Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
9 C 117/2021-19
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 4 311 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavuje co do částky 1 411 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 000 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do zaplacení úroku z prodlení z částky 3 000 Kč za období od 29. 8. 2019 do 10. 5. 2021.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavuje co do částky 1 411 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 000 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do zaplacení úroku z prodlení z částky 3 000 Kč za období od 29. 8. 2019 do 10. 5. 2021.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala u Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s příslušenstvím, a též částku 1 311 Kč, s poukazem zejména na následující skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně právnická osoba (dále jen: právní předchůdce žalobkyně) uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru číslo (dále jen: Smlouva o úvěru), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 29. 7. 2019 žalovanému poskytl částku 3 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil. Vedle jistiny dluhu ve výši 3 000 Kč se proto žalobkyně domáhala i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 359,18 Kč od 29. 8. 2019 do 8. 11. 2020, jednorázové smluvní pokuty 1 314 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč.
2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil.
3. V návaznosti na výzvu soudu doplnit listinné důkazy ze strany žalobkyně (co do posouzení úvěruschopnosti žalovaného), žalobkyně před zahájením jednání ve věci samé, uvedla, že těmito důkazy nedisponuje, a proto bere žalobu zpět co do částky 1 411 Kč.
4. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru číslo (i dále jen: Smlouva o úvěru), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 29. 7. 2019 žalovanému poskytl částku 3 000 Kč. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 3 000 Kč a dále zaplacení nákladů na upomínání a smluvní pokuty 1 314 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne nevrátil. Dopisem ze dne byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.
7. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky činěné před poskytnutím úvěru, ovšem k uvedenému nepředložila takové důkazy, které by osvědčily zákonnou povinnost její právní předchůdkyně dostatečně posuzovat úvěruschopnost žalovaného – tj. posuzovat, že je skutečně v možnostech žalovaného pohledávku splácet.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
13. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že Smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.
19. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené
v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
21. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup mimo jiné dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných
a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.
22. Vzhledem k výše uvedenému soud Smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému takto poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč, žalovaný z této částky ničeho neuhradil, na úkor právního předchůdce žalobkyně se co do této částky bezdůvodně obohatil, a je tak povinen žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena) vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení.
23. Výrokem II. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky 3 000 Kč, přičemž rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od
11. 5. 2021 do zaplacení, tedy ode dne následujícího poté, co se žaloba dostala do dispozice žalovaného. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy soud výrokem III. rozsudku zbývající část nároku žalobkyně, tj. co do zaplacení dalších úroků z prodlení, zamítl.
24. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ) a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného).
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a to tak, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V daném rozhodnutí soud posoudil výši ne/úspěchu žalobkyně, kdy přihlédl i k částečnému zpětvzetí žalobního návrhu ze zavinění žalobkyně (částečné zpětvzetí tedy hodnoceno jako neúspěch žalobkyně) i k důvodům částečného zamítnutí žaloby (přestože se jedná o zamítnutí části příslušenství, nebyla žalobkyně úspěšná z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.