Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
44 C 100/2020-27
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Davidovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 10 560 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 7 060 Kč a zákonného úroku z prodlení za dobu od datum do datum.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 7 060 Kč a zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum]. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”).
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne datum prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu spolu s poplatkem ve výši 1 560 Kč do datum. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a dle žalobce mu tak vznikla povinnost zaplatit kromě výše uvedených částek též účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši celkem 2 500 Kč (za pět písemných výzev k úhradě dle čl. 2 smlouvy) a smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 6 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit jistinu spolu s poplatkem ve výši 1 560 Kč nejpozději do datum. Skutečnost, že předmětnou smlouvu, jejíž žalobcem předložená verze nebyla žalovaným podepsána, uzavřel právě žalovaný, má soud za prokázané ve spojení se zjištěním, že na účet žalovaného byla z účtu žalobkyně dne datum připsána částka 6 000 Kč a žalobkyně disponuje výplatními páskami žalovaného, tedy má soud za vysoce pravděpodobné, že to byl právě žalovaný, který smlouvu uzavíral.
Stran zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutou jistinu s příslušenstvím soud zjistil, že tu žalobkyně prokazatelně ověřovala z výplatních pásek žalovaného, ze kterých plyne, že žalovaný měl čistý příjem v říjnu 2017 ve výši 16 764 Kč, v listopadu 2017 ve výši 16 263 Kč, v lednu 2018 ve výši 11 716 Kč a v březnu 2018 ve výši 14 601 Kč (bez vyplacených cestovních náhrad ve výši 24 500 Kč). Dle žalobkyně neměl žalovaný pohledávky po splatnosti (zjištěno zřejmě dotazem na žalovaného) a dále byl žalovaný lustrován v Centrální evidenci exekucí.
Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
S ohledem na rozsah zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutou částku dospěl soud k závěru, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze ze zjištění příjmu žalovaného z pracovního poměru, nadto z doby, která o více než jeden rok předcházela uzavření smlouvy. Je zřejmé, že žalobkyně rezignovala na posouzení celkových poměrů žalovaného, což obnáší mimo jiné i ověření jeho životních výdajů, případných vyživovacích povinností atd., které je nutné od příjmu samotného pro tyto účely odečíst. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že v okamžiku uzavření smlouvy žalobkyně nedostatečně posoudila schopnosti žalovaného poskytnutou částku splácet.
Protože smlouva o zápůjčce je z výše popsaných důvodů (nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit schopnost žalovaného splácet) v celém svém obsahu neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 6 000 Kč, která byla prokazatelně na účet žalovaného zaslána. Žalovaný dlužnou jistinu neuhradil (resp. žalovaný byl v řízení nečinný a zaplacení jakékoli částky nebylo prokázáno).
Podle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Z výše uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny a ve zbývající části (co do požadavku na úhradu poplatku a smluvní pokuty) žalobu zamítl.
Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní vyzván. Za takovou výzvu považuje soud upomínku žalobkyně, která byla podle podacího lístku pošty předána k přepravě dne datum. Lze důvodně předpokládat, že následujícího dne od podání k přepravě (datum) se dostala do dispoziční sféry žalovaného. Od následujícího dne (datum) se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně má dle § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , s omezením ve smyslu žalobního návrhu (§ 153 odst. 2 o.s.ř. ). Pokud byl požadován úrok z prodlení z jakékoli částky za dřívější období, soud jej zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy převážně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.