Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 274/2020-34
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 950 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 550 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 550 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 8 950 Kč s příslušenstvím, tuto žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyní žalobkyně spol. právnická osoba, IČO se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo žalovaný se zavázal podle této smlouvy splácet úvěr, který obdržel ve výši 10 000 Kč v hotovosti právní předchůdkyni žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, a to spolu s částkou 7 400 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a částkou ve výši 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný fakticky zaplatil pouze částku 8 450 Kč, dále pak již ničeho. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobkyni a toto postoupení bylo také oznámeno žalovanému. Žalovaný přesto, že byl předžalobní upomínkou vyzván k zaplacení celého dluhu, neuhradil ničeho. Před uzavřením uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen uvedený úvěr splácet tak, jak se dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání nařízenému na datum se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena. Na tomto nic nemění to, že žalobkyně v omluvě uvedla, že nebude-li považovat soud tvrzení a důkazy žalobkyně za dostatečné, že žalobkyně žádá, aby jí bylo umožněno napravit v dodatečné určené lhůtě vše potřebné na základě výzvy soudu.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, když tuto částku měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný uhradil pouze 8 450 Kč. Ničeho dalšího již žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, ani žalobkyni, nevrátil. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu z označené smlouvy. Listino u označenou jako smlouva o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek (strana číslo), oznámení o postoupení, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba, postoupila výše specifikovanou pohledávku za žalovaným na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou a žalovaný byl současně vyzván k úhradě svého dluhu do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Toto oznámení bylo žalovanému zasláno dne 13. 12. 2019 doporučeným dopisem. Z karty zákazníka ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru příjem ve výši 8 200 Kč a další vedlejší příjmy ve výši 7 000 Kč, jeho výdaje na bydlení byly ve výši 5 500 Kč a ostatní osobní výdaje ve výši 4 000 Kč. V té době byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila tyto údaje z pracovní smlouvy a z blíže neurčené výplatní pásky. Z uvedeného vyplynulo, že žalovaný má příjmy ve výši 15 200 Kč a výdaje ve výši 9 500 Kč, avšak příjmech není ověřeno jaký charakter a zda vůbec má žalovaný uvedené příjmy ve výši 7 000 Kč.
5. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud. Pokud se dle svých tvrzení žalobkyně spokojila s nedoloženým prohlášením žalované o jejich osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedený názor soudu plně koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných vždy od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Na tom nemůže ani nic změnit, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Jako dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Je tak nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě doklady k příjmům ve výši 7 000 Kč, zda jde o příjmy pravidelné či jen nahodilé, neboť pokud by žalovaný tyto příjmy neměl, pak by zde neměl žádnou volnou finanční kapacitu ke splácení poskytnutého úvěru měsíčně ve výši 1 200 až 1 500 Kč. Rovněž tak právní předchůdkyně žalobkyně žádnými doklady neověřovala žalovaným tvrzené výdaje ve výši 9 500 Kč. A pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného s doloženým příjmem ve výši 8 200 Kč (když příjem 7 000 Kč není ničím doložen), a s deklarovanými náklady ve výši 9 500 Kč (které však nejsou ničím objektivizovány), muselo by právní předchůdkyni žalobkyně dojít, že žalovaný nemá žádný potencionál splácet úvěr s ohledem na své příjmové a majetkové poměry.
11. Tím, že právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by si všechny tvrzené údaje získané od žalovaného ověřila, porušila právní předchůdkyně žalobkyně ust. § 86 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr. Je tak vždy nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele žalovaného, dále pak i ověřit z jiných zdrojů i další dlužníkem uvedené informace o jeho příjmech a výší jeho výdajů, tyto porovnat s obecně známými skutečnostmi, když dlužník má vždy tendenci chovat se účelově, aby úvěr získal, tj. přeceňovat své výdělkové poměry a schopnost splácet, což ho může přivést do dluhové pasti a ve svém důsledku pak poškodit i žalobkyni, viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 , jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s.r.o., proti GK.
12. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal dne 7. 8. 2017 částku 10 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost úvěr vrátit dříve její právní předchůdkyni (pak žalobkyni v souvislosti s postoupením pohledávky). Tuto svoji povinnost žalovaný splnil dle tvrzení žalobkyně a listinných důkazů jen částečně, když již zaplatil 8 450 Kč. Žalovaný pak ani k výzvě žalobkyně ničeho na svůj dluh neuhradil. Od 27. 12. 2019 (tj. od uplynutí lhůty k plnění dané žalovanému v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum) je tak žalovaný v prodlení se zaplacením částky 1 550 Kč.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla pro nesplnění podmínek v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnocena jako absolutně neplatná, z čehož vyplynulo, že žalovaný na základě tohoto neplatného jednání (smlouvy o úvěru) převzal od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení
§ 2991 odst. 2 a § 2993 občanského zákoníku . Jelikož žalovaný tak dosud v části neučinil (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutou částkou a částkou již vrácenou, tj. 10 000 Kč – 8 450 Kč = 1 550 Kč), bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaný v této výši, tj. o 1 550 Kč, obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě této částky, a to i s úrokem z prodlení od 27. 12. 2019. Co do úroku z prodlení z částky 1 550 Kč uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 občanského zákoníku , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
17. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.
18. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 8 950 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
19. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný. Soud by tak žalovanému jako procesně úspěšnějšímu účastníku řízení, náhradu nákladů řízení v poměrné výši přiznal. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.