Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 193/2021-20
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Žaganovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 136 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 136 Kč spolu s úrokem z prodlení, a to z částky 1 520 Kč za dobu od 5. 3. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 11. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 20. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 11. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 22. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a z částky 1 524 Kč za dobu od 12. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 136 Kč spolu s úrokem z prodlení, a to z částky 1 520 Kč za dobu od 5. 3. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 11. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 20. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 11. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 22. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a z částky 1 524 Kč za dobu od 12. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 5. 3. 2021 domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 9 136 Kč a úrok z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 5. 3. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 11. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 20. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 11. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, z částky 1 524 Kč za dobu od 22. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a z částky 1 524 Kč za dobu od 12. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. V odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovaný jako cestující během přepravy v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní neprokázal při kontrole platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, a to dne 17. 2. 2017 v tramvaji na lince číslo dne 25. 4. 2019 v tramvaji na lince číslo dne 4. 3. 2020 v tramvaji na lince číslo dne 26. 8. 2020 v autobuse na lince číslo dne 6. 10. 2020 v tramvaji na lince číslo dne 26. 11. 2019 v autobuse na lince číslo. V prvních dvou případech výše jízdného činila 20 Kč, v dalších případech pak 24 Kč, přičemž žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, které byly splatné vždy do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný dlužné částky v souhrnné výši 9 136 Kč (2× 1 520 Kč; 4× 1 524 Kč) neuhradil ani přes výzvu žalobkyně podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (na základě fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Soud přímo z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval v prostředcích veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní v obec, a to dne 17. 2. 2017 na lince číslo dne 25. 4. 2019 na lince číslo dne 4. 3. 2020 na lince číslo dne 26. 8. 2020 na lince číslo dne 6. 10. 2020 na lince číslo dne 26. 11. 2020 na lince číslo kdy jízdné za každou jednotlivou jízdu činilo v prvních dvou případech 20 Kč a v dalších čtyřech případech 24 Kč. Žalovaný byl v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. O této skutečnosti byla vždy sepsána dohoda s cestujícím – žalovaným, jehož totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Žalovaný všechny dohody podepsal, čímž zároveň uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného za každou jednotlivou jízdu a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen žalobkyni uhradit dlužnou částku skládající se z jízdného a přirážky k jízdnému nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. v případě jízdy dne 17. 2. 2017 do 4. 3. 2017, v případě jízdy dne 25. 4. 2019 do 10. 5. 2019, v případě jízdy dne 26. 8. 2020 do 10. 9. 2020, v případě jízdy dne 4. 3. 2020 do 20. 3. 2020, v případě jízdy dne 26. 8. 2020 do 10. 9. 2020, v případě jízdy dne 6. 10. 2020 do 21. 10. 2020 a v případě jízdy dne 26. 11. 2020 do 11. 12. 2020. K plnění splatného dluhu v celkové výši 9 136 Kč (2× 1 520 Kč a 4× 1 524 Kč) s příslušenstvím byl žalovaný žalobkyní vyzván také písemně předžalobní výzvou v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř.
5. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikly konkludentní závazkové vztahy ze smluv o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Obsahem těchto závazkových vztahů byl zejména závazek žalobkyně přepravit žalovaného do místa určení a závazek žalovaného za tuto přepravu zaplatit stanovené jízdné. Jízdné se přitom podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, platí podle tarifu sjednaného v souladu s cenovými předpisy. Ve shodě s tímto ustanovením bylo jízdné za přepravu stanoveno tarifem žalobkyně a činilo v prvních dvou případech 20 Kč (17. 2. 2017 a 25. 4. 2019) za každou jednotlivou jízdu, v dalších čtyřech případech (4. 3., 26. 8., 6. 10 a 26. 11. 2020) pak 24 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedostál své povinnosti vyplývající z § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona o silniční dopravě“), a z § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o dráhách“), tedy neprokázal se na výzvu platným jízdním dokladem pro každou jednotlivou jízdu, byla žalobkyně dle stejných ustanovení oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. V souladu s § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě a § 37 odst. 6 zákona o dráhách byla výše přirážky k jízdnému stanovena přepravními podmínkami žalobkyně platnými v době přepravní kontroly, tj. 1 500 Kč. Žalovaný ve smyslu § 2053 o. z. uznal svůj dluh z každé předmětné smlouvy o přepravě co do důvodu i výše, kdy tímto právním jednáním žalovaného byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu v celkové výši 9 136 Kč (2× 1 520 Kč; 4× 1 524 Kč). Žalovaný v řízení zůstal nečinný, lze proto mít za prokázanou skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka založená utvrzením dluhu, tedy že dluh v okamžiku jeho uznání trval. Prokázána byla též dospělost žalovaných pohledávek, když splatnost každého z uznaných dluhů nastala patnáctý den po nastoupení přepravy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil, natož aby prokázal, že dlužné jízdné v celkové výši 136 Kč (2× 20 Kč a 4× 24 Kč) a přirážky k jízdnému v celkové výši 9 000 Kč (6× 1 500 Kč) již uhradil. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 9 136 Kč, která odpovídá souhrnné výši dluhu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, který byl přiznán ve výši stanovené v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni proti neúspěšnému žalovanému náleží právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a na náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za písemnou předžalobní výzvu k plnění a za návrh ve věci samé - žalobu, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.).
7. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.
8. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.