Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 152/2021-25
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 9 463,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 350 Kč, se zákonným úrokem z prodlení
ve výši 9,00 % ročně z částky 4 350 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 113,08 Kč,
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 761,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 679,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 1 271,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 5 621,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 350 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 4 350 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 113,08 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 761,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 679,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 1 271,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 5 621,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), poté, co ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr smlouvu
o zápůjčce dne 5. 3. 2018, číslo na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy
o zápůjčce, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem ve výši 5 302 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu
za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 728 Kč a poplatek za vedení účtu
a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč, celkem 45 týdenními splátkami po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 14. 1. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně
a včas. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 20. 7. 2018. Původní věřitel postoupil
s účinností ke dni 20. 1. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 2 650 Kč. Žalobce tak požaduje po žalovaném uhrazení celkové dlužné částky ve výši 9 463,08 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 621,31 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 841,77 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 679,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku
z prodlení ve výši 761,69 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 621,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny
ve výši 5 621,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval
a zůstal dlužen žalovanou částku.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti
a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalovaného částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí
ve věci.
4. Na základě žalobkyní předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav: právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 5. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva“), na základě které společnost právnická osoba žalovanému poskytla částku ve výši 7 000 Kč v hotovosti. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy, a zavázal se vrátit společnosti právnická osoba jistinu ve výši 7 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 302 Kč, tj. zavázal se vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 12 302 Kč v 45 pravidelných týdenních splátkách, přičemž výše každé splátky od první po předposlední činí částku ve výši 274 Kč
a poslední splátka činí částku ve výši 246 Kč s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaný se dále v čl. 3 smluvních podmínek zavázal splácet zápůjčku v hotovosti do rukou oprávněného zástupce anonymizováno, a to v místě bydliště Zákazníka. Smlouva o zápůjčce dále obsahovala ustanovení, že její součástí jsou i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Dle tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 uhradil žalovaný
na svůj dluh částku ve výši 2 650 Kč. Dne 20. 1. 2020 uzavřela společnost právnická osoba jakožto postupitel a žalobkyně jakožto postupník smlouvu o postoupení pohledávek. V příloze smlouvy na straně číslo seznamu postupovaných pohledávek je mezi postupovanými pohledávkami uvedena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, odeslaným dle podacího lístku dne 14. 2. 2020. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 1. 2021, odeslaným dle podacího lístku následujícího dne. Žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a nezaplatil ničeho.
5. Přípisem zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila žalobu tvrzením, že splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a na podporu svých tvrzení označila důkazy, které jsou již spisem, zákaznickou kartu ze dne 5. 3. 2018 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
7. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Římské úmluvy o právu použitelném pro smluvní závazky číslo, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 t se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Smluvní strany si však rozhodné právo pro svůj závazkový vztah nezvolily. Soud proto aplikoval právo České republiky podle čl. 4 odst. 2 této úmluvy, jelikož smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má strana, která je povinna plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště.
8. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání
ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
11. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
12. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,
z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou,
je smlouva neplatná.
14. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož
i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále
jen„ o. z.“, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.
19. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a přesto mu úvěr poskytla. Faktem ovšem je,
že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 4 350 Kč (zapůjčených 7 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 2 650 Kč), vrátit (výrok I.).
20. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o půjčce, resp. o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.,
a to od 21. 1. 2021, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
22. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud postupoval v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., dle nějž v případě, že má účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, nicméně žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
23. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena
na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.