Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 37/2021-41

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 26 830 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 830 Kč s úrokem z prodlení jdoucím

od 26. 9. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do

kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 183,10 Kč,

kapitalizovaného úroku ve výši 16 116,50 Kč,

zákonného úroku z prodlení z částky 17 326,22 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně,

úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 17 326,22 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,

zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 526 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 830 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 26. 9. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 183,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 116,50 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 17 326,22 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 17 326,22 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 526 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 26 830 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 183,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 116,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 326,22 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 17 326,22 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že společnost právnická osoba IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 25. 4. 2014 s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky i částku ve výši 30 934 Kč (dále jen„ poplatek“), jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 726 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 031 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 19 177 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 1 133 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 19. 6. 2015. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušnou splátku uhradila dne 27. 8. 2018 Celkem uhradila pouze částku ve výši 41 104 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 17 326,22 Kč a na dlužném poplatku částku 9 503,78 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradila.

2. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalované, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytla žalovaná. Poté tyto doklady navrátila žalované. Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznické karty. Žalovaná úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdila svým podpisem. Teprve po vyhodnocení získaných informací právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela předmětnou smlouvu. Vzhledem k postoupení pohledávky žalobkyně vyžádala zákaznickou kartu a další podklady u své právní předchůdkyně, tato je však nedohledala, žalobkyně je proto soudu nemohla předložit.

3. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 2. 6. 2021 žalobkyně svá žalobní tvrzení doplnila o skutečnost, že žalovaná svůj dluh ze shora uvedené smlouvy dne 26. 9. 2018 písemně uznala co do důvodu i výše, uznaná částka činila 26 830 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 7. 6. 2021, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaná bez omluvy k jednání nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti, zároveň však uvedla, že pokud soud shledá žalobní tvrzení či předložené důkazy za nedostatečné pro vyhovění žalobě, žádá žalobkyně o vyzvání k jejich doplnění a o odročení jednání. Vzhledem k tomu, že toto podání žalobkyně bylo podmíněné, soud k němu ve smyslu , (dále jen „ “), nepřihlížel a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů ( ).

6. Soud z Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 25. 4. 2014 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce a na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem (zahrnujícím kapitalizovaný úrok, poplatek za administrativní činnost a částku za hotovostní režim splátek) ve výši 30 934 Kč, celkem tedy částku 67 934 Kč, v 60 týdenních splátkách – 59 splátek po 1 133 Kč, poslední ve výši 1 087 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 19,98 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o zápůjčce a citovanými smluvními podmínkami). Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila do sjednaného dne splatnosti pouze částku v celkové výši 41 104 Kč. Tato částka byla započtena na jistinu (19 673,78 Kč), na úrok (3 861,70 Kč) a na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru (17 568,52 Kč) (prokázáno tabulkou umoření ze dne 27. 1. 2020). Žalovaná svůj dluh ze shora uvedené smlouvy ve výši 26 830 Kč písemně uznala dne 26. 9. 2018 co do důvodu i výše a zavázala se jej uhradit prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč (prokázáno uznáním dluhu a vyjádřením zákazníka k pohledávce firmy právnická osoba ze dne 26. 9. 2018). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou číslo k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 26 830 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a podacím lístkem). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 30. 4. 2020 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 4. 2020 a podacím lístkem). Z y nazvané uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy právnická osoba soud zjistil, že žalovaná uznala dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 26 830 Kč ke dni 26. 9. 2018. Z y nazvané uznávací prohlášení soud zjistil, že tentýž dluh žalovaná znala znovu 3. 11. 2019, kdy se zavázala dluh v 28 měsíčních splátkách počínaje listopadem 2019 splatit.

7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud ze shora uvedené smlouvy zjistil, že žalovaná podpisem této smlouvy stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila její úvěruschopnost, a to na základě informací od ní získaných, které byly zaneseny do její zákaznické karty.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Podle věty druhé , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 3 písm. b) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

16. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

19. Ústavní soud ČR přitom v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

21. Soud dospěl k závěru, že projev uznání dluhu žalovanou jak ze dne 26. 9. 2018 tak z 3. 11. 2019 je řádným uznáním dluhu ve smyslu § 2053 o. z. a platí tedy domněnka, že k oběma datům dluh existoval. Bylo pak důkazním břemenem žalované, aby tuto domněnku vyvrátila, případně prokázala následné uhrazení dluhu. Žalované zůstala v řízení nečinná, soud proto přisoudil žalobkyni částku 26 830 Kč s úrokem z prodlení od prvého uznávacího projevu do zaplacení žalobkyni právě z titulu uznání dluhu žalovanou dne 26. 9. 2018.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaná uznala ve smyslu § 2053 o. z. dluh z výše uvedené smlouvy toliko ohledně částky 26 830 Kč - žalované jistiny (nikoli ohledně dalších nároků vyplývajících z této smlouvy), musel soud s ohledem na tyto další nároky posoudit, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to v prvé řadě s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

23. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla, že tato byla právní předchůdkyní žalobkyně prověřována na základě informací získaných od žalované, které byly následně zaneseny do její zákaznické karty, konkrétní zjištěné skutečnosti o majetkových poměrech žalované však žalobkyně neuvedla, navíc ani neoznačila, resp. nepředložila žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39).

24. Závěr o tom, že ke zkoumání úvěruschopnosti způsobem shora uvedeným skutečně došlo, není možné učinit pouze na základě„ potvrzení“ žalované obsaženého v předmětné smlouvě o zápůjčce. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu a 3 poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci (pokud jde o podmíněnou žádost žalobkyně o odročení jednání, soud k této nepřihlížel, jak již vysvětlil výše). Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit (event. soudu dávat podmínky, za jakých má rozhodovat v její nepřítomnosti), dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce.

25. Pouze pro úplnost soud uvádí, že rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, na něž žalobkyně ve svém vyjádření odkazovala, není na danou věc přiléhavé. Ve věci, která byla tímto soudem přezkoumávána, byla na rozdíl od posuzované věci vycházeno ze skutkového závěru, že poskytovatel úvěru měl k dispozici y prokazující majetkové poměry úvěrovaného a údaje z nich zanesl do zákaznické karty, nešlo tedy jen o spoléhání se na pravdivost údajů bez dalšího uvedených úvěrovaným.

26. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné zápůjčku žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

27. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 37 000 Kč, kterou jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 26 830 Kč, žalobkyni vrátit. Svůj dluh v této výši navíc žalovaná uznala písemným prohlášením ve smyslu § 2053 o. z. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s

a o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené ode dne, kdy žalovaná svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně uznala, tj. od 26. 9. 2018, do zaplacení (viz odůvodnění nároku z uznání dluhu shora), přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud splátky zápůjčky byly započteny nejen na jistinu, ale i na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o zápůjčce (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalované (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

28. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 074 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 26 830 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ( - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 2 526 Kč byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě ( ) a na zákonné platební místo ( ).

30. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou odměnu za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby, které bylo učiněno na výzvu soudu, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (soudem požadovaná tvrzení a důkazy k jejich prokázání měly být správně již součástí žaloby, jejich doplnění učiněné v dalším podání proto nemůže být považováno za samostatný úkon právní služby).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.