Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 109/2021-31
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 7 394 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 409 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 25% ročně z částky 2 409 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení.
II. Co do zbývající části žalobního návrhu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 409 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 25% ročně z částky 2 409 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Co do zbývající části žalobního návrhu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení</b>
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 705 Kč s poukazem zejména na následující skutečnosti: účastníci uzavřeli Smlouvu o úvěru číslo (dále jen: Smlouva o úvěru), na jejímž základě žalobkyně dne 15. 11. 2018 žalované poskytla částku 9 705 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Žalovaná zaplatila žalobkyni pouze 18 splátek po 384 Kč, po zesplatnění pohledávky ještě částku 384 Kč Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné částky od 20. 10. 2020 a částky 500 Kč za každou upomínku
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru číslo, na jejímž základě žalobkyně dne 15. 11. 2018 žalované poskytla částku 9 705 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne nevrátila. Žalovaná zaplatila do 9. 10. 2020 žalobkyně pouze částku 6 912 Kč. Dopisem ze dne 9. 10. 2020 byla žalovaná žalobkyní opětovně vyzvána k úhradě dluhu, s tím, že byla zároveň upozorněna na zesplatnění pohledávky, po tomto datu žalovaná zaplatila žalobkyni další částku 384 Kč Celkem tak žalovaná zaplatila žalobkyni částku 8296 Kč. V případě řádného nehrazení pohledávky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a též částku 500 Kč za každou upomínku.
5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky činěné před poskytnutím úvěru (zjišťování a ověřování zaměstnání žalované, evidence žalované v databázi neplatičů příjmení, v evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, bankovní výpis žalované z účtu za poslední měsíc), ovšem žalobkyně nezhodnotila dostatečně finanční možnosti žalované pohledávku žalobkyně splácet, nezhodnotila všechny půjčky žalované - viz mj. finanční půjčka žalované od anonymizováno, též položky na účtu žalované za předložený měsíc říjen 2018 poukazující na existenci dalších závazků žalované, souhrnnou výši odchozích plateb (například za měsíc říjen 2018 bylo odepsáno z účtu žalované celkem 58 904, 63 Kč, přičemž mzda žalované činila 24 274 Kč). Žalobkyně ani přes výzvu nepředložila dostatek listin či neoznačila žádné důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené například ve výpisu z osobního účtu odpovídají tvrzením žalované, která jsou ovšem též zcela nedostatečná.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
11. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
12. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byly mezi žalobkyní
a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval
o tom, že Smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.
17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, však soud nepovažuje za dostatečný. Žalobkyně neposoudila řádně příjmové ani výdajové poměry žalované, a to zejména s přihlédnutím k údajům uvedeným ve výpisu z účtu žalované. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, se tak spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného. Žalobkyně měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele,
a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit. Žalobkyně měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala a tyto doklady následně soudu doložit. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru
číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
20. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované u Smlouvy o úvěru zcela nedostatečně. Soud proto Smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.) a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že byla žalované takto poskytnuta částka ve výši 9 705 Kč, žalovaná zaplatila žalobkyni částku 8296 Kč, neuhradila tedy žalobkyni 2 409 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 2 409 Kč a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Soud proto vyhověl žalobě toliko co do částky 2 409 Kč, přičemž rovněž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 24. 4. 2021 do zaplacení, tedy ode dne, kdy se žaloba dostala do dispozice žalované. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , neboť má soud za to, že přiznanou částku s příslušenstvím je žalovaná v zákonné lhůtě schopna uhradit
21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalované, nicméně té v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.