Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 5/2021-24
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 55 164 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 39 754 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 478,11 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 902,50 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z částky 29 170,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 29 170,89 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 a od 28. 2. 2020 z částky 24 190,89 Kč.
III. Žaloba se zamítá o částku 10 430 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 059,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 519,20 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 085,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 085,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 552 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá o částku 39 754 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 478,11 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 902,50 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z částky 29 170,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 29 170,89 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020 a od 28. 2. 2020 z částky 24 190,89 Kč. III. Žaloba se zamítá o částku 10 430 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 059,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 519,20 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 085,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 085,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 552 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplatit částku 10 430 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 059,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 519,20 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 6 085,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 085,90 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dále se domáhala zaplacení částky 44 734 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 902,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 478,11 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z částky 29 170,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 29 170,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem v obec, dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 2 146 Kč (úroková sazba 21 % ročně), poplatku za administrativní činnost ve výši 5 290 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 164 Kč. Celkovou částku 22 600 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 5. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 12 170 Kč a dluží částku 10 430 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 6 085,90 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 4 344,10 Kč. Dne datum byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 55 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 9 592 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 17 562 Kč, nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 12 600 Kč. Celkovou částku 94 754 Kč se zavázal uhradit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 5 265 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 12. 7. 2018. Žalovaný uhradil pouze částku 50 020 Kč a dluží částku 44 734 Kč, která sestává z dlužné jistiny 29 170,89 Kč a poplatků. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o zápůjčce ze dne datum a datum, zákaznickými kartami žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky z datum, výzvou k úhradě z 23. 4. 2020 včetně podacího lístku. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a datum dvě smlouvy o zápůjčce, dle které právnická osoba na základě prvé z těchto smluv poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 9 592 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 17 562 Kč, za hotovostní inkaso splátek 12 600 Kč v 18 měsíčních splátkách po 5 265 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy, přičemž poslední splátka činí 5 249 Kč. Na základě druhé smlouvy poskytla žalovanému částku 12 000 Kč a ten se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 2 146 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 290 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 3 164 Kč v 60 týdenních splátkách po 377 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy, přičemž poslední splátka činí 357 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2017 zaměstnancem s pracovním poměrem uzavřeným na dobu do datum a měl pobírat čistou mzdu 16 019 Kč měsíčně, resp. 17 988 Kč, ověřenou výplatními páskami. Další příjmy ve výši 16 600 Kč, případně 16 000 Kč (dle druhé karty) nebyly nijak specifikovány. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 měsíčně 7 626 Kč, případně 13 656 Kč (dle druhé karty), z nichž splátky úvěru činily 2 626 Kč a posléze 6 650 Kč. Zbytek výdajů činily odhadované měsíční výdaje žalovaného, který byl svobodný s jednou vyživovanou osobou a nájemce bytu. Žalovaný splatil na půjčku poskytnutou datum celkem 12 170 Kč a na druhou půjčku 50 020 Kč. Dopisem ze dne datum mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta dvakrát peněžní částka, a to ve výši 55 000 Kč a ve výši 12 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na jeho majetkové, rodinné a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty. Vycházel ze zjištění, že žalovaný byl v roce 2017 zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem 17 000 Kč, což ověřil výplatními páskami. Pracovní poměr byl však sjednán pouze do datum. Další příjmy měla tvořit blíže neurčená státní podpora, která nebyla dle karty žalovaného ověřena ničím. Výdaje žalovaného, který má mít vyživovací povinnost k jednomu dítěti, měly činit 13 600 Kč měsíčně, respektive 7 600 Kč, z čehož významnou část představovaly splátky úvěru u téže společnosti. Výdaje na bydlení nebyly specifikovány, stejně jako výše vyživovací povinnosti, případně věk vyživované osoby. I s náklady na bydlení a výživu jedné osoby měly měsíční výdaje žalovaného v lednu 2017 činit 5 000 Kč a v březnu 2017 částku 7 000. Je nepochybné, že měsíční výdaje žalovaného, uvedené v zákaznických kartách neodpovídají skutečnosti. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne datum a ze dne datum neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne datum žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 50 020, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 4 980 Kč. Dle smlouvy ze dne datum obdržel žalovaný částku 12 000 Kč a dosud vrátil částku 12 170 Kč, proto dle této smlouvy nedluží žalobkyni ničeho. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 20. 1. 2020, který mu byl doručován 14. 2. 2020 prostřednictvím České pošty, s. p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 17. 2. 2020 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 27. 2. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 4 980 Kč následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. a III.).
10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 2 207 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 552 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.