Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 185/2021-206

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 74 680 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 000 Kč se zákonným úrokem

z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky

37 000 Kč ve výši 9,75 % ročně od datum do datum, úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 37 000 Kč od datum do zaplacení a částky 37 680 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 37 000 Kč ve výši 9,75 % ročně od [datum] do [datum], úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 37 000 Kč od [datum] do zaplacení a částky 37 680 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhala

po žalovaném zaplacení částky ve výši 56 180 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním,

že na žalobkyni byla dne datum postoupena pohledávka za žalovanou. Žalobkyně tvrdila,

že právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru číslo

na jejímž základě poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 37 000 Kč

se sjednaným úrokem 25,85 %. Dluh měl být uhrazen v 16-ti splátkách do datum. Žalovaný však neuhradil jistinu úvěru, který žalobkyně požaduje spolu s obchodním úrokem, zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 18 500 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání soudu dne datum se bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně (která se řádně z jednání omluvila).

3. Soud ve věci nařídil jednání, na kterém provedl následující důkazy a zjistil tento skutkový stav.

právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo (Smlouva o úvěru číslo ze dne datum). Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v den podpisu smlouvy hotovostně částku 37 000 Kč. Celkové náklady činily 31 080 Kč. Tuto měl žalovaný uhradit v 16-ti splátkách po 4 255 Kč dle předpisu splátek opatřené podpisem žalovaného (Smlouva o úvěru číslo ze dne datum, Předpis splátek ze dne datum). Žalobkyně předložila Standardní informace o spotřebitelském úvěru ve smyslu obchodních podmínek ze dne datum (Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dle Notářského zápisu došlo dne datum k uzavření kupní smlouvy mezi právnická osoba a právnická osoba (Notářský zápis ze dne datum, NZ číslo, spisová značka). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávek společností právnická osoba na právnická osoba (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum). Smlouvou

o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávek společností právnická osoba na žalobkyni včetně pohledávky za žalovaným (Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy). Dne datum bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Předžalobně byl žalovaný vyzvána právním zástupcem k úhradě dluhu dne datum (Předžalobní výzva ze dne datum). Zásilku odeslal žalovanému podle podacího lístku dne datum (Podací lístek ze dne datum).

4. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud

je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí,

že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

6. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné

je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ustanovení dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.

9. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne

datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému hotovostně částku ve výši 37 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud

s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne

12. 12. 2019, sp. zn. . Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím,

že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

11. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět

i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně

od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, anonymizováno, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž

se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

12. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně

a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů,

na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.

Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout

i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

13. Uzavření smlouvy předcházelo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, spočívajícího pouze v rešerších v databázích (bez jediného listinného důkazu o provedení těchto rešerší), prokázání identity a dotazem na žalovaného nechť sdělí výši svých příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl

a doložil čestným prohlášením, že je OSVČ a jeho měsíční příjem je ve výši 17 000 Kč. Absentuje zde jakékoli řádné ověření ze strany žalobkyně např. výpisem z účtu žalovaného. Taktéž absentuje i další zjišťování příjmů a zcela nedostatečné se jeví i zjišťování výdajů žalovaného. Žalovaný ve své žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že za elektřinu hradí měsíčně částku ve výši 383 Kč, za bydlení částku ve výši 2 000 Kč (otop, opravy, dřevo), vlastní RD a za stravování uvedl částku ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně si k výdajům vyžádala pouze fakturu

za sdružené služby dodávky elektřiny, dále nijak výdaje žalovaného neprověřovala, ani při uzavírání smlouvy o úvěru nepočítala s jakoukoli„ finanční rezervou“ na tzv. nepředvídatelné výdaje. Nijak nezohlednila ani fakt, že žalovaný (dle informací z žádosti) je vlastníkem automobilu a je třeba též počítat s náklady na palivo k tomuto automobilu. Z uvedeného

tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou

tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného.

14. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála

své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni požadovaný dluh v dané době splatit. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

15. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení mu poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak

po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

16. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 37 000 Kč a žalovaný z této částky nevrátil ničeho. Žalovaný proto žalobkyni

z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 37 000 Kč. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě původně poskytnuté jistiny úvěru, tj. částky 37 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroků

z prodlení podle o. z. ve spojení s , pouze však z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od datum, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od datum. Vzhledem k tomu,

že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy

k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému ve výzvě ze dne datum, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Tato písemnost byla žalovanému odeslána dne datum.

17. Soud proto zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku

z prodlení z částky 37 000 Kč ve výši 9,75 % ročně od datum do datum jakož i částky 37 680 Kč a úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 37 000 Kč od datum do zaplacení (výrok II) jelikož žaloba není důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.