Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
36 C 104/2021-41
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 1 412,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 312 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 312 Kč ve výši 7,75 % ročně jdoucí od 3. 11. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 100,36 Kč spolu s úrokem ve výši 13,58 % ročně z částky 916,36 Kč jdoucí od 6. 5. 2010 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 916,36 Kč jdoucím od 21. 7. 2011 do 2. 11. 2020 a dále s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 604,36 Kč jdoucím od 3. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 312 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 312 Kč ve výši 7,75 % ročně jdoucí od 3. 11. 2020 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 100,36 Kč spolu s úrokem ve výši 13,58 % ročně z částky 916,36 Kč jdoucí od 6. 5. 2010 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 916,36 Kč jdoucím od 21. 7. 2011 do 2. 11. 2020 a dále s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 604,36 Kč jdoucím od 3. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 1 412,36 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. respektive výroku II. tohoto rozsudku. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 3. 5. 2010 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách po 608 Kč počínaje červnem 2010. Úvěr byl žalované vyplacen dne 6. 5. 2010, žalovaná na úvěr zaplatila celkem 6 688 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 13,58 % ročně. Ve věci byl vydán rozhodčí nález číslo jednací anonymizováno jméno příjmení, následně byla nařízena exekuce, která byla usnesením zdejšího soudu č. j. číslo jednací zastavena z důvodu absolutní neplatnosti ujednání o rozhodčí doložce a absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy. Z titulu úvěrové smlouvy se žalobkyně dále domáhá po žalované zaplacení částky 496 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani poté, co byla k jejímu zaplacení vyzvána předžalobní výzvou ze dne 21. 10. 2020.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.
3. Žalobkyně ani žalovaná se k jednání nedostavili, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 3. 5. 2010 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 263 Kč vždy ke každému 20. dni příslušného měsíce. RPSN bylo vyjádřeno ve výši 99,28 % Smluvní odměna za poskytnutí úvěru představovala 40 624 Kč, smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu byla sjednána ve výši 20 915 Kč. Součástí smluvních ujednání bylo i ujednání o smluvní pokutě. K vyplacení částky 7 000 Kč došlo dne 6. 5. 2010, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta založených ve spise. Žalobkyně následně vystavovala žalované faktury za smluvní pokuty z důvodu prodlení žalované se splátkami úvěru. Dne 12. 10. 2011 byl ve věci vydán rozhodčí nález, jímž bylo žalované z titulu úvěrové smlouvy specifikované shora uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 584 Kč s příslušenstvím. Usnesením zdejšího soudu č. j. číslo jednací byla zastavena exekuce vedené u zdejšího soudu z titulu rozhodčího nálezu s odůvodněním, že mezi stranami nebyla platně uzavřena rozhodčí doložka a dále s odkazem na skutečnost, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná z důvodu nemravně vysokého úroku ve výši 203 % ročně. Z listiny na č. l. 25 vyplývá, že žalovaná dosud uhradila 6 688 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 20. 10. 2020 byla žalovaná zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dluhu.
5. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen„ O. Z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 39 zákona č. 40/1964, občanský zákoník (dále též jen„ OZ“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 OZ výkon práv odpovědností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
7. Podle § 451 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
8. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 312 Kč, která představuje rozdíl mezi poskytnutou částkou ve výši 7 000 Kč a úhradami žalované ve výši 6 688 Kč. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 497 O. Z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v květnu 2010 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 13,53 % ročně, je ujednání stran o úrokové sazbě ve výši 51 % ročně, nemravné podle § 3 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 39 OZ (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005). Soud totiž dospěl k závěru, že smluvní odměna vyjádřená v úvěrové smlouvě nepředstavuje nic jiného, než úroky z úvěru.
9. V tomto kontextu nutno podotknout, že ke shodným závěrům dospěl i název soudu v řízeních pod sp. zn. spisová značka, spisová značka a spisová značka. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a sdělila jí, že požaduje, aby minimálně tyto prostředky byly vráceny ve sjednané lhůtě, bylo žalobě vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině po odečtení plateb žalované. Na straně žalované totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 451 O. Z., jelikož obdržela plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 451 odst. 1 O. Z. je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 O. Z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Pokud jde o prodlení žalované s plněním dluhu, pak zde soud vycházel z předžalobní výzvy, kterou byla žalovaná prokazatelně poprvé dle obsahu spisu vyzvána ke splnění dluhu a to do 7 dnů od odeslání výzvy (žalobkyně se k jednání s omluvou nedostavila, a proto jí soud nemohl poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ohledně dřívějších výzev ke splnění dluhu). Tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 21. 10. 2020 a dle § 573 se dostala do sféry žalované dne 26. 10. 2020, která měla dluh ve lhůtě 7 dnů splnit, tedy do 2. 11. 2020, jelikož tak neučinila, dostala se od 3. 11. 2020 do prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení sjednaných smluvních pokut, neboť tento nárok žalobkyně se odvíjí od ujednání stran. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
10. Jelikož procesní neúspěch žalobkyně byl s přihlédnutím k požadovanému příslušenství pohledávky větší než její úspěch a žalované náklady řízení nevznikly, bylo v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.