Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 69/2021-31

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 8 662,98 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 600 Kč jdoucí od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 062,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 882,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 912,27 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 018,72 Kč jdoucího od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 018,72 Kč jdoucího od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 418,72 Kč jdoucího od 1. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 600 Kč jdoucí od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 062,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 882,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 912,27 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 018,72 Kč jdoucího od 21. 1. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 018,72 Kč jdoucího od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 418,72 Kč jdoucího od 1. 3. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 8 662,98 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že:„ Mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaným došlo dne 23.11.2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Dle dikce ustanovení - , o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, právnická osoba, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu – , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací poskytnutých ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka.“ Z Smluvních podmínek pak dále plyne, že: /i„ Zákazník tímto prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen právnická osoba splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.“ /i0 Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. , , v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení a nového (které se s ohledem na stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že /ikaždý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře./i0 Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. - , o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti , o spotřebitelském úvěru (tj. 01.12.2016) a /uneprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000,00 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 4.640,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 799,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 1.952,00 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 1.889,00 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 237,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 04.10.2018. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 29.12.2017. Ke dni 07.05.2018 činila dlužná jistina částku 5.018,72 Kč a dlužný poplatek částku 3.644,26 Kč. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5.018,72 Kč dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednané na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od 05.10.2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s  Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1.400,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.01.2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20.01.2020. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni postoupení 20.01.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 13.862,98 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 13.862,98 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobceuhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 8.662,98 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5.018,72 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3.644,26 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.912,27 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 882,81 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.018,72 Kč od 21.01.2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.018,72 Kč od 21.01.2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1.912,27 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5.018,72 Kč od 05.10.2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře,do data postoupení 20.01.2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 882,81 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5.018,72 Kč od 06.01.2018, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení 20.01.2020. podáním žaloby byl žalovaný dle žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 23. 11. 2017 s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 45 týdenních splátkách po 237 Kč celkem 10 640 Kč, přičemž 6 000 představuje dle smlouvy zápůjčku a 4 640 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 799 Kč, administrativní činnost ve výši 1 889 Kč a částku ve výši 1 952 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Strany si ve smlouvě sjednaly úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020. Z podacího archu se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právnická osoba anonymizováno nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvě o zápůjčce závazek v podobě úročné zápůjčky podle ust. účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; a dle , dle kterého lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení v úvodních ustanoveních smlouvy.

6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvě o zápůjčce, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 4 640 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 6 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako souhrnný poplatek, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že částky souhrnného poplatku byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na tři části: na úroky, administrativní činnosti a poplatky za zpracování, doručení a flexibilní splácení. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální (ostatně sám žalobce v žalobě při specifikaci výše dluhu žalovaného uváděl jen částku jistiny a poplatku, ale již žádným dalším způsobem nespecifikoval, jakou část z jím uváděných složek tohoto poplatku měl žalovaný pokrýt) a že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu„ souhrnného poplatku“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje roční úrok ve výši 89,6 % ročně, je ujednáním neplatným dle obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v listopadu 2017 činila 11,19 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídky zápůjček.

7. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o zápůjčce, neboť v případě zápůjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze zápůjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnutých jistin oddělit od ostatního obsahu smluv. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněné zápůjčky bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčky za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i název soudu, např. v jeho rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka.

8. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 6 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 6 000 Kč.

9. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby a listin k ní připojených vyplývá, že žalovaný uhradil dosud celkem částku 1 400 Kč. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 4 600 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Podle č. , se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 19. 2. 2020 a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 29. 2. 2020. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 1. 3. 2020 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

10. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v  , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvším žalobci. Ze spisu je ale zřejmé, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a to ani jako nezastoupenému žalovanému ve smyslu Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.