Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 11/2021-30
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 43 826,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 330 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 830 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení částky 20 496,08 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem
z prodlení ve výši 2 380 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 736,67 Kč, s úrokem
ve výši 29,00 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 992,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši
3 625,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 565,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky
11 395,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 330 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 830 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 20 496,08 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 380 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 736,67 Kč, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 992,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 625,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 565,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 11 395,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), smlouvu o zápůjčce dne 21. 6. 2017, číslo na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalované poté, co ověřil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná (Zákazník) se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 11 532 Kč celkem 18 měsíčními splátkami po 1 419 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši 5 670 Kč. Původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 18 347,08 Kč, kterou činila jistina ve výši 11 395,14 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 6 951,94 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 625,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 992,60 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 395,14 od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 395,14 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Účastníci dále uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne, číslo na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalované poté, co ověřil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná (Zákazník) se smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 13 125 Kč celkem 60 týdenními splátkami po 469 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky právo požadovat uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 25 479 Kč, kterou činila jistina ve výši 15 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 10 479 Kč, kapitalizovaný úrok
ve výši 4 736,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 380 Kč, úrok ve výši
29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení
v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ani po upomínkách dlužné částky neuhradila. Původní věřitel postoupil s účinností ke dni 20. 1. 2020 své pohledávky za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Žalovaná je mongolským státním příslušníkem, což do řízení vnáší mezinárodní prvek a soud se musel zabývat svou mezinárodní příslušností a rozhodným právem, které bude na případ aplikovat. Kolizní normou je v daném případě dvoustranná mezinárodní smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976 uveřejněné ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí číslo ze dne 30. 9. 1978. Podle čl. 36 bod 1 uvedené smlouvy se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými osobami a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle čl. 37 bod 1 uvedené smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v čl. 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Ve smyslu citovaných ustanovení jsou tedy české soudy mezinárodně příslušné k projednání věci. Rozhodným právem pak je právní řád České republiky, neboť smlouva byla uzavírána na území České republiky s místem plnění v České republice.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
6. Ze smlouvy o zápůjčce číslo vč. obchodních podmínek, má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena dne 21. 6. 2017 smlouva o zápůjčce. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy. Zákazník si zvolil hotovostní režim splátek, s tím, že původní věřitel poskytuje úvěr v částce 14 000 Kč,
a že Zákazník se zavazuje zaplatit věřiteli za tento úvěr poplatek v částce 12 320 Kč, jenž je tvořen součtem úroku ve výši 3 676 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 830 Kč, poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 814 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí 26 320 Kč. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti,
a to vždy do rukou osoby uvedené v článku 2.1 smluvních podmínek v 18 měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první po předposlední činí 1 518 Kč
a poslední činí 1 514 Kč, když první splátku je Zákazník povinen zaplatit v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období, a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky.
7. Ze smlouvy o zápůjčce číslo vč. obchodních podmínek, má soud za prokázané,
že mezi společností právnická osoba a žalovanou byla uzavřena dne 30. 10. 2017 smlouva o zápůjčce. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy. Zákazník si zvolil hotovostní režim splátek, s tím, že původní věřitel poskytuje úvěr v částce 15 000 Kč,
a že Zákazník se zavazuje zaplatit věřiteli za tento úvěr poplatek v částce 13 125 Kč, jenž je tvořen součtem úroku ve výši 2 683 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč, poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6 312 Kč, a že celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit činí 28 125 Kč. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první po předposlední činí 469 Kč a poslední činí 454 Kč, když první splátku je Zákazník povinen zaplatit 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději
do konce dalšího následujícího týdenního období, a že Zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z podacího lístku soud zjistil, že byla uzavřena dne 20. 1. 2020 mezi společností právnická osoba, jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, smlouva o postoupení, podle které přešla pohledávka za žalovanou
na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 14. 2. 2020.
9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby s tím, že uhradila na smlouvu číslo částku 5 670 Kč, na smlouvu číslo neuhradila ničeho.
10. Přípisem zdejšího soudu ze dne 11. 1. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila. Doložila pouze Zákaznické karty žalované čl. 24.
11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
12. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí půjčky došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona
a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je
po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
22. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o půjčce, resp. spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované řádně nedoložila. Z předložených příjmů nelze dojít k závěru, že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet. Žalované jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány její příjmy i výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalované, zda je schopná spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě,
že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
23. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
24. Jak již bylo výše konstatováno dotčené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou
s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 9 odst. 1 ZoSÚ, absolutně neplatné. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové částce 29 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila
a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 23 330 Kč (zapůjčených
29 000 Kč po odečtení žalovanou vrácených 5 670 Kč), také vrátit.
25. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, přičemž tuto skutečnost žalované písemně oznámil. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaná ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnila.
26. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce, resp. o spotřebitelském úvěru.
27. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok
z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.,
a to od 21. 1. 2020, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je téměř totožný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.