Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 76/2020-69

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem ulice a číslo, PSČ obec a číslo,

právně zastoupené titul. jméno příjmení,

advokátem se sídlem adresa,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 11 032,98 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 10 701 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 25. 12. 2019 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 331,98 Kč, dále smluvního úroku ve výši 4,92 % ročně z částky 10 862,88 Kč od 22. 9. 2019 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 862,88 Kč od 22. 9. 2019 do 24. 12. 2019, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 161,88 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 912,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 10 701 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 25. 12. 2019 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 331,98 Kč, dále smluvního úroku ve výši 4,92 % ročně z částky 10 862,88 Kč od 22. 9. 2019 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 862,88 Kč od 22. 9. 2019 do 24. 12. 2019, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 161,88 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 912,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne datum, doplněnou podáním ze dne 1. 6. 2021, se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 11 032,98 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřené se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy o úvěru poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 14 394 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v měsíčních splátkách po 1 231 Kč. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr tím, že za něho zaplatila část kupní ceny zboží – jídelní židle a jídelní stůl prodejci zboží – společnosti právnická osoba Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, když uhradil pouze tři splátky. Předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 21. 9. 2019 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní. Žalobkyně soudu sdělila, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s vyhodnocením všech zjištěných a objektivně zjistitelných údajů při zachování odborné péče, a to zejména na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, dále nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, sdružení SOLUS a insolvenčníh rejstříku ISIR, když byl dále rovněž kontaktován zaměstnavatel žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný prohlásil, že informace uvedené v žádosti jsou úplné, přesné, pravdivé a že nezamlčel žádné relevantní informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

2. Žalovaný zaslal soudu dne 14. 6. 2021 vyjádření, v němž uvedl, že se aktuálně zdržuje ve příjmení jméno a z důvodu pandemické situace se není schopen jednání zúčastnit, zároveň uvedl, že by byl ochoten dluh splácet.

3. Žalobkyně a žalovaný se z jednání soudu omluvili. Dle ust. , (dále jen „ “), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným paragrafem v nepřítomnosti účastníků řízení

4. Ze Smlouvy o vázaném spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 394 Kč, přičemž předmětem financování bylo zboží – nábytek (jídelní židle a jídelní stůl) za kupní cenu 15 993 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 14 772 Kč, a to v 12 měsíčních splátkách splatných po 1 231 Kč. Úroková sazba činila 4,92 % ročně. Zprostředkovatelem úvěru byla právnická osoba – právnická osoba Žalovaný poskytl právní předchůdkyni souhlas se zpracováním osobních údajů. Bližší informace ohledně úvěru byly uvedeny v e Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Shora uvedené y žalovaný vlastnoručně podepsal.

5. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalovaného a dále kopii průkazu zdravotního pojištění žalovaného.

6. Z y předložené žalobkyní a označené jakožto Výpis bonity žalovaného vyplývá, že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bezdětný, jeho průměrný měsíční příjem činí 18 900 Kč (příjem byl ověřen u zaměstnavatele), dále byly jakožto nulové uvedeny měsíční výdaje na splátky existujících úvěrů. Dále byla v kolonce náklady měsíčního minima uvedena částka 3 410 Kč, náklady na bydlení 4 420 Kč a zákonná rezerva 553,50 Kč. Žalovanému tedy zbývá 10 516,50 Kč.

7. Z Výpisu databáze NRKI ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný má hlášen pobyt na adrese adresa žalovaného.

8. Z oznámení o prohlášení okamžité splatnosti úvěru a výzvy k plnění závazku ze dne 21. 9. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 11 032,98 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem má soud za prokázané, že žalobkyni byla postoupena mj. i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 12. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni a dále výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána, a to dne 18. 12. 2019.

12. Z přehledu plateb ke dni 30. 11. 2019 vyplývá, že žalovaný uhradil dne 13. 2. 2019 částku 1 231 Kč, dne 19. 3. 2019 částku 1 231 Kč a dne 17. 4. 2019 částku 1 231 Kč.

13. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

19. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 14 394 Kč, žalovaný vrátil pouze 3 693 Kč (3 splátky po 1 231 Kč). Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr právní předchůdkyně podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Právní předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaného uvedených údajů ohledně jeho příjmů a výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbyde po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne datum dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 14 394 Kč, což žalovaný ani nerozporoval, když ve vyjádření navrhl úhradu dluhu ve splátkách, a žalovaný vrátil 3 693 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách (10 701 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů považovat až oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 18. 12. 2019, dle poštovního podacího archu byly obě y žalovanému odeslány dne 18. 12. 2019. Tyto je tak dle třeba považovat za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 23. 12. 2019. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, octl se ode dne následujícího (25. 12. 2019) v prodlení ( ). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ( ).

24. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 10 701 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl. Soud přitom zohlednil platbu ze strany žalovaného v celkové částce 3 693 Kč, tedy 14 394 Kč – 3 693 Kč = 10 701 Kč. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z a jejich výše pak z Co do úroku z prodlení z částky 331,98 Kč, dále smluvního úroku ve výši 4,92 % ročně z částky 10 862,88 Kč od 22. 9. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 862,88 Kč za dobu od 22. 9. 2019 do 24. 12. 2019, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 161,88 Kč od 25. 12. 2019 do zaplacení, nezbylo soudu než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout.

25. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci pouze částečně úspěšná a má dle právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když zároveň doložil splnění podmínky dané ust. , tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle . advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 2 452 Kč (1 000 + 1 200 + 252). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 10 701 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 12 304,68 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 331,98 Kč s příslušenstvím, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 1 574,56 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 13 879,24 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 89 %, úspěch žalovaného 11 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 78 % svých nákladů, z částky 2 452 Kč tedy ve výši 1 912,56 Kč.

26. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem Žalovaný sice ve svém vyjádření navrhl úhradu dluhu ve splátkách, nicméně nedoložil údaje o svých majetkových poměrech, za daného stavu tedy soud o povolení splátek nerozhodl.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.