Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 75/2021-15
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, obec a číslo - část obce
zastoupené JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného, obec
o zaplacení 8 048,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 048,33 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 968,22 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 048,33 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 8 048,33 Kč od 4. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 048,33 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 968,22 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 048,33 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 8 048,33 Kč od 4. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 048,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 29. 5. 2013 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, (dříve právnická osoba), smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytování kontokorentního úvěru anonymizováno k tomuto účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke kontokorentnímu úvěru, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a všeobecné obchodní podmínky původní věřitelky. Žalovanému byl na základě smlouvy původní věřitelkou poskytnut úvěrový limit 5 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal, že jeho účet vykáže alespoň jedenkrát během 180 dnů čerpání flexikreditu kreditní zůstatek, že na jeho účtu bude minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí limit poskytnutého úvěru. Žalovaný povolený úvěrový limit překročil a tím vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek. Původní věřitelka proto zrušila poskytování kontokorentního úvěru žalovanému a debetní zůstatek ve výši 8 048,33 Kč dne 26. 11. 2018 převedla z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet č. bankovní účet. Žalovanému bylo umožněno splácet debetní zůstatek ve splátkách, zároveň byl povinen platit poplatky za vedení úvěrového účtu podle sazebníku. Této své povinnosti však včas a řádně nedostál, pročež původní věřitelka dlužnou částku ke dni 3. 4. 2019 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 8 048,33 Kč. Dlužná jistina v této výši je nadále úročena sjednaným úrokem z úvěru 29 % ročně. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným z uvedené smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným mu dne 9. 12. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 10. 2. 2021.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodoval na základě obsahu spisu účastníků v této věci a v řízení provedených listinných důkazů.
3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 29. 5. 2013, dispozic ke smlouvě, všeobecných produktových podmínek, základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru a oznámení o zesplatnění ze dne 3. 4. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, (nyní právnická osoba) dne 29. 5. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly dispozice ke smlouvě, všeobecné produktové podmínky a základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru. Původní věřitelka se smlouvou zavázala zřídit a vést pro žalovaného platební účet, na němž se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr anonymizováno povolením debetního zůstatku do výše 5 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal nepřekročit povolený limit, dodržet měsíční kreditní příjem na účtu do výše 50 % povoleného debetu a dodržovat kreditní období. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet připisováním peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu. Společně se splátkou čerpaných peněžních prostředků se žalovaný zavázal uhradit původní věřitelce úroky a poplatky podle sazebníku poplatků (čl. 17, 18 a 19 základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru). Úrok z povoleného debetního zůstatku činil 29 % ročně. V případě, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti, byla původní věřitelka oprávněna veškeré závazky žalovaného vůči ní zesplatnit. V případě překročení povoleného debetního limitu byla původní věřitelka oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený účet ke dni zrušení povoleného limitu a žalovanému by tím vznikla povinnost ve splátkách stanovených původní věřitelkou (čl. 20 základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru). Jelikož žalovaný svým smluvním povinnostem a po převedení debetního zůstatku z běžného účtu na nově otevřený účet č. bankovní účet splátky nehradil, zesplatnila původní věřitelka úvěr ke dni 3. 4. 2019 a vyzvala žalovaného k zaplacení zesplatněné částky 8 048,33 Kč. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že neuhradil již na svůj dluh ničeho.
4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, seznamem postoupených pohledávek, dohodě o úplatě ze dne 18. 11. 2020, potvrzení o úplatě ze dne 20. 11. 2020 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020 včetně podacího lístku ze dne 9. 12. 2020 žalobkyně doložila, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným ke dni 20. 11. 2020 smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 30. 11. 2020.
5. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 2. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne žalobkyně doložila, že žalovaného před podáním žaloby řádně vyzvala k zaplacení žalované částky upomínkou podanou k poštovní přepravě téhož dne.
6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 5. 2013 smlouvu o účtu a zároveň o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou přečerpání běžného účtu s limitem 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku z úvěru, poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách a nepřekročit limit úvěru. Těmto svým závazkům nedostál, v důsledku čehož mu bylo znemožněno přečerpání běžného účtu a úvěr byl zesplatněn. Po postoupení pohledávky na žalobkyni nadále žalovaný dluží žalobkyni žalovanou částku.
7. Vzhledem k tomu, že ke sjednání úvěru došlo před 1. 1. 2014, je třeba podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), na právní posouzení věci použít zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), a také zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále také jen„ obč. zák.“), neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem.
8. Podle § 261 odst. 1 obch. zák. tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.
9. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).
10. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zák. dohodou podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení obč. zák. nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle obč. zák. a na její společné závazky se použijí ustanovení obč. zák.
11. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. S ohledem na výše uvedené, kdy žalobkyně prokázala právní důvod, výši žalované částky, svou aktivní legitimaci a zcela po právu tak nárokovala svou pohledávku za žalovaným, soud žalobě v plném rozsahu výrokem I. vyhověl. Výše ani struktura žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Žalobkyni náleží též úhrada smluvního úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny a s ohledem na prodlení žalovaného s peněžitým plněním též úhrada úroků z prodlení z dlužné jistiny a poplatků dle § 1970 o. z., přičemž jeho výše vyplývá z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 048,33 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
16. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně po právní moci rozhodnutí domáhat splnění povinností exekučním návrhem.