Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 67/2021-50

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení 21 450 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10. 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 350 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 11 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.

III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 841,05 Kč zamítá.

IV. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši

1 408 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 660,33 Kč zamítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10. 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 350 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 11 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 650 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 841,05 Kč zamítá. IV. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 408 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. VI. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 660,33 Kč zamítá. VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhá po žalované zaplacení částky 21 450 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou byla dne 7. 3. 2017 uzavřena smlouva spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr 15 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit nad rámec jistiny úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy

2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 17. 4. 2018. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a zaplatila pouze 4 650 Kč, které věřitel započetl na úrok 2 100 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 412,05 Kč a za hotovostní inkaso 1 137,95 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 21 450 Kč. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 15 000 Kč a dlužné úhrady za služby 6 450 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 068,33 Kč (počítaný z částky 15 000 Kč od

25. 4. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizovaný úrok 5 841,05 Kč (úrok 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 18. 4. 2018 do 29. 11. 2019), zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a na úrok z prodlení 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od

30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu rozhodl soud bez nařízení jednání.

3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou dne

7. 3. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky 15 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 26 100 Kč představující jistinu 15 000 Kč, kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % p. a., administrativní poplatek 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Převzetí hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 4 650 Kč. Dle karty zákazníka, žádosti o zápůjčku ze dne 7. 3. 2017 bydlela v době podání žádosti žalovaná na adrese trvalého bydliště anonymizováno 5 slov rok, což bylo ověřeno anonymizována tři slova. Domácnost vedla s osobní informace, anonymizována tři slova anonymizováno. Žalovaná je dle karty zákazníka OSVČ v oblasti anonymizována dvě slova. Její čistý měsíční příjem činil celkem částka, výdaje na bydlení částka, osobní výdaje částka a spoření částka. Použitelné zdroje dle karty zákazníka představovaly částka. Toto bylo dle údajů v kartě ověřeno daňovým přiznáním. Dle daňového přiznání žalované k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období rok činil rozdíl mezi jejími příjmy a výdaji ze závislé činnosti částku částka (dílčí základ daně). Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne

datum včetně příloh došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna dopisem ze dne datum, který jí byl dle podacího lístku zaslán dne datum. Žalované byla dle podacího lístku a výzvy k plnění zaslána dne 23. 2. 2021 předžalobní výzva ze dne 22. 2. 2021, kterou byla právním zástupcem žalobkyně v souladu s  vyzvána k zaplacení dlužné částky.

4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , (dále jen„ “) a , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu a násl. . Dle se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu a násl. , neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel.

6. Při svém rozhodnutí vyšel soud ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnutého úvěru způsobem shora uvedeným, o částečné úhradě ze strany žalované, z údajů o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy, jakož i z údajů zjištěných ze smlouvy samotné, z karty zákazníka a smlouvy o postoupení pohledávek.

7. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 31. 5. 2019). Zákonná úprava realizovaná zákonem

č. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěrů samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

11. Soud se zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala před sjednáváním smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalované zcela formalisticky. Žalobkyně pouze doložila daňové přiznání žalované za rok rok, jinak však žádnými listinnými důkazy nedoložila, že byla dostatečně zjišťována úvěruschopnost žalované dle zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná tvrzení obsažená v kartě zákazníka, nemohou obstát. Přitom nelze z předložené karty zákazníka zjistit, jakým způsobem žalobkyně došla k závěru o dostatečné disponibilitě žalované, a jakým způsobem konkrétně ověřovala úvěruschopnost žalované, tedy její příjmy, ale i výdaje.

12. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, když v žalobě chybí dostatečné skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti dlužníka, tedy žalované, splácet poskytnutý úvěr a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených a soudem provedených listinných důkazů, když žalobkyně doložila soudu pouze kartu zákazníka a daňové přiznání za rok rok (to však dostatečně nereflektuje příjmy žalované v době poskytnutí spotřebitelského úvěru). Karta zákazníka pak obsahuje informace sdělené žalovanou žalobkyni, avšak žalobkyně tvrzení uvedená v kartě nikterak nepodložila, resp. nedoložila důkazy prokazující tato tvrzení. Z předložených listinných důkazů také nevyplývá, zda a jakým způsobem byla prověřována ekonomická stránka žadatele z pohledu veřejně dostupných rejstříků dlužníků, vedených exekucí, insolvence atd. Žalobkyně v podání ze dne 27. 5. 2021 uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z veřejného rejstříku, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Toto však soud považuje za zcela nedostačující. Právní předchůdkyně žalobkyně měla úvěruschopnost prověřovat rovněž z dalších veřejných rejstříků, z nichž by zjistila, že proti žalované je vedena řada exekučních řízení. Žalovaná má pouze u zdejšího soudu desítky exekucí, a to již od roku rok, v řádech statisíců korun. Tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala a nevyvodila z toho relevantní závěr o neschopnosti žalované splácet další úvěr či zápůjčku, kdy exekuční řízení jsou vedeny převážně z titulu smluv o úvěrech či půjčkách, z čehož vyplývá, že žalovaná je evidentně předlužena.

13. S ohledem na učiněný závěr soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny, neboť převzetím úvěru bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ( ), a to v rozsahu, ve kterém nebyla převzatá částka dosud uhrazena, a to včetně zákonných úroků z prodlení přiznaných dle ve výši stanovené z této částky, když žalovaná se dostal s úhradou dluhu do prodlení. Takto převzala žalovaná částku 15 000 Kč a vrátila pouze částku 4 650 Kč, dluží tak žalobkyni stále částku 10 350 Kč, a proto jí soud uložil povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku 10 350 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 10 350 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 408 Kč (tj. zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 10 350 Kč od 25. 4. 2018 do 29. 11. 2019).

14. V ostatních nárocích soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvený úrok.

15. Podle pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce ( ).