Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 118/2021-46

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 6.397 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6.424,71 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně jdoucími z částky 5.555 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem v kapitalizované výši 1.561,19 Kč a s úrokem ve výši 95,95% ročně jdoucím z částky 5.555,66 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 8. 2020 dosáhne částky 42.508 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6.424,71 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně jdoucími z částky 5.555 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem v kapitalizované výši 1.561,19 Kč a s úrokem ve výši 95,95% ročně jdoucím z částky 5.555,66 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 8. 2020 dosáhne částky 42.508 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 3. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo ze dne datum. Na jejím základě byl žalovanému dne 9. 3. 2018 vyplacen úvěr ve výši 9.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % p.a., a to ve 48 měsíčních splátkách po 738 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben 2018. Žalobkyně rovněž posuzovala schopnost žalovaného řádně uhradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, zejména pak dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného, dále z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI), jakož i jiných zdrojů. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti veden v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník jednající s žalovaným úvěr doporučil ke schválení. Žalovaný však řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Žalovaný na svůj dluh uhradil 24 splátek po 738 Kč, dne 15. 6. 2020 částku 1.476 Kč, dne 27. 8. 2020 částku 1.470 Kč, dne 9. 10. 2018 částku 802 Kč a 738 Kč a dne 19. 11. 2020 částku 738 Kč, tj. celkem 22.936 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení aktuální dlužné nové jistiny ve výši 5.555,66 Kč, dále smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 842,31 Kč a úroku ve výši 95,95 % nominální roční úrokové sazby za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru jednak v kapitalizované podobě ve výši 1.561,19 Kč a dále jdoucí z částky 5.555,66 Kč ode dne 20. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.´

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

11. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Především je třeba zdůraznit, že žalovaný je poživatelem invalidního důchodu prvního stupně ve výši pouhých 5.967 Kč Už samotná tato skutečnost, musela žalobkyni signalizovat, že zdravotní stav žalovaného je dlouhodobě nepříznivý a má nepochybně svůj vliv na schopnost žalovaného zapojit se do pracovního procesu. Žalobkyně je přitom povinna vzít v potaz nejen stávající situaci, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Žalobkyně se žalovaného na jeho zdravotní stav nijak dále nedotazovala a ani nežádala lékařskou zprávu, která by se vyjadřovala k pracovním omezením žalovaného. V návaznosti na tuto skutečnost žalobkyně ani neověřovala historii předchozích pracovních poměrů žalovaného. Žalobkyně pak žádným konkrétním způsobem neprovedla analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Nezjišťovala, jaké má žalovaný skutečné výdaje (inkaso, nájem, výdaje na stravu). Žalobkyně vycházela z částky životního minima (3.410 Kč) a náklady na bydlení byly v hodnocení klienta uvedeny ve výši 1.000 Kč. Takovou výši nákladů na bydlení lze jen stěží považovat za reálnou. Každopádně to vše je třeba hodnotit ve světle toho, že žalovaný jiný příjem než invalidní důchod ve výši 5.967 Kč neměl! Tato skutečnost je doslova učebnicovým příkladem, který měl vést žalobkyni k závěru, proč žalovanému úvěr neposkytovat, když žalovaný evidentně měl příjem jen na zajištění základních životních potřeb.

12. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

13. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. V daném případě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9.000 Kč a zaplaceno bylo postupně již celkem 22.936 Kč. Za této situace tak žalovaný není povinen již cokoliv splácet. Soud proto žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl ve smyslu , když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, neboť žaloba byla zamítnuta. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.