Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
9 C 100/2021-51
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 501 169,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 428 375,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 428 375,72 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky 72 793,93 Kč
a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 497 752, 67 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení
a zákonného úroku z prodlení z částky 497 752,67 Kč od 2. 2. 2020 do 10. 5. 2021 a úroku z prodlení z částky 497 752,67 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 72 793,93 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 233,37 Kč, s tím, že co do zbývající části se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Pohledávku žalobkyně ve výši 428 375,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně
z částky 428 375,72 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 14 233,37 Kč, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně celkem, splátky splatné vždy ke každému 10. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu. Pokud splátky po splatnosti dosáhnou celkové výše 12 100 Kč a více, stává se pohledávka žalobkyně splatnou v plné výši, a to bez dalšího.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 428 375,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 428 375,72 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky 72 793,93 Kč a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 497 752, 67 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 497 752,67 Kč od 2. 2. 2020 do 10. 5. 2021 a úroku z prodlení z částky 497 752,67 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 72 793,93 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 233,37 Kč, s tím, že co do zbývající části se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Pohledávku žalobkyně ve výši 428 375,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 428 375,72 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 14 233,37 Kč, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně celkem, splátky splatné vždy ke každému 10. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu. Pokud splátky po splatnosti dosáhnou celkové výše 12 100 Kč a více, stává se pohledávka žalobkyně splatnou v plné výši, a to bez dalšího.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru
číslo uzavřenou účastníky dne 23. 11. 2018. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalobkyně poskytla žalované
v souladu se smlouvou úvěr ve výši 512 009 Kč na účet č. bankovní účet, a to za účelem konsolidace peněžitých závazků žalované. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku z úvěru
ve výši 9,90 % ročně hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 817 Kč. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila, žalovaná naposledy hradila dne 11. 11. 2019, celkem zaplatila 83 633,28 Kč. Žalobkyni v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 497 752,67 Kč
a dlužných poplatků v souhrnné výši 3 416,98 Kč, a proto žalobkyně úvěr ke dni 1. 2. 2020 zesplatnila. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalované požadovala žalobkyně přiznat též úrok
ve výši 9,9 % ročně z dlužné jistiny 497 752,67 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení a zákonný úrok
z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 497 752,67 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den 28. 5. 2021 a jednal dle § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., v pl. znění, občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) v nepřítomnosti žalované. Žalovaná se
k jednání soudu nedostavila, svou nepřítomnost nikterak neomluvila, ačkoliv byla řádně a včas obeslána na adresu evidovanou v informačním systému (§ 46b písm. a/ o. s. ř.). Zásilka určená do vlastních rukou obsahující žalobu, předvolání a poučení o následcích nedostavení se k jednání byla doručena žalované náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a z jejích tvrzení má soud za zjištěný následující skutkový stav.
5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 23. 11. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 512 009 Kč mimo jiné s účelem konsolidace peněžitých závazků žalované. Žalované vznikla povinnost žalobkyni vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 9,9% ročně, a to měsíčními splátkami ve výši 6 817 Kč, s konečnou splatností nejpozději 9. 10. 2028. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné smluvní podmínky žalobkyně a Ceník. Úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně
a včas, žalobkyni uhradila pouze částku v celkové výši 83 633,28 Kč. Žalobkyni proto vzniklo v souladu s čl. 8 smluvních podmínek právo na uhrazení dlužných částek. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem žalobkyně ze dne 30. 9. 2020 odeslaným téhož dne, s tím, aby dlužnou částku uhradila do 15. 10. 2020. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala, pohledávku žalobkyně neuhradila ani částečně.
6. Soud má z provedeného dokazování za postavené najisto, že žalobkyně zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalované ze dne 23. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaná požadovala po žalobkyni poskytnutí úvěru ve výši 500 000 Kč. K osobním poměrům žalované bylo v této žádosti zaznamenáno, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájmu a má střední vzdělání s výučním listem. V žádosti bylo dále uvedeno, že žalovaná má hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba, odštěpný závod obec, pracovní poměr je sjednán na dobu určitou, a to do 31. 12. 2018. Přestože smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena dne 23. 11. 2018, a žalované měl ke konci následujícího měsíce skončit pracovní poměr, žalobkyně vůbec nezkoumala budoucí příjmy žalované, neověřovala případné prodloužení pracovní smlouvy. Žalobkyně ani nezjišťovala, a tedy ani neověřovala podstatné výdaje žalované. Žalobkyně stanovila výdaje žalované dle svého ekonomického modelu, která vychází z dat ČSÚ, částkou 6 785 Kč. Přestože žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované, z tohoto výpisu téměř nečerpala informace týkající se příjmů a výdajů žalované, a to přestože žalobkyně poukázala
v zákaznické kartě, že údaje uvedené žalovanou z výpisu z účtu ověřila. Žalobkyně dále uvedla, že prověřovala splátkové zatížení žalované z interních systémů a pomocí dat z právnická osoba, který je provozovatele Bankovního i Nebankovního registru klientských informací.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost
s odbornou péčí.
11. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce
1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr
v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle
§ 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena platně – tedy zda byla naplněna zákonná podmínka před uzavřením smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumat schopnost žalované, jakožto spotřebitele,
v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost). Soud totiž považuje za jednoznačné, že smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, neboť na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel, a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.
18. S přihlédnutím k níže uvedenému je navíc zřejmé, že otázku úvěruschopnosti žalované je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.
19. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž
se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, a k této neplatnosti je proto soud povinen přihlédnout již z úřední povinnosti, nikoli k námitce účastníka.
21. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout
do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne. V opačném případě je smlouva absolutně neplatná. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, s tím, že získané informace byly ověřovány z výpisu z účtu žalované. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, však soud nepovažuje za dostatečný. Žalobkyně si od žalované například nevyžádala informace o jejím budoucím příjmu, vycházela pouze z příjmu z jejího aktuálního zaměstnání ve výši 18 091 Kč. Žalobkyně se tak vůbec nezabývala skutečností, že dle pracovní poměr žalované by měl skončit již ke dni 31. 12. 2018, tj. ke konci měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla smlouva podepsána. Navíc žalobkyně neposuzovala dostatečně ani výdaje žalované, nezabývala se rozpory mezi tvrzením žalované co do jejich výdajů a údaji ve výpise z účtu žalované. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 11. 2017 do 30. 11. 2018 je přitom zřejmé, že žalovaná měla výdaje, které vůbec neuvedla v žádosti
o poskytnutí úvěrového produktu, tj. např. platby na pojistné, platby za používání mobilního telefonu (například telefonní vyúčtování ve výši 3 062 Kč). Veškeré výdaje žalované byly žalobkyní stanoveny dle interního ekonomického modelu žalobkyně, a to na částku 6 785 Kč. Při posouzení výdaj§ uvedených ve výpisu z účtu žalované bylo ovšem přitom zcela zjevné, že uváděné výdaje jsou naprosto nedostatečné a neodpovídají skutečnosti (bydlení, jídlo, energie, drogerie, doprava, ošacení, volnočasové aktivity). Takový postup musel být zcela zjevně postupem, který nesměřoval ke skutečnému posouzení úvěruschopnosti žalované, jevil se spíše jako postup účelový s cílem formálně vykázat dostatečnou úvěruschopnost žalované, bez snahy o zjištění a posouzení reálné životní situace žalované. Žalobkyně měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nejen nezbytných, ale i spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pokud by uvedené nestačilo, potom i z jiných zdrojů. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že žalovaná není evidována v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen, že uvedené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je mimo jiné, s odkazem na § 78 ZoSÚ, v této otázce přísnější úpravou.
22. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované dostatečně, respektive má za prokázané, že úvěruschopnost zkoumala zcela nedostatečně. Soud proto z úřední povinnosti smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je proto žalobkyni povinna uhradit pouze částku, která jí byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatila a o kterou se na úkor žalobkyně obohatila. Z dokazování soud zjistil, že žalované byla žalobkyní poskytnuta částka ve výši 512 009 Kč, ke dni rozhodnutí soudu žalovaná zaplatila žalobkyni částku v celkové výši 83 633,28 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 428 375,72 Kč (512 009 Kč – 83 633,28 Kč), je proto povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat.
23. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl výrokem I. (toliko) co do částky 428 375,72 Kč, přičemž zároveň uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku. Tímto výrokem I. rozsudku soud uložil žalované zaplatit žalobkyni dále zákonný úrok
z prodlení ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalované (od 11. 5. 2021), a to do úplného zaplacení.
24. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 233,37 Kč. Tato částka představuje 71 % z celkové výše nákladů řízení 20 047 Kč odpovídající žalobkyní účelně vynaloženým nákladům – zaplacenému soudnímu poplatku dle položky 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků. K výši 71 % soud dospěl následovně: žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 85,5 %, žalovaná v rozsahu 14,5 %, po odečtení neúspěchu 14,5 % od úspěchu žalobkyně 85,5 % je výsledný poměr 71%).
26. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že v případě absolutní neplatnosti smlouvy je třeba zohlednit majetkové schopnosti žalované. Protože ovšem žalovaná byla ve věci nečinná, má soud za to, že je nezbytné zohlednit výši dlužné částky, a také výši splátek, které se zavázala žalovaná žalobkyni z titulu smlouvy hradit, a které, aspoň po určité časové období, bylo v možnostech žalované pravděpodobně splácet. Soud má za to, že nelze aplikovat v posuzované věci zákonnou lhůtu pro zaplacení - tři dny od právní moci rozsudku. Navíc i v zájmu žalobkyně je, aby žalovaná plnila svou pohledávku vůči žalobkyni dobrovolně, bez dalšího vykonávacího řízení. Proto soud výrokem IV. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit pohledávku žalobkyně s příslušenstvím ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně, přičemž jsou splátky splatné vždy ke každému 10. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu. Soud též ve svém rozhodnutí zakotvil, že pokud splátky po splatnosti dosáhnou celkové výše 12 100 Kč a více, stává se pohledávka žalobkyně splatnou v plné výši, a to bez dalšího.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.