Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 107/2021-29
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 17 830 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 400 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 8 430 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 082,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 132,20 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 11 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 11 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč, s tím, že co do zbývající části se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 400 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 8 430 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 082,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 132,20 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 11 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 11 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč, s tím, že co do zbývající části se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o půjčce číslo (dále jen„ smlouva“) uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 15. 5. 2015. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 140 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 1 540 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění ve výši
290 Kč. To vše v 58 týdenních splátkách po 335 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 24. 6. 2016. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, celkem zaplatil 1 600 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 11 000 Kč a poplatku ve výši 6 830 Kč, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 6. 12. 2019 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3082,03 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 11 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 2. 7. 2016, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 6. 12. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 9 132,20 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 11 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 25. 6. 2016, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 6. 12. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 11 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 11 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne 15. 5. 2015 smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 8 140 Kč (poplatek sestává z úroku ve výši 1 540 Kč, poplatku za administrativní činnost původní věřitelky ve výši 2 200 Kč
a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč) a poplatku za službu životního pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal žalovaný v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to výši 23,72 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil částku ve výši 1 600 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 8 smluvních podmínek právo na uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem z téhož dne odeslaným dne 7. 1. 2020. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2020 odeslaným následujícího dne s tím, nechť žalovaný dlužné částky uhradí do 18. 9. 2020. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty žalovaného vedené právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 15. 5. 2015 soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta bezúčelová půjčka ve výši 11 000 Kč. K osobním poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že je žalovaný zaměstnán na hlavní pracovní poměr ve společnosti právnická osoba s čistou měsíční mzdou ve výši 29 666 Kč, což si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Podle údajů v kartě žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, má aktivní půjčky u příjmení jméno a má exekuci srážkami ze mzdy. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 25 215 Kč měsíčně (5 500 Kč nájem, 7 400 Kč domácnost, 2 115 Kč půjčka, 200 Kč telefon, 10 000 Kč exekuce). Tyto informace získané od žalovaného měly být ověřeny z pracovní smlouvy, občanského průkazu, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložila listin y či neoznačila další důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě skutečně ověřila, jak uvádí, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
10. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).
13. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a následně zaneseny do zákaznické karty. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,
sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Je tomu tak proto, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZoSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavek na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z bankovního účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39). Má-li tedy poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno. V řízení žalobkyně signalizovala, že předmětné doklady nemá k dispozici, neboť po jejich analýze byly vráceny právním předchůdcem žalobkyně zpět žalovanému. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalovaného ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádný důkaz. V této souvislosti je významné, že žalobkyně důkazy nepředložila ani poté, co byla vyzvána a poučena o následcích nesplnění této výzvy. Za této situace pak soud musí považovat informace od žalobkyně toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení), což je ve smyslu citovaných judikátů zcela nedostatečné, tudíž lze konstatovat, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr.
14. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, protože právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nedostatečně. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 11 000 Kč, přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatil částku ve výši 1 600 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil co do částky 9 400 Kč (11 000 Kč – 1 600 Kč) a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit.
15. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky 9 400 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 11. 5. 2021, tedy ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalovanému, do zaplacení.
16. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 8 430 Kč (tj. úroku, odměny za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso a poplatku za životní pojištění) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 082,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši
9 132,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 11 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 11 000 Kč
od 7. 12. 2019 do zaplacení soud žalobu výrokem II. zamítl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni náklady řízení
v celkové výši 800 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč, se zohledněním výše zamítnutého příslušenství.
18. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena
podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.