Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 29/2019-214
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
bytem: adresa žalobce
zastoupeného advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem: adresa žalovaného
zastoupenému advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky 4 700 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 4 700 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to z částky 500 000 Kč od 27. 1. 2016 do zaplacení, z částky 500 000 Kč od 2. 2. 2016 do zaplacení, z částky 800 000 Kč od 24. 3. 2016 do zaplacení, z částky 200 000 Kč od 29. 4. 2016 do zaplacení, z částky 200 000 Kč od 15. 5. 2016 do zaplacení, z částky 200 000 Kč od 10. 6. 2016 do zaplacení, z částky 1 000 000 Kč od 11. 6. 2016 d zaplacení, z částky 1 000 000 Kč od 21. 6. 2016 do zaplacení, z částky 300 000 Kč od 1. 7. 2016 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 273 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.
pokračování - 2 - 7 C 29/2019
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 4 700 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to z částky 500 000 Kč od 27. 1. 2016 do zaplacení, z částky 500 000 Kč od 2. 2. 2016 do zaplacení, z částky 800 000 Kč od 24. 3. 2016 do zaplacení, z částky 200 000 Kč od 29. 4. 2016 do zaplacení, z částky 200 000 Kč od 15. 5. 2016 do zaplacení, z částky 200 000 Kč od 10. 6. 2016 do zaplacení, z částky 1 000 000 Kč od 11. 6. 2016 d zaplacení, z částky 1 000 000 Kč od 21. 6. 2016 do zaplacení, z částky 300 000 Kč od 1. 7. 2016 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 273 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.</b> pokračování - 2 - 7 C 29/2019
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18.1.2019 domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 700 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že je druhem sestry žalovaného a má tedy úzké vztahy s jeho rodinou. Proto mu v období od roku 2011 do roku 2012 zapůjčil finanční prostředky ve výši celkem 547 000 Kč a na jeho manželku jméno příjmení převedl automobil Škoda Octavia za částku 400 000 Kč, kterou se mu žalovaný zavázal uhradit, avšak neuhradil. Celkový dluh žalovaného vůči žalobci tedy za léta 2011 až 2012 činil 947 000 Kč. Žalovaný žalobci přes výzvy na výše uvedený dluh nic neuhradil, kontaktoval jej však s tím, že mu dluh je schopen postupně zaplatit systémem, jehož součástí bylo poskytování dalších zápůjček žalobcem. Postup měl být takový (a byl zpočátku dodržován), že ze zápůjček, které žalobce žalovanému v hotovosti poskytne, bude žalovaný žalobci hradit měsíčně 3,5 % a tím splácet dluh ve výši 947 000 Kč. Žalobce s tímto souhlasil a za přispění své rodiny zapůjčil žalovanému níže uvedené částky. Dne 26.1.2014 půjčil žalobce žalovanému částku 500 000 Kč splatnou dne 26.1.2016, dne 1.2.2014 částku 500 000 Kč splatnou dne 1.2.2016, dne 23.3.2014 částku 800 000 Kč splatnou dne 23.3.2016, dne 28.4.2014 částku 200 000 Kč splatnou dne 28.4.2016, dne 14.5.2014 částku 200 000 Kč splatnou dne 14.5.2016, dne 9.6.2014 částku 200 000 Kč splatnou dne 9.6.2016, dne 10.6.2014 částku 1 000 000 Kč splatnou dne 10.6.2016, dne 20.6.2014 částku 1 000 000 Kč splatnou dne 20.6.2016 a dne 30.6.2014 částku 300 000 Kč splatnou dne 30.6.2016. Žalobce tedy tvrdil, že v období 26.1.2014 až 30.6.2014 zapůjčil žalovanému částku 4 700 000 Kč. Žalovaný uhradil několik splátek dle dohody v celkové výši 801 500 Kč, kterými splácel žalobci dřívější dluh z let 2011 až 2012 ve výši 947 000 Kč, zbývalo mu tak zaplatit 145 500 Kč. Dále měl žalobci uhradit i částku jednotlivých zápůjček v souhrnné výši 4 700 000 Kč, a to vždy nejpozději ve lhůtě do dvou let od poskytnutí každé z jednotlivých zápůjček. Žalobce v podané žalobě uváděl, že prvnímu i většině dalších jednání mezi ním a žalovaným (myšleny byly půjčky v roce 2014) byl přítomen též jeho bratr jméno celé jméno žalobce, který se žalobcem sdílí jednu kancelář. Pan anonymizováno celé jméno žalobce poskytl žalobci též sám vysoké zápůjčky za účelem poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému (tyto mu žalobce dle svých možností splácí), další zápůjčky žalobci poskytli i další členové jeho rodiny, a to jak ze svých vlastních úspor, tak z prostředků získaných prostřednictvím hypotéčního úvěru.
2. Podle žalobce měly být žalovanému zápůjčky ve dnech 9.6., 10.6 a 20.6.2014 v celkové výši 2 200 000 Kč poskytnuty na zakoupení bytu v obec a číslo, když žalovaný tvrdil žalobci, že má v úmyslu takto zakoupený byt výhodně prodat a z výtěžku prodeje uspokojit většinově žalobce. K tomu však nedošlo, a proto již od 1.7.2014 žalobce žalovanému žádnou další zápůjčku neposkytl. Následně počal mít žalovaný problémy se splácením. Poslední splátku ve výši 7 000 Kč uhradil dne 14.12.2014 a požadoval po žalobci další půjčku ve výši 1 000 000 Kč, kterou mu již žalobce neposkytl. Od 14.12.2014 neuhradil žalovaný žalobci ničeho. Koncem roku 2014 se ještě ozval s žádostí o„ poslední pomoc„ a žalobce na jeho žádost převedl na jeho otce dodávku anonymizována tři slova za částku 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit. Ničeho však neuhradil, přestože se jej žalobce pokoušel opakovaně telefonicky i osobně zkontaktovat. Komunikovat s ním přestala i manželka žalovaného, která slibovala, že se s žalovaným spojí a vyjedná s ním uhrazení dlužné částky. Celkový dluh žalovaného k datu podání žaloby činil dle žalobce 4 905 500 Kč (4 700 000 Kč + 145 500 Kč + 60 000 Kč) z důvodu promlčení částky 205 500 Kč uplatnil žalobou svůj nárok žalobou pouze ve výši 4 700 000 Kč.
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě žalobcem vznesený nárok neuznal. K tvrzením žalobce o půjčkách z let 2011 až 2012 a koupi automobilu (ty však nebyly předmětem žalobního nároku)
pokračování - 3 - 7 C 29/2019
uvedl, že kupní cena automobilu byla žalobci řádně uhrazena, případný další nárok by byl bezdůvodným obohacením a jako takový je promlčen. Odmítl, že by si kdykoliv zapůjčil finanční prostředky od žalobce. Považoval za zcela nelogické, aby mu žalobce půjčoval prostředky v takové výši v situaci, kdy nemá uhrazeno zmiňované vozidlo. Pochyboval o tom, že by žalobce měl vůbec k dispozici prostředky v uváděné výši, žádal, aby žalobce jejich existenci doložil a naznačoval, že by se mohlo jednat o prostředky pocházející z trestné činnosti. Namítal, že žalobce netvrdí, k jakému účelu mělo k uzavření u jednotlivých půjček dojít, jakým způsobem měly být finanční prostředky poskytnuty, ani jakým způsobem mělo dojít ke sjednání data splatnosti. Nárok žalobce (t.č. ve výkonu trestu) považoval za zcela smyšlený ve snaze využít jeho tísně, když je odsouzen k vysokému trestu odnětí svobody a jeho důkazní situace je omezením jeho svobody omezena. Vznesl rovněž námitku promlčení, když pokud by mělo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce konkludentním jednáním, nebyla stanovena výzvou splatnost k plnění. Uvedl dále, že pokud zakoupil v prosinci roku 2014 nemovitost, výše kupní ceny činila toliko 1 500 000 Kč a byla uhrazena z prodeje nemovitosti jeho matky jméno příjmení. Ta v únoru 2014 prodala nemovitost za částku 5 000 000 Kč, přičemž kupní cena byla poukázána na jeho účet a byla mu matkou poskytnuta jako dar. V dalším podání uváděl, že nemovitost zakoupil za 1 800 000 Kč (hrazena byla v období od 10.7.2014 do 20.7.2014), přičemž matka svoji nemovitost prodala za 5 500 000 Kč, první část kupní ceny ve výši 130 000 Kč obdržel 18.12.2013, částku 4 000 000 Kč byla uhrazena na účet před datem 7.2.2014. S ohledem na své vlastní finanční prostředky neměl žádnou potřebu uzavírat závazek s třetí stranou, zejména s žalobcem. Tvrzení žalobce o existenci závazku a účelu půjčky je zcela smyšlené, uměle vykonstruované a nedůvodné, když prostředky na nákup bytu od své matky měl. Co se týče rodinných vztahů, jeho sestra je družkou žalobce, od února 2013 s ním však nekomunikuje. Žalovaný neakceptoval její vztah s žalobcem a jejich vztahy (rodinné a účastnické) jsou od tohoto data výrazně narušeny. Je v rozporu s logikou, aby mu za takové situace žalobce půjčoval. A aby mu půjčoval za situace, kdy tvrdí, že žalovaný svůj předešlý závazek neplnil přesto s ním uzavíral závazek další. Pokud by mu půjčoval peníze jako osobě nevěrohodně, proč o tom strany neučinily písemný projev vůle.
4. Žalobce k námitkám žalovaného uvedl, že v době poskytnutí půjček žalovanému disponoval částkou ve výši cca 6 milionů Kč. Jednalo se částečně o jeho celoživotní úspory, částečně o finanční prostředky, které obdržel darem o své babičky, část získal prostřednictvím půjček od bratra a od rodičů. Žalovaný byl obeznámen s tím, že žalobce plánuje nákup nemovitosti zhruba za 5,5 milionů Kč a že tedy finančními prostředky disponuje. K uzavření půjčky došlo ústně a byly i dohodnuty podmínky splatnosti. To, že v žalobě netvrdí účel poskytnutí prostředků není zčásti pravda, neboť uvedl, že část prostředků měla být žalovaným použita na nákup bytu, a navíc taková obrana není relevantní, když osobě, která půjčku poskytuje, nemusí být znám účel, ke kterému dlužník prostředky použije a není to ani pro věc podstatné.
5. Žalobce byl následně soudem vyzván ke konkrétnímu doplnění žalobních tvrzení ke každé z uváděných půjček žalovanému (kdy a kde byly sjednány, jaké další podmínky byly dohodnuty, jakým způsobem byly poskytnuty, z jakých prostředků byly poskytnuty a kdy a kde byly tyto prostředky získány). S tím, že tvrdí-li žalobce, že část prostředků pocházela z jím uzavřených půjček, byl vyzván, aby uvedl konkrétní okolnosti sjednání takových půjček. Byl též vyzván k tomu, aby k doplněným tvrzením doložil důkazy. K tomu žalobce doplnil, že jednání mezi ním a žalovaným probíhala, buď v domě žalobce nebo v místě jeho pracoviště na adrese ulice a číslo v anonymizováno. Jednotlivé zápůjčky byly poskytnuty v hotovosti přímo žalovanému, který peníze osobně od žalobce přebíral. K původu půjčených prostředků uvedl žalobce opět pouze to, že se jednalo o finanční prostředky, které obdržel darem od své babičky, částečně šlo o finanční prostředky, které získal prostřednictvím půjček od svého
pokračování - 4 - 7 C 29/2019
bratra a rodičů. K čemuž doložil čestné prohlášení své babičky o darování částky 1 milion Kč v roce 2001 žalobci a čestné prohlášení svého bratra jméno celé jméno žalobce o půjčce ve výši 2,7 milionu Kč.
6. U jednání dne 23.6.2020 žalobce doplnil, že rodiny účastníků se znají od dětství, od dětství si spolu s žalovaným hráli. Půjčky neuzavírali písemně, protože žalovanému věřil, když se od malička znali, s jeho sestrou jméno také spolu 13 let žijí. Na opětovnou výzvu soudu k doplnění konkrétních tvrzení ohledně původu zapůjčených prostředků uvedl žalobce, že první 2 000 000 Kč byly jeho úspory, v nichž byl i ten 1 000 000 Kč darovaný mu babičkou. Zmínil dále půjčku od bratra ve výši 2,7 milionu Kč, jeho další tvrzení o původu peněz však byla rozporná. Nerozlišoval peníze své a peníze firemní, když i u prostředků, které měly mít původ„ firemní„ nebylo zcela jasné, zda by se mělo jednat o prostředky náležící žalobci nebo o prostředky spadající do tvrzené půjčky od bratra. O těchto prostředcích hovořil žalobce jako o prostředcích jeho firmy, opravil se pak, že firma je psána na bratra. Původ prostředků (na přímý dotaz od koho pocházely) pak omezil na prostředky své a půjčku od bratra s tím, že neví, o tom, že by použil ještě jiné finanční prostředky. Poté co byl dotázán na vysvětlení rozporu v jeho tvrzeních při jednání a v žalobních tvrzení, kde uváděl další zápůjčky od členů rodiny a od jeho otce, uvedl také zápůjčku od otce, který má hypotéku na jeden a půl milionů korun. A vysvětloval, že peníze dávali dohromady od roku 2011, byla v tom hypotéka otce, jeho hypotéka, měl také peníze od babičky, měli něco přes 6 000 000 Kč, neboť chtěli koupit vlastní prodejnu pro firmu. V té částce 2,7 milionu Kč tedy je hypotéka od otce a hypotéka z prodeje domu. Nebyl schopen konkrétně uvést, kdo, kdy a jakou částku (z níž měl poskytnout tvrzenou zápůjčku žalovanému) mu půjčil. Uváděl,„ dávali jsme to dohromady 6 let, jaké konkrétní částky, kdo říkal, nejsem schopen uvést.“ Nakonec sdělil, že otec mu prostředky na zápůjčku žalovanému nepůjčil. A opravil žalobní tvrzení tak, že celá ta půjčka 2 700 000 Kč, byla půjčka od bratra a ty předchozí prostředky 2 000 0000 Kč, tam jak uváděl, byly to jeho úspory a peníze od babičky. Žádné jiné finanční toky, než ty, které jsou popsány v žalobě a uvedeny v žalobě, mezi účastníky nebyly.
7. V doplňujícím vyjádření při prvním jednání ve věci zástupkyně žalovaného (žalovaný, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, se jednání neúčastnil) poukázala na to, že chtěl-li si žalobce půjčit peníze na nákup nemovitosti, pak je nelogické, že by tyto prostředky půjčoval žalovanému. Také uvedla, že jí není známo nic o tom, že by její klient s žalobcem měli mezi sebou nějaké jiné finanční transakce než ty, které jsou tvrzeny. Dle sdělení žalovaného ty vztahy mezi ním a žalobcem, byly výrazně rozkmotřeny, a to z toho důvodu, že žalovaný nesouhlasil se vztahem žalobce a jeho sestry. Po prvním jednaní ve věci (a v reakci na prováděné důkazy) dále upřesnila, že vyhotovení kupní smlouvy datované dne 7.2.2014 k prodeji nemovitosti matky žalovaného bylo uzavřeno jako„ zajišťující institut„ namísto smlouvy budoucí kupní. Po uhrazení kupní ceny byla dne 12.3.2014 uzavřena kupní smlouva, která tu původní smlouvu nahradila a ta jediná byla vložena na katastr nemovitostí. Opravila také své tvrzení z jednání soudu a uvedla, že částka 4 000 000 Kč ze sjednané kupní ceny byla uhrazena dne 7.2.2014 na účet manželky žalovaného jméno příjmení. Protože tito měli společné jmění manželů, šlo tak o prostředky na společný účet manželů příjmení. Mezi žalovaným a jeho matkou bylo ujednáno, že tato částka bude půjčkou a z této částky 2 x 1 000 000 Kč zaslala posléze (ve dnech 10.2.2014 a 11.2.2014) jméno příjmení na účet matky žalovaného. Částku 2 000 000 Kč si jméno příjmení spolu s žalovaným ponechali pro vlastní potřeby. Kupní smlouva uzavřená žalovaným na nákup bytu v obec – část obce byla uhrazena z finančních prostředků získaných prodejem nemovitosti jeho matky. Podle žalovaného ke dni 30.6.2014, kdy mělo dojít k poslední půjčce mezi ním a žalobcem, disponovala jeho matka zůstatkem účtu ve výši 1 314 824,23 Kč a je nelogické, aby si žalovaný
pokračování - 5 - 7 C 29/2019
v daném období od žalobce půjčoval finanční prostředky. Pokud by měl žalovaný ekonomickou tíseň využil by finančních prostředků své matky k čemuž odkazovala na výběr částky 700 000 Kč dne 8.10.2014. Sám žalovaný k tomu poté, co byla k jednání soudu dne 4.9.2020 zajištěna jeho eskorta, u tohoto jednání uvedl, že jeho matka prodala v roce 2014 nemovitost za 5 500 000 Kč, 1 500 000 Kč bylo zaplaceno v hotovosti na dvě částky matce. Částka 4 000 000 Kč byla zaslána na účet jeho manželky, on si je od matky zapůjčil a část byla dar a část byla půjčkou, celou tu částku nepoužil, část si zanechal, ty 2 000 000 Kč, a 2 000 000 Kč odeslal matce na účet, z těch 2 000 000 Kč použil část na nějaké úhrady a část měl doma v hotovosti. Po nějaké době se naskytla příležitost koupit byt, na ten nákup použil část peněz z toho, co měl doma a část si půjčil od matky, přesně ty částky nedokáže říci. Nemůže psát ani číst, neboť má problémy se zrakem, ale je možno to dohledat v listinách. Částka 4 000 000 Kč byla zaslána na jejich účet, tedy jeho s manželkou, z toho vrátil 2 000 000 Kč, ty 2 000 000 Kč byl dar a 2 000 000 Kč byla půjčka, a protože tehdy tu půjčku nepoužil, tak peníze odeslal matce s tím, že bude-li je potřebovat, tak si o ně řekne a k tomu došlo o několik měsíců později. Asi 500 000 Kč na koupi bytu v obec - část obce bylo z prostředků, které měl doma a částku 1 300 000 Kč si půjčoval od matky, a to až poté, kdy jí zasílal na její účet tu částku 2 000 000 Kč, které původně v částce 4 000 000 Kč přišly na účet jeho manželky.
8. Ještě předtím se žalovaný z výkonu trestu v písemně zaslaném vyjádření soudu vyjádřil k možnostem žalobce poskytnout mu půjčku. Pochyboval o tom, že by za dobu trvající přes deset let nespotřeboval dar ve výši 1 000 000 Kč od své babičky. Žalobce byl dle žalovaného ve složité lidské a finanční situaci, neboť jeho podnikání skončilo kolem roku 2004 krachem a v roce 2005 měl být žalobce stíhán a následně na anonymizována dvě slova za anonymizováno odsouzen. Opakovaně zpochybňoval tvrzení žalobce o poskytnutí půjček a poukazoval na skutečnost, že žalobce nevede tvrzeným půjčkám žádné písemné ujednání, přestože je měl poskytnout v situaci, kdy mu neměl žalovaný splácet ani půjčky dřívější, a přestože mu měl žalobce půjčky poskytovat i z prostředků svého bratra a svého otce, které dlouhá léta schraňoval na koupi objektu pro podnikání. Dle žalovaného žalobce jen kupí nečitelná a zmatečná tvrzení, aby osvědčil žalovanou částku. Žalovaný skutek se nestal.
9. Žalovaný k tomu namítal, že finanční situace rodiny žalovaného nebyla tak dobrá, jak se snaží podávat, například nemovitost manželky žalovaného jméno příjmení byla již od roku 2008 opakovaně předmětem zástavního práva. Zmiňoval hypotéční úvěr ve výši 1 900 000 Kč z roku 2008, smlouvu o půjčce u právnická osoba ze dne 26.10.2011 ve výši 350 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou 150 000 Kč. Také pohledávku anonymizováno jméno příjmení ze smlouvy o zápůjčce ve výši 1 200 000 Kč splatnou dne 25.4.2014, zajištěnou zástavním právem. A další pohledávku anonymizováno příjmení ve výši 1 750 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce splatné 30.6.2017. Tato nebyla uhrazena a je proto vedena na majetek jméno příjmení exekuce. Matka žalovaného jméno příjmení se svým manželem jméno příjmení žijí v domě v obec, také tato nemovitost je od roku 2008 zatížena zástavním právem k zajištění pohledávky 2 000 000 Kč a dalších budoucích pohledávek. Zastaven je také další majetek jméno příjmení, konkrétně ½ podíl na dalších nemovitostech v obec, k zajištění pohledávky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím a v budoucnu vzniklých pohledávek. Měl tak zato, že zápůjčky finančních prostředků byly v rodině žalovaného zcela obvyklým zdrojem příjmů a dluhy nebyly vždy řádně plněny. Poukazoval rovněž na měněná tvrzení žalovaného týkající se výplaty finančních prostředků z prodeje nemovitosti jeho matky. Namítal, že dokládaný plátce prostředků příjmení jméno není stranou kupní smlouvy a tato platba s uváděnou kupní smlouvou na nemovitost nesouvisí. Tvrzení o jakési zajišťovací smlouvě ze dne 7.2.2014 je nesmyslné a nedává ani smysl, aby kupní cena byla poukazována na účet manželky žalovaného, když jeho matka jako prodávající disponovala vlastním účtem, navíc
pokračování - 6 - 7 C 29/2019
část tvrzené kupní ceny byla krátce poté, na tento její účet z účtu jméno příjmení skutečně zaslána. A konečně ani z výpisů z účtu nevyplývá a nejsou jimi prokázána tvrzení, že by vybrané prostředky byly použity na nákup nemovitosti žalovaného.
10. V písemně vyhotovené závěrečné řeči zaslané soudu z výkonu trestu zmínil žalovaný, že žalobce, který vlastnil prodejnu s anonymizována tři slova, od něho v letech 2011 až 2012 odebral několik desítek anonymizována dvě slova značka automobilu. Za tato auta od žalobce inkasoval částky v řádech jednotek milionů korun, dlužen za tyto vozy mu žalobce zůstal až do roku 2015. Mezi lety 2013 až 2015 se s žalobcem osobně nestýkal, mimo telefonáty ohledně vyplacení dluhu za anonymizována dvě slova. Podle žalovaného tedy on prodával žalobci anonymizována dvě slova a žalobce jej roky vyplácel. Žalobce byl jeho dlužník, nikoli on jeho.
11. Žalobce ve své závěrečné řeči popřel, že by byl součástí kriminálního života žalovaného, tvrzení žalovaného dával do souvislosti s dřívější výhružkou, že je schopen mu zařídit pět, šest let ve vězení, když v roce 2017 na něj obrátil o zaplacení dluhu. Skutečnost, že o půjčce neexistuje žádná písemnost vysvětloval opakovaně rodinnými vztahy a tím, že by ho nenapadlo, že je schopen ho podvést, vystřízlivěl až v průběhu soudního jednání. Zmínil také, že měl problém pochopit u soudu řadu otázek a hezky a srozumitelně mluvit, byl u civilního soudu poprvé v životě a je kluk z vesnice. Oproti tomu žalovaný je přesvědčivý, umí dobře mluvit a okamžitě na cokoli něco vymyslí. Požádal soud o zastání, nepřišel vyprávět smyšlený příběh a utratit značnou sumu za sodní poplatek a právní služby.
12. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti:
13. jméno příjmení potvrdila, že svému vnukovi celé jméno žalobce k jeho 21. narozeninám darovala 1 000 000 Kč (čestné prohlášení ze dne 12. 2. 2020 s ověřeným podpisem).
14. jméno celé jméno žalobce prohlásil, že má jeho bratr, žalobce celé jméno žalobce, vůči němu dluh ve výši 2 700 000 Kč z titulu zápůjček, přičemž mu v měsíci březnu 2019 uhradil první splátku 780 000 Kč (čestné prohlášení ze dne 23. 5. 2019 s ověřeným podpisem).
15. Pan celé jméno svědka uvedl, že v roce 2014 na podzim byl na vrakovišti u obec nakupovat náhradní díly, když tam přijel příjmení a vychloubal se tím, že má od jméno celé jméno žalobce půjčené peníze, které zapůjčuje na úroky a následně vymáhá (čestné prohlášení ze dne 6.6.2020 s ověřeným podpisem).
16. Z kopie kupní smlouvy datované dne 7.2.2014 uzavřené mezi jméno příjmení jako prodávající a právnická osoba anonymizováno (jednatelem je příjmení jméno) jako kupující, předkládané žalovaným, bylo zjištěno, že jí byly prodány nemovitosti v obci obec za částku 5 500 000 Kč, která měla být hrazena částkou ve výši 130 000 Kč dne 18.12.2013, částkou ve výši 4 000 000 Kč v den podpisu kupní smlouvy na účet prodávající a částkou ve výši 1 370 000 Kč před podpisem smlouvy (výpis z katastru nemovitostí, kupní smlouva datovaná dne 7.2.2014). Z kopie téže smlouvy předložené žalobcem a opatřené razítkem a přelepkou katastrálního úřadu bylo zjištěno, že se od kopie žalovaného liší, a to zejména v její dataci, když uvádí její podepsání před notářem dne 12.3.2014, a v ustanovení o platebních podmínkách nerozlišujících jednotlivé platby kupní ceny, ale uvádějících, že kupní cena 5 500 000 Kč byla zaplacena před uzavřením kupní smlouvy.
17. Z výpisu z účtu manželky žalovaného jméno příjmení soud zjistil, že na něj dne 7.2.2014 byla připsána částka ve výši 4 000 000 Kč. V průběhu měsíce byla prakticky celá převedena na jiné účty, přičemž částka 2 000 000 Kč byla zaslána na účet jméno příjmení ve dvou platbách dne 10.2.2014 a dne 14.2.2014. Částka 1 150 000 Kč byla dne 10.2.2014 zaslána na účet jméno příjmení (výpis z účtu jméno příjmení).
pokračování - 7 - 7 C 29/2019
18. Z výpisu z účtu jméno příjmení bylo zjištěno, že na něj byla dne 10.2.2014 z účtu jméno příjmení připsána částka 1 000 000 Kč a dne 14.2.2014 opět od jméno příjmení částka 1 000 000 Kč. Byly též vybírány vyšší částky (v řádu statisíců) v roce 2014, např. dne 8.10.2014 částka 700 000 Kč a ještě 30.6.2014 disponovala jméno příjmení na tomto účtu částkou přes 1,3 milionu Kč (výpis z účtu paní příjmení z období od 1. ledna 2014 až 31. prosince 2014).
19. Z kupní smlouvy datované dne 28. 11. 2014 soud zjistil, že jí byl převáděn byt v ulici ulice a číslo v obec – část obce mezi jméno příjmení jméno a jméno příjmení jméno jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím, a to za cenu 1 800 000 Kč. Tato měla být dle prohlášení smluvních stran uhrazena kupujícím v šest splátkách vždy po 300 000 Kč v době od číslo do 20.7.2014 Kupní smlouva byla podepsána 28.11.2014, prodávající na základě plné moci udělené jí prodávajícími před notářem v anonymizováno dne 15.7.2014 zastupovala anonymizováno jméno příjmení (kupní smlouva ze dne 28. 11. 2014 s doplněním datumu podpisu smlouvy 28. 11. 2014 a s doplněním notářského osvědčení a plné moci).
20. V roce 2007 nabyla jméno příjmení od své tety darem nemovitosti v obec Tyto nemovitosti dala do zástavy k zajištění pohledávky ve výši 1 900 000 Kč z hypotéčního úvěru jméno příjmení (darovací smlouva ze dne 7. 2. 2007, darovací smlouva ze dne 13. 6. 2007 s návrhem na vklad vlastnického práva do KN, návrh na vklad zástavního práva, včetně zástavní smlouvy ze dne 16. 4. 2008). Zástavní právo zřídila manželka žalovaného v roce 2011 ke svým nemovitostem (rodinný dům adresa v obec) k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 26.10.2011 ve výši 350 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 150 000 Kč. Tato pohledávka zanikla v roce 2013 a zaniklo též zástavní právo (kvitance ze dne 31. ledna 2013) Rodinný dům s pozemky byl téhož roku zastaven k zajištění pohledávky Mgr. jméno příjmení z titulu půjčky ze dne 1 200 000 Kč ze dne 4.2.2013, splatné dne 25.2.2014. V únoru 2014 byl závazek uhrazen a zástavní právo anonymizováno (zástavní smlouva ze dne 4. 2. 2013, kvitance ze dne 17.2.2014).
21. Z notářského zápisu NZ11/2017 ze dne 11.1.2017 bylo zjištěno, k majetkové situace manželky žalovaného, že tato si půjčila v lednu 2017 od jméno příjmení částku 1 750 000 Kč, kterou do dne sepsání notářského zápisu neuhradila. K zajištění této pohledávky bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem v jejím vlastnictví. Pohledávka byla později postoupena na nového věřitele a nebyla řádně splacena, což vedlo k zahájení exekuce na majetek manželky žalovaného. Exekuce na majetek manželky žalovaného byla vedena i dříve v roce 2013 pro pohledávku jméno příjmení nedosahující 50 000 Kč. V roce 2014 byla ukončena poté, kdy pohledávka zanikla (notářský zápis, zástavní smlouva ze dne 11. ledna 2017, souhlasného prohlášení a ohlášení změny údajů ze dne 1. 11. 2018, výzva ke splnění vymáhané povinnosti ze dne 2.1.2020, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ze dne 27. 12. 2019, exekuční příkaz č.j. 132 Ex 1992/2013-23 ze dne 5. 11. 2013, exekuční příkaz č.j. 132 Ex 1992/13-24 ze dne 5. 11 2013, oznámení o ukončení exekuce ze dne 4. 9. 2014).
22. Zjištěno bylo dále, že si manželka žalovaného vzala v roce 2011 hypotéční úvěr ve výši 1 864 708 Kč, který byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem její tety jméno příjmení. Dům s pozemkem má zastaven rovněž jméno příjmení pro pohledávky z úvěrové smlouvy a zastaveny jsou také další nemovitosti rodiny příjmení (návrh na vklad zástavního práva do KN ze dne 9. 3. 2011, zástavní smlouva k nemovitosti ze dne 9. 3. 2011, zástavní smlouva ze dne 25. ledna 2008 spolu s návrhem na vklad zástavního práva ze dne 25. ledna 2008, zástavní smlouvy ze dne 11. 5. 2012 spolu s návrhem na vklad zástavního práva ze dne 11. 5. 2012).
pokračování - 8 - 7 C 29/2019
23. Ze stolního kalendáře pro rok 2014 a rukou psaných poznámek (předložených žalobcem po výslechu jeho bratra) se podává souhrn dat a částek přiřazovaných k těmto jednotlivým datům. Údaje nemají (až na výjimky, které zjevně s věcí nesouvisejí) slovní doprovod, nejsou datovány a podepsány. Na stolním kalendáři je uvedeno i datum a částky (platby), které k věci nemají žádný tvrzený vztah. Dle vysvětlení žalobce ke kalendáři v jednom sloupku jsou uváděny dny těch zápůjček, vedle je výše půjčené částky a ještě dále je výnos z té půjčky 3,5 % a jsou tam odškrtány počty přinesených výnosů. Listiny psané tučným písmem vozil žalovaný, má za to, že je i sepisoval, neboť žalovaný hůře vidí, anebo to sepisoval někdo v jeho domácnosti. Je tam vidět měsíc, kdy to žalovaný přinesl, který den a kolik přinesl, odškrtnuto a sečteno, kolik ten měsíc přinesl.
24. Z výpisu účtu majitel účtu jméno celé jméno žalobce za období 1. 1. 2014 až 30. 6. 2014 a za období 1. 11. 2012 až 31. 12. 2012 byl zjištěn vklad na účet ve výši 1 610 000 Kč z účtu žalobce dne 6.12.2012. Byly též zjištěny výběry částky 200 000 Kč dne 31.5.2014, částky 400 000 Kč dne 1.6.2014, částky 495 000 Kč dne 19.6.2014, částky 490 000 Kč dne 20.6.2014 a částky 300 000 Kč dne 28.6.2014.
25. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu vypověděl, že s žalovaným se znají od dětství, rodiče se přátelili a navštěvovali se. Od roku 2007 žije s jeho sestrou jméno. Vztah k žalovanému měl velmi dobrý, chápal ho jako svého staršího bratra a dá se říci, že k němu vzhlížel. Nevěřil tomu, že by ho byl schopen takto podvést. Nezvedal mu pak telefony, byl za jeho mámou, ta se zhrozila a říkala, že ty peníze vrátí ona, když jí říkal, že mu půjčil peníze. Ozval se až v roce 2017 telefonicky. Doteď ho od roku 2014 neviděl a naposledy ho viděl před Vánocemi 2014. Před tím v letech 2011 až 2014 se vídali velmi často na oslavách, grilování, chodil k nim a chodil také na provozovnu. Byli pořád v kontaktu osobně, i telefonicky. K uzavřeným dohodám žalobce popsal, že mu žalovaný dlužil za auto a půjčky z předchozích let. V roce 2010 žalovaného propustili po 5 letech z výkonu trestu, tak mu finančně vypomáhal. Asi v roce 2013 mu říkal, že už mu dluží přes 1 000 000 Kč a je čas, aby to začal splácet.
Začátkem roku 2014 sháněli s bráchou nemovitost na obec, aby měli vlastní provozovnu a neplatili nájem. Měli k dispozici přes 6 000 000 Kč, část měl on, část měl bratr. Měli to v roce 2014 hned od počátku toho roku, dali tu částku dohromady již dříve. Začaly probíhat jednání s makléřem o nákupu nemovitosti, v únoru roku 2014 tomu byl osobně přítomen. Doplnil, že platili velký nájem, nelíbilo se jim to, nechtěli dávat peníze do cizího, ale do svého, proto začali dávat a dávali delší dobu dohromady peníze, zhruba věděli, kolik se pohybují ceny nemovitostí a čekali, až se objeví vhodná nemovitost. Vzali si úvěr, aniž by věděli, kolik bude stát nemovitost. Jednání o koupi nemovitosti v průběhu jednání s žalovaným odvolal, makléř byl neaktivní, vše mu trvalo.
Žalovanému se pochlubil, že budou kupovat a že mají 6 000 000 Kč. Po pár dnech přišel žalovaný s tím, jestli by ty peníze nechtěl otočit, vydělat na nich, že by měl možnost získat z toho 5 % měsíčně a dával by mi 3,5 %, 1,5 % by bylo pro něj. Ptal se na zajištění, říkal, že na to budou zástavy, že to nechá sepsat u advokáta, že to zařídí. V krátké době mu půjčil 2x po 500 000 Kč.
Domluvili se, že každý měsíc bude nosit splátku za tyto peníze a tím splatí dluh, který u mne má a že by to bylo na dva roky, aby splatil ten dluh, který u mne má. Pak přišel žádat o další peníze, půjčil mu z peněz, které měl doma 2 000 000 Kč, to bylo všechno nějak do jara. Vše fungovalo podle domluvy. Pak si žalobce půjčil další peníze od bratra, to bylo 2 700 000 Kč v květnu a červnu 2014, vše fungovalo, jak bylo domluveno.
pokračování - 9 - 7 C 29/2019
Ze začátku nebyla domluvena částka, kterou bude chtít půjčit. Půjčil mu nejprve 2x 500 000 Kč a nabyl dojmu, že to je výhodné a půjčoval víc a víc. Mělo to nějaký průběh, ale nevybavuje si, co přesně si řekli. K tomu, jak měla být půjčka vrácena, uvedl žalobce:„ Bylo domluveno, že to bude na dva roky, že se vydělá na ten dluh, co u mne má i na ty úroky hypotéky„. K dotazu, zda takto mělo být splaceno v těch dohodnutých splátkách, uvádí žalobce:„ Už opravdu nevím, jak to bylo dohodnuto, nebo pardon, vím, co jsme si ujednali, asi počítal s tím, že mu to půjčím celé, tu částku, co máme na nákup té nemovitosti a toho dosáhl, proto chtěl v prosinci ještě ten 1 000 000 Kč, co já jsem mu už půjčit nechtěl„. V nižších částkách to bylo půjčováno, protože žalovaný říkal, že to bude půjčovat podle toho, jak sežene zájemce. K dalším dotazům na splatnost půjček uvedl„ To, co půjčím, že si ponechá po dobu dvou let, to bylo dohodnuto, bylo to dohodnuto hned při první schůzce„. K dotazu, zda se poté o tom dále hovořilo, žalobce uvedl: My si to takhle ujednali, že bude za to, co si půjčí 3,5 % splácet. Asi se to bralo jako to ujednání na dobu dvou let. Platilo to první ujednání, nemyslím, že by se mělo něco dalšího ujednávat, na tu dobu dvou let, tam se nic nezměnilo. Jediná výjimka byl ten byt, že za tu dobu s bytem tam nebude splácen ten výtěžek, těch 3,5 %, protože by nemohl tyto výnosy platit, ty peníze by byly v tom bytu, tak proto to bylo takto domluveno, že by to zaplatil, až když bude byt prodán, ten výtěžek a ten výnos z toho bytu„.
Popsal, že s bratrem o tom hovořil již od počátku ledna 2014, ve stejnou dobu, v jakou projevili zájem o koupi té nemovitosti. Ta nemovitost měla stát celkem 5 500 000 Kč. Bratr se zpočátku divil, že chce peníze půjčovat, nesouhlasil s tím, byl srozuměn s tím záměrem, že koupíme nemovitost a nechtěl čekat. Žalobce řekl, že domluví schůzku s žalovaným a že si ho poslechne sám, pak s tím souhlasil, podílel se na tom, těmi jeho penězi, které žalobci půjčoval.
Na této první schůzce dával žalovanému 500 000 Kč. Když získal ty peníze od bratra, ty mu postupně půjčoval podle toho, jak žalovaný volal, že je potřebuje. Když už neměl bratr doma, tak jezdili po bankách a zmiňoval banku v anonymizováno u anonymizováno a v obec část obce v anonymizováno. Peníze předával žalovanému v hotovosti, kterou měl doma v anonymizováno, u té první předávky byl i bratr, u dalších schůzek u nich doma již nebyl. Byl až u toho, kdy se jednalo o peníze, které on žalobci půjčil, to bylo u nich v kanceláři z peněz uložených v šuplíku ve stole. Pro peníze si jezdil žalovaný na firmu. Každý měsíc nosil žalovaný 3,5 % z půjčených peněz dle domluvy, tenhle systém fungoval do prosince 2014. Když byl u něj v prosinci 2014 s poslední výplatou splátek, chtěl po něm ještě 1 000 000 Kč, že to bude na měsíc, řekl mu, že už mu půjčit nemůže, tak zklamaně odešel, tím se to utlo.
Vyjádřil se k vracení splátek, bylo to v řádu desetitisíců, vždy to měl na lístečkách ty částky. Splátky nosil žalovaný do kanceláře. Vrácení si kontrolovali s poznámkami, co měl žalobce a co žalovaný přinesl ty lístečky, jestli to souhlasí.
Zmínil, že u částky 2 200 000 Kč v červnu to bylo na nákup bytu, za ně splátky placeny nebyly, měl to zaplatit najednou z výtěžku z prodeje bytu. Měla to být větší částka, než ty splátky a bylo by to výhodnější, od srpna do prosince mu tedy žalovaný nenosil ty 3,5 % z téhle částky.
K původu půjčovaných peněz nevypovídal žalobce zcela jasně. Ty peníze, těch 6 000 000 Kč, sháněli od roku 2011, otec má hypotéku 1 500 000 Kč, v těch penězích jsou i peníze otce, ale to je mezi bratrem a otcem. Doplnil, že část peněz získali z úvěru, který si vzal, když koupil polovinu bratrova domu, šlo o částku 1 600 000 Kč, která byla poskytnuta na účet bratra. Zmiňoval dar od babičky a své vlastní úspory. Doma měl peníze v anonymizováno a obálkách. Měl tam své peníze a peníze firmy na dražby aut. Z nich to bral, ale neví, kolik z čeho. Na obálkách bylo vyznačeno, o jaké peníze se jedná a byly v té anonymizováno, jak peníze jeho, tak peníze firemní. Kolik z jeho prostředků a kolik z prostředků firmy bylo v té půjčce, nedokáže
pokračování - 10 - 7 C 29/2019
říci. Pokud jde o firmu, to je firma, kterou má bratr jméno celé jméno žalobce na sebe a své identifikační číslo. Ke svým poměrům rovněž nedokázal být konkrétní, nedokázal říci, jaký byl jeho měsíční příjem v té době. Žije si slušně, má několik vozidel, vlastní zděděné nemovitosti, živí se tím, že nakupuje auta a prodává je se ziskem.
Skutečnost, proč nepodepsal půjčku písemně, či ji nějak nezajistili, vysvětloval tím, že žalovanému bezmezně věřil, považoval by to za projev nedůvěry.
K dotazu žalovaného, zda mu žalobce dával za něco nějaké peníze, po nějakém přemýšlení uvedl, že si nevzpomíná a žádal to přiblížit. K tomu žalovaný sdělil, že je ve výkonu trestu mimo jiné i na anonymizována dvě slova za anonymizována dvě slova anonymizováno. Většina anonymizováno končila v žalobcem zmiňované firmě a on vyzvedával peníze, které žalobce mu platil za ta anonymizováno. Taková tvrzení žalobce odmítl.
26. Svědek jméno celé jméno žalobce bratr žalobce vypověděl, že bratr přišel, že by byla možnost půjčovat peníze přes žalovaného se značnou provizí 3,5 %, že by byla naše a 1,5 % jeho a že i on by tím získal. Ptal se na záruky, že o peníze nepřijde. Bavili se s žalovaným, že oproti té částce budou zástavy. Nebyl přesvědčen o tom, že mu může věřit. Bratr říkal, že mu půjčí sám a že se uvidí, jak to bude probíhat, to bylo v lednu 2014. Má kalendář, tam jsou přesné záznamy. Popsal, že byl u první půjčky, bratr mu půjčil 500 000 Kč s tím, že mu přiveze auto do zástavy, že ta částka bude kryta tím autem. Potom probíhaly schůzky u nich v práci, nebo u bratra doma. On byl u toho, když žalovaný jezdil a vozil provize z půjčených částek. Bratr se ho ptal, jestli se chce také do toho připojit a on mu říkal, že spíš mu dá peníze, ať si to řeší on sám. Přesvědčil ho o tom, že se nemusí bát, že by ho žalovaný nepodvedl. Peníze, co měl u sebe a co měl na účtu, vybíral postupně, dělalo to postupně 2 700 000 Kč. Nějakou dobu to fungovalo a pak z ničeho nic se žalovaný přestal ozývat. Bratr se ho snažil kontaktovat, ale neúspěšně. Až po půl roce si bratr začal připouštět, že by ho žalovaný obral. Peníze dal bratrovi, dával je, ať je dá žalovanému a do dvou let se vrátí. Řešili tehdy také změnu místa našeho podnikání s tím, že by jim to pomohlo, chtěli koupit nemovitost za 5 500 000 Kč. Peníze byly na jedné hromadě, něco byly společné peníze, evidovalo se kolik, kdo dává. Dávali společně peníze na objekt, on a bratr. On osobně měl na účtu něco přes 2 200 000 Kč a další částky, které na účtu neměl, tedy v hotovosti. Neví, jak odpovědět na to, co komu patřilo. Měl něco přes 2 200 000 Kč na účtu, nebyl ochoten poskytnout to všechno. Pokud jde o vztahy mezi jeho bratrem a žalovaným v těch letech 2011 a 2014, bavili se spolu, scházeli se, byli kamarádi. Výše toho, co bude půjčeno, se nedomlouvala. Jednali tehdy i o té nemovitosti, původně nebyl předpoklad, že se půjčí takto velký obnos. Popsal také schůzku, kde mělo dojít k první půjčce. On přišel, když už byli bratr s žalovaným u dvora a pak se šlo do stodoly, aby se to neřešilo venku. Řešilo se, že by mohl žalovaný půjčit 500 000 Kč, že by měl komu a že by bratrovi přivezl do zástavy auto, že bude nosit 3,5 % každý měsíc po dobu, co bude mít peníze k dispozici a 1,5 % bude zbývat jemu. Poté, co si to takto řekli, šel bratr pro peníze a vyplatil mu hotově 500 000 Kč. Zda něco dalšího se řešilo, teď neví, spíše poslouchal, neptal se více méně.
K dalším půjčkám uvedl, že žalovaný byl několikrát ještě u bratra doma, neví, jestli tam byl, nebo už ne, ale určitě probíhaly schůzky v kanceláři v práci. Pravidelně mu nosil provize s tím, že přicházel i s tím, že by mohl půjčit další peníze, jestli bychom mohli půjčit další obnos, tedy bratr. Někdy přijel jen s provizí, někdy chtěl i půjčit. V práci byl, dá se říci u všech schůzek, v kanceláři jsem skoro pořád, jestli mi nějaká z těch schůzek unikla, bylo jich pár. Na základě toho, jak to takhle fungovalo, ptal se ho bratr, zda chce do toho vstoupit také. Mezi tím ten objekt, co řešili, padl. Pro peníze, co držel, tak neměl účel. Řekl bratrovi, že jestli je o žalovaném přesvědčený, tak, že ty peníze bratrovi dá. Bavili se o dvou letech, protože bratr říkal, že čím déle, tím lépe. On říkal, že je třeba koupit prostory na podnikání, aby neplatili
pokračování - 11 - 7 C 29/2019
nájem. jméno se dala hranice 2 roky, s tím přišel bratr, že je to tak domluveno, že stopnou hledání haly na dva roky a na dva roky se peníze půjčí. Tohle bylo v podstatě řešeno už od začátku, takhle se dohodli s žalovaným na první půjčce a dále se to kopírovalo. V té stodole se dohodli, ale museli se domlouvat ještě dopředu, takto mi to bratr prezentoval. Schůzky v kanceláři probíhaly tak, že žalovaný přijel, s bratrem si podle papíru kontrolovali půjčené částky, a jestli sedí provize. Bratr si zapisoval ty částky do kalendáře a příjmení si to také evidoval, protože tam měl ty papíry. Bezhotovostně peníze neposílal, jak bratr, tak i žalovaný řešili vše postaru.
Bratr dal osobně sám žalovanému celkem 2 000 000 Kč. Když začal sahat do peněz on, dával bratrovi postupně 2 700 000 Kč. Doplnil, že 1 600 000 Kč, to byla ta hypotéka, co si bral bratr, 800 000 Kč byla půjčka od otce, 800 000 Kč půjčka od nevlastní matky ženy a dále vždy nějaké peníze měl, majetek se za tu dobu nahromadil. Něco měl doma a pak to vybíral postupně z účtu. Jednou to byla velká částka, musel do několika spořitelen, aby to dal dohromady. Byl jsem v anonymizováno, v část obce, většinou jezdil sám a myslí, že u většího výběru pak jel s bratrem, aby tam nebyl sám, když šlo o částku 1 000 000 Kč O těch půjčkách, bohužel se nikde nešířili, akorát ženě jednou říkal, že by byla možnost nějakého bytu v obec za výhodnou cenu.
Ke svým majetkovým poměrům sdělil svědek, že je OSVČ, v té době obraty firmy byly milionové. Čistý příjem, to je různé, někdy je to 100 000 Kč, někdy zase méně. V tom roce 2014 čistý příjem mohl být ve sta tisících, nikoliv v milionech. Má dům, pět bytů v obec, ty jsem pořídil za částku 2 500 000 Kč na hypotéku, 4 auta, na účtu statisícové zůstatky.
Ke svědku celé jméno svědka vypověděl, že občas spolu šli na oběd. Pan celé jméno svědka se zmiňoval o nějakých půjčkách v době, kdy to ještě fungovalo, šli tehdy z oběda a on říkal něco jako, že„ příjmení půjčuje vaše peníze a vymáhá„, což mě zarazilo, protože o tom s nikým nehovořili. Řekl to pak bratrovi, neboť mu to vrtalo hlavou, jak se na to dostal.
27. Svědek celé jméno svědka ve věci vypověděl, že v roce 2014 byl na vrakovišti, přijel tam pan příjmení (žalovaný) s někým, koho nezná a řekl by, že se tam chvástal, že půjčuje peníze. Co z toho pochopil, tak že půjčuje pan příjmení peníze pro jméno celé jméno žalobce, jeho peníze. Stál opodál, nebyl přímo u nich, nic víc nezaslechl. Bylo to v obec na vrakovišti, byl tam pan příjmení, byla tam nějaká neznámá osoba a ta třetí osoba, to byl asi spolumajitel vrakoviště. Částky si nevybavuje, že by tam zazněly a nic dalšího si v té věci nevzpomíná. Řekl to pak jméno na obědě, že se doslechl, že půjčují peníze. Neví, jestli to byl den, nebo měsíc poté, nebo zda to byl rok, nebo tři roky poté, to si nepamatuje. Říkal to spíše ze srandy, co slyšel. Ta situace, kterou popisoval, byla někdy na podzim 2014, myslí v říjnu.
jméno se ho přijel zeptat, co o tom ví víc, volal mu, protože mu to bratr řekl, co se dozvěděl ode mne a on volal, zda se mne na to může zeptat a zda jsem ochoten to dosvědčit. Pak mi volal jméno, nevěřili tomu, jak to můžu vědět, že se o tom s nikým nebavili. Ptal se ho pak na to jméno, a jestli říkal, že by taky jméno chtěl o tom něco vědět, to si také nevybavuje. U soupisu čestného prohlášení, to bylo u něj doma, a byl u toho vlastně jméno. Běžně si nepamatuje události z roku 2014. Nepamatoval by si to, kdyby to bratr a jméno nerozebírali. Pak už mu to připomínal jméno, ten to s ním řešil. Podle něj tehdy, když sepisovali to čestné prohlášení, jestli půjde svědčit.
Dozvěděl se o tomto řízení od bratra žalobce asi poté, co mu řekl o tom na tom vrakovišti, asi potom myslím, že se mě na to ptal a pak volal anonymizováno nebo jestli nejdřív jsem mluvil s jméno a pak s anonymizováno
pokračování - 12 - 7 C 29/2019
28. Svědkyně jméno příjmení, přítelkyně žalobce a sestra žalovaného vypověděla, že bratr (žalovaný) přišel z vězení v roce 2010, pomohli mu, sehnali mu auto Octavii, které jim nezaplatil. Půjčili mu pro začátek peníze, jemu to ale nestačilo, v týdnu byl schopen si půjčit peníze od maminky, od přítele, i od ní. Když se to dozvěděla, takto půjčování a její vztah s bratrem v roce 2013 (po dovolené na horách) ukončila. příjmení se, co s tím dělá, že s tím nevychází a hlavně chtěla, ať to vrací. Říkala příteli, ať mu nepůjčuje, že mu to nevrátí, ale půjčoval mu pořád. Zjistila jsem, že u nich bratr je, když chodil přítel pro anonymizováno, měli v ní peníze i na nákupy. příjmení si šetřil peníze, aby měli nějaké prostory. Popsala, že když potřebovala 100 000 Kč zálohu na anonymizováno, zjistila, že o všechny peníze přišli, přítel říkal, že peníze nemá, že si to všechno vypůjčoval bratr, a že to nevracel. O penězích, co měli, věděla i její maminka. Ta jim peníze nedávala, říkala, že má jméno (žalobce) peněz dost, ať za ní nechodím. Peníze jim dávala jméno příjmení, babička jméno. Jí rodiče nikdy nic nedali, neměli moc peněz, poznala to až u jméno, ty peníze, nikdy tolik peněz neviděla. Podle svědkyně byly v její rodině dluhy, oproti rodině přítele, kde byly vždycky peníze. Vypověděla, že bratr to věděl, že mají peníze, hádali se spolu na těch horách, jestli to platil sám, nebo jestli mu to zaplatil jméno, hádali se, že od nich už peníze neuvidí. Přestali se stýkat, ale jezdil k nim, vždycky ztuhnul, když ho tam viděla. jméno šel do anonymizováno a půjčil mu zase. K dotazu na bližší informace o uváděných půjčkách uvedla svědkyně„ Prostě si k nám chodil půjčovat bratr, přítel šel do anonymizováno a vzal z ní peníze. Já jsem řvala, že takto nebudeme mít žádné peníze. Takto to bylo od roku 2010, co jsme mu půjčovali. Že peníze nejsou v anonymizováno, jsem zjistila v roce 2014, když jsem chtěla na ty anonymizováno, ani Eura tam nebyly a tam bylo vždy na obálkách popsáno, kolik dává a kolik bere, doteď to tak je. Ty zuby, to bylo v létě, co jsem si řekla příteli o peníze, o tu zálohu, a tu jsem pak dostala od babičky až v zimě„. Co se týče splatnosti půjček, uvedla, že to opravdu neví.
Zmiňovala též vlastní půjčky bratrovi 30 000 Kč – 35 000 Kč, z anonymizováno si ona peníze na půjčky bratrovi nebrala. Současně půjčoval bratrovi i přítel. Popsala, že s půjčkami a jejich vrácením to bylo tak, že bratr volal, ať mu půjčí, ona mu něco půjčila a druhý den jí volal, ať přijedu a vrátil jí to a pak zase další den volal, že by znovu potřeboval půjčit, to bylo denodenně. Pak někdy měl u sebe ty peníze asi půl roku, nevracel jí to, ale pak to z něj dostala a už mu pak nepůjčovala, ale nevěděla, že si půjčuje od mámy od jméno, tedy věděla, vždyť se kvůli tomu hádali. Bratr si hrál na krále, i v tom vězení si hrál na krále. Sdělila, že nemá povědomí o tom, že by bratr dostal od našich nějaký dar vyšší hodnoty, z čeho, my nikdy neměli peníze. Neví nic o tom, že by měla matka nějaký pozemek v obec. Podle svědkyně její bratr nikdy nepracoval, zdroj jeho příjmu byl její přítel.
V anonymizováno bylo řádově kolem 4 000 000 Kč ke konci léta 2013, přítel šetřil i dále. Šlo o příjmy z podnikání jejího přítele a jeho se svým bratra. Peníze nebyly na účtu, přítel je staromódní, ani ona nemá své peníze na účtu. Neví, jestli byly zahrnuty do daňového přiznání. Přítel a jeho bratr mají prodejnu aut, prodávají auta a náhradní díly, nové i staré. Ví, že její přítel s bratrem chtěli koupit nějaký pozemek na podnikání, ale neví, kdy to bylo, v jakém roce. Pokud jde o to, zda vozil bratr mému druhovi nějaká vozidla na vrakoviště, tak za prvé o tom nevím a za druhé nerozumím otázce.
V roce 2014 už se s příjmení nebavila a nestýkala. Po těch horách už se spolu nebavili, to bylo únor 2013. Když se potkali na dvoře třeba, tak se jen pozdravili. jméno se s ním stýkal pořád. obec ukončení toho našeho vztahu to byly peníze. Nechtěla, aby mu půjčovali. K dotazu, kdy naposledy u nich doma viděla bratra, svědkyně uvedla: Do roku 2014 jsem ho mohla vídat na tom dvoře. Jestli i v tom roce 2014, to už neupřesním. Ví, že pak ho sháněli a byl nedostupný. Jeho matka ho zapírala a říkala, že nevěří tomu, že by nás podvedl, že by si peníze
pokračování - 13 - 7 C 29/2019
napůjčoval.
Na vysvětlení, proč nebyly půjčky zaznamenány a zajištěny uvedla„ Byl to můj bratr, já bych si od něj nevzala směnku, já bych mu důvěřovala„.
Vyjádřila se dále k příjmům domácnosti. Vypověděla, že ona se v roce 2013 až 2014 starala o dědečka příjmení, nepracovala.V roce 2015 až 2016 také nepracovala, živil jí přítel a neví, jaký byl jeho příjem nebo jak na tom byla firma, asi dobře, když si ukládal peníze. Nežili si špatně, má se dobře, peníze vždy měla u přítele. Ten zlom, to bylo v roce 2014.
29. Žalovaný celé jméno žalovaného, rozený příjmení, při svém účastnickém výslechu vypověděl, že v roce 2019 ve výkonu trestu odnětí svobody obdržel žalobu, kterou na něj podává pan celé jméno žalobce na částku přes 4 000 000 Kč. Ta žaloba je vymyšlená. Od počátku je konstruována tak, aby to mohl zažalovat. Pan celé jméno žalobce tvrdí, že mi napůjčoval nějaké částky v roce 2014, ale žaluje to v roce 2019, před nástupem výkonu trestu ho k vrácení půjčky nevyzýval, a nevím ani o tom, že by vyzýval někoho jiného. Tvrdí, že mu měl půjčit na dva roky, neexistuje k tomu žádná smlouva, žádná směnka, je to nelogické. Nezná nikoho, kdo by si takto půjčil. Trval na tom, že není pravdou, že by mu byla tvrzená částka půjčena. Nelogičnost spatřoval také v tom, že žalobce tvrdí, že mu půjčil, aby rozmnožil peníze, a současně tvrdí, že to mělo být proto, aby mu splatil nějaký dluh z minulých let. Žalobce si napůjčuje peníze od různých osob, kterým platí úroky a jemu by to údajně půjčil zdarma. To, zda má jeho rodina nějaké úvěry, to není podstatné. Před nynějším výkonem trestu žil v obec. Žalobce věděl, kde se zdržuje. Dva roky také bydlel v obec, to bylo od roku 2017 nebo 2016.
Je pravdou, že s žalobcem se scházeli, řešili jeho sestru, která je psychicky labilní, pan celé jméno žalobce s ní žije a potřeboval s někým o tom mluvit. Nemyslí si, že by byl někdo další přítomen jejich schůzkám. Jezdil za ním a řešili i jejich věci co měli mezi sebou, a to anonymizována dvě slova, jak je za to odsouzen. Žalovaný uvedl, že anonymizována dvě slova končila většinou ve firmě žalobce, nebo jeho bratra, který vlastní vrakoviště v obec. U těch anonymizována dvě slova byla škoda přes 5 000 000 Kč. Vozil peníze tedy on jemu, nikoliv, že by si od něj půjčoval. Hradil mu tak anonymizována dvě slova. Sedí zde jako podnikatel, ale díky tomu, že on nevypovídal v roce 2012. To by byli ve výkonu trestu odnětí svobody oba. O tom manželka nevěděla, takové věci jí neříkal.
K majetkovým poměrům žalobce v roce 2014 se nedokázal vyjádřit, zmínil znovu, že v letech 2011 až 2012 od něj žalobce koupil spoustu anonymizována dvě slova k rozprodání v anonymizováno. Neví, zda v roce 2014 disponoval žalobce nějakou větší finanční částkou. Neví, kde má žalobce provozovnu, zdržoval se dříve na obec, kde je vrakoviště, které je psáno na jeho bratra, tam za ním jezdil. Jezdil i na vrakoviště do obec, ale tam byl naposledy v roce 2005. Pokud zde nějaký svědek tvrdil, že tam byl později, pak to není pravdou. Poté, co byl v roce 2010 propuštěn z výkonu trestu, pak již nikdy na tomto vrakovišti nebyl.
K bytu v část obce vypověděl, že ho koupil od anonymizováno, pak ho s výdělkem asi 300 000 Kč prodal. O možnosti koupě se dozvěděl ve anonymizováno komunitě. Úhrada proběhla v hotovosti majitelům bytu. Bylo to zprostředkováváno přes advokátku. Peníze převzal majitel domu. Předal je on a nebylo to najednou, byla to nějaká exekuce, tak, aby nevznikl problém při převodu, tak se to řešilo tak nadvakrát natřikrát nebo na 4×, nevím přesně. Kde k tomu předání došlo, si nevybavuje, bylo to v obec. Skutečnost, že u originálu kupní smlouvy je připojena plná moc udělená majiteli bytu ve Vietnamu a on měl peníze předávat v obec, nedokázal vysvětlit. Že k podpisu kupní smlouvy došlo až delší dobu po předání prostředků, uvedl, že toto si nepamatuje.
Na jeho obchody mu matka v únoru 2014 poskytla 4 000 000 Kč z prodeje nemovitosti.
pokračování - 14 - 7 C 29/2019
Prostředky byly zaslány z prodeje matčiny nemovitosti na účet jeho ženy, neboť mu je matka poskytla. Následně byla část odeslána na účet matky, neboť to tak chtěl, v danou chvíli ty prostředky nepotřeboval. Bylo to dohodnuto, že pokud by je potřeboval, tak je má k dispozici a bylo zbytečné, aby byly na účtu manželky. Ty částky, které takto získal, byly zužitkovány na jeho obchody, přesněji k tomu vyjádřit nedokázal. Vysvětloval, že si půjčil od matky 2 000 000 Kč a 2 000 000 Kč dostal jako dar. Pak se to změnilo, proto to odesílal na účet matky, když pak kupoval byt, tak si ty peníze půjčoval. Ale matka mu je nechala k dispozici celé. Půjčka nebyla písemně. Matka mu peníze vlastně darovala, nechtěla, aby se již dále někdy dostal do výkonu trestu. Neví přesně, kdy se to změnilo z této půjčky na dar.
Příjem rodiny v roce 2014 - 2016 nedokázal odhadnout, uváděl, že měli spoustu peněz, statisíce. Neměl důvod si půjčovat. Měl peníze i od své matky. Kdyby potřeboval nějakou půjčku, řekl by matce. Je pravdou, že v roce 2016 si půjčil od Dr. příjmení, ale to je složitější. Živnostenský list nemá, pokud uvádí, že kupuje a prodává, to dělá, ale nepřiznává to. Vozidlo anonymizována dvě slova koupili v roce 2017 za částku 2 600 000 Kč, kdy přesně ji uhradili, neví, bylo to v roce 2017. Vozidlo prodali v roce 2018. Jezdila s ním žena a chvíli ho i půjčoval přes půjčovnu na výdělek. Za svoji životní úroveň zaplatil vysokou cenu. Má za anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova a za anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova. Pokud jde o půjčku u anonymizováno příjmení z roku 2013, ta byla na nějaký obchod. K tomu, proč nebyla namísto nákupu příjmení příjmení hrazena půjčka anonymizováno příjmení uvádí, že v té době nebyla splatná, neboť se splatností několikrát pohybovali.
K listinám předloženým prostřednictvím svědka celé jméno žalobce sdělil žalovaný, že neví, co to má být, je ze zdravotní stav anonymizováno, ty listiny špatně vidí a nedokáže se k nim vyjádřit.
30. Svědkyně jméno příjmení, manželka žalovaného, vypověděla, že o finančních vztazích mezi jejím manželem a žalovaným neví nic. Nic z toho, co žalobce pan celé jméno žalobce říká, u ničeho nebyla. Ví, že pan celé jméno žalobce navštěvoval manžela, bavili se o manželově sestře. Popsala, že manžel s žalobcem řešili partnerský vztah žalobce, bavili se však venku před domem nebo po telefonu. Zmínila, že byli jednou v zimě společně na dovolené, tam se manželova sestra chytla, jak s nimi, tak i s panem celé jméno žalobce, šlo o hádku kvůli lyžování. Nakonec sestra odjela ze Slovenska sama a oni tam zůstali s panem celé jméno žalobce. Blíže nic neprobíhalo, nějaké večeře, obědy a podrobně.
O nějakých půjčkách manžela neví a myslí si, že bych o tom věděla, že by jí to manžel řekl. Když manžel měl nějakou půjčku, tak mu ručila, takže o tom věděla. Cokoli s manželem měli, konzultovali společně. O podnikatelských aktivitách manžela a pana celé jméno žalobce však neslyšela nic, o tom se s ní manžel nebavil. Neví také, že by měl manželovi někdo něco vracet, nikdo jí také po jeho nástupu do výkonu trestu nekontaktoval s tím, že by chtěl něco zaplatit a vrátit.
Potvrdila k prodeji domu matkou žalovaného, že částka něco přes 5 000 000 Kč přišla na její účet, důvodem bylo, že paní příjmení nemá internetové bankovnictví a domluvili se také na tom, že část z těch prostředků bude zůstávat manželovi. K tomuto účtu neměl manžel dispoziční právo. Uváděla, že něco z té částky bylo darem, popisovala, že matka usoudila, že manželovi nechá nějakou částku, když bude něco chtít. Domluvila se s ním, že mu část zůstane, neví, v jaké výši a že když by matka chtěla něco vybrat, takže peníze z toho účtu vyberou. K upozornění na to, že peníze byly téměř okamžitě vybrány, sdělila, že to asi bylo hnedka potřeba vybrat, takto vybrala. Doplňuje, že to byl dar, manžel matce nic nevrací a matka také nic po něm nechce, co ví. Na co prostředky byly použity, si nevzpomíná. Měli peníze doma k dispozici. Vypověděla také o neshodách a hádkách mezi jejím manželem a jeho sestrou o finanční dar poskytnutý manželovi jeho matkou.
Uvedla, že manžel byl ve výkonu trestu již v letech 2005 až 2010, netuší, za jaký trestný čin. Co
pokračování - 15 - 7 C 29/2019
se týče příjmu jejich domácnosti od roku 2010 do nynějšího odsouzení, ona do roku 2012 dělala provozní v restauraci a pak byla na mateřské. Manžel měl nějaké své aktivity, ale netuší, čím se živil. Když hovořila o tom, že byla informována, tak byla informována o půjčkách. To spolu řešili, ale nepátrala, kde byl a co dělal, kolik vydělal, jestli třeba koupil nějaké auto a pak ho za účelem výdělku prodal. O bytu v část obce, ví, že ho manžel, měl, jak s ním naložil a jak uhradil kupní cenu, neví. Ona u toho nefigurovala a nedělala si na ten byt nárok. K vozidlům používaným v domácnosti sdělila, že manžel nemůže jezdit s ohledem na zrak. Nevlastnil tedy vozidlo. S vozidlem anonymizována dvě slova jezdila ona a neví, kdy ho zakoupili. V letech 2010 až 2017 řídila ještě anonymizováno a anonymizována dvě slova. V roce 2014 myslí, že na tom byli ekonomicky dobře.
Potvrdila, že má hypoteční úvěr na nemovitosti (hovořila, že jde o nemovitost tety), úvěr splácí. Co se týče splátek hypotéky, ty jsou nyní ve výši 9 000 Kč měsíčně. Takto to splácí od loňského března, kdy došlo k navýšení těch splátek. Žádala o odklad splátek, neboť přišla o zaměstnání, ale nyní již zaměstnání má a bude dále splácet v té výši 9 000 Kč měsíčně. Co se týče období let 2011 – 2017, tam ten úvěr splácela, ale ta splátka byla nižší, asi číslo měsíčně. V letech 2019 - 2020 měla příjem přes 12 000 Kč.
Dům v ulici ulice a číslo v obec je dosud její, je však pravdou, že byl vydražen, neví, zda se proti tomu odvolá. Ručila manželovi na půjčku za Dr. příjmení, peníze byly použity manželem, jak s nimi naložil, to neví.
K listinám předkládaným po výslechu svědka celé jméno žalobce, tedy ručně psaným poznámkám se soupisy částek, se nedokázala vyjádřit s tím, že je dosud neviděla, neví, kdo je psal. Doplnila k tomu, že když zmiňovala, že manžel špatně vidí, tak takto velká písmena by manžel ani neviděl. A rukou ukázala velikost písmen, které by manžel viděl s tím, že soud odhadl tuto velikost na zhruba 7 až 8 centimetrů. K předloženým listinám uvedla, že by je manžel neviděl, píše větší písmena. Nepřečte ani zprávu v telefonu.
Co se týče jejího vztahu k manželovi nyní, jsou v rozvodovém řízení.
31. Návrhy na doplnění dokazování doplňujícím výslechem svědka jméno celé jméno žalobce a výslechem svědka jméno příjmení soud zamítl. Doplnění dokazování navrženými důkazy považoval soud i přes dané poučení za nadbytečné a nehospodárné. Doplnění výslechu bratra žalobce bylo navrženo k předložené listině (evidenci vyplácených procent z poskytnutých půjček), k jejímu vysvětlení a k tomu, jak koresponduje s poskytnutými půjčkami. Výslech nevlastního otce žalovaného jméno příjmení byl navržen k vyvrácení tvrzení, že žalovaný obdržel darem prostředky z prodeje nemovitostí své matky v obec, mělo se jednat rovněž o půjčky s úroky. Svědek příjmení by dle žalobce prokázal existenci půjček mezi rodiči (tj. mezi ním, paní příjmení a žalovaným a prokázal by, že tyto finanční prostředky nebyly vráceny a žalovaný nedostal finanční prostředky darem od rodičů. Mohl by se též vyjádřit k finančním poměrům žalovaného a žalobce. Dle názoru soudu by ani navrhovaná svědectví nevedla k prokázání tvrzených půjček a jejich splatnosti, tedy by i po takto provedených výsleších navrhovaných svědků nedošlo ke změně názoru soudu na prokázání pro věc rozhodných skutečností. Minimálně ne ve vztahu k tvrzení o sjednané splatnosti tvrzených půjček, přitom při ve věci uplatněné námitce promlčení, by neprokázání tohoto tvrzení o splatnosti poskytnutých půjček i po provedených výsleších vedlo k zamítnutí žaloby. Dle názoru soudu by provedení navržených výslechů nemohlo vést k příznivějšímu rozhodnutí pro žalobce.
32. Po dokazování provedeném shora uvedenými listinnými důkazy a výslechy svědků a účastníků soud uzavřel, že nemá za prokázaná tvrzení žalobce o uzavření půjček s žalovaným a sjednání jejich splatnosti, jak tato uváděl žalobou podanou soudu.
pokračování - 16 - 7 C 29/2019
33. Tvrzené půjčky měly být uzavřeny ústně, bez jakéhokoli písemného dokladu. Listiny, které byly k dokazování prováděny tak měly sloužit na jedné straně k doložení tvrzení, že žalovaný neměl jiné prostředky na nákup bytu, který v dané době učinil, a naopak žalobce prostředky pro půjčky disponoval (a tím směřovat k potvrzení verze žalobce o půjčce). A na straně druhé doložit, že žalovaný měl dostatek jiných prostředků a nebylo třeba, aby si další finance půjčoval od žalobce.
34. Z dokazování lze uzavřít, že žalobce disponoval jistými finančními prostředky, zda v plné výši půjček, či zda byly na půjčky žalovanému použity, se prokázat nepodařilo. Stejně tak bylo prokázáno, že v dané době měl žalovaný k dispozici finanční prostředky, které mohl použít na nákup bytu. V tomto směru má soud na mysli zejména prostředky pocházející z prodeje nemovitosti jeho matky, které prokazatelně byly z větší části poukázány na účet manželky žalovaného, a v době nákupu bytu také jeho matka prostředky přesahující milionovou výši disponovala.
35. Rozpor předkládaných vyhotovení kupních smluv na nemovitost matky žalovaného soud nepovažuje pro posouzení věci za podstatný. Zástupkyně žalovaného uvedla, že jí předkládaná kopie bez ověřených podpisů, mohla být konceptem, což bez klienta toto nemůže vysvětlit, je možné, že smlouva předkládaná ze strany žalobce nahradila smlouvu, kterou předkládala soudu, toto nedokáže vyloučit. Uvedla dále, že i podle té kupní smlouvy předkládané žalující stranou, kupní cena byla uhrazena před podpisem smlouvy a ta smlouva je z března 2014. Posléze po jednání doplnila, že smlouva datovaná dne 7.2.2014 byla uzavřena jako„ zajišťující institut„ namísto smlouvy budoucí kupní. Po uhrazení kupní ceny byla dne 12.3.2014 uzavřena kupní smlouva, která tu původní smlouvu nahradila a ta jediná byla vložena na katastr nemovitostí. Za podstatnější soud považuje zjištění toku finančních prostředků na účtech manželky a matky žalovaného. Námitku, že peníze byly dle poznámky ve výpisu z účtu poskytnuty osobou příjmení jméno, naopak považuje za účelovou a nepodstatnou, neboť příjmení jméno je jednatelem právnická osoba, tedy kupujícího.
36. Jasné světlo do věci nevnesly ani další listiny a podání. K dalším platbám, které na účtu matky žalovaného byly vyznačeny, uváděla zástupkyně žalovaného, že to jsou výběry v hotovosti, které pak byly v hotovosti použity na nákup bytu pro žalovaného (což datací úplně neodpovídalo, žalovaný nebyl u jednání, aby to vysvětlil). A jeho vysvětlování při výslechu působilo obdobně jako vysvětlování původu finančních prostředků u žalobce, tj. nejistě. Co se týče listinami dokládaných majetkových poměrů manželky žalovaného (potažmo jeho domácnosti), z větší části se listiny týkaly období předcházejícího značně období tvrzených půjček, či naopak období za daleko za ním. Shora uvedenými listinami doložené skutečnosti tak neměly žádný vztah k tvrzené půjčce. Prokazovaly by pouze, že domácnost žalovaného si brala půjčky, které zajišťovala nemovitostmi, v dané době půjčky splatila, v době o několik let již zůstala některá z půjček nesplacena. Není možno z těchto listin dovodit, že žalovaný uzavřel tvrzené půjčky s žalobcem.
37. U listin majících prokázat placení měsíčního 3,5 % úroku je otázkou, proč takovéto záznamy nebyly od počátku zmíněny a navrhovány k důkazu. Vysvětlení, že je měl žalobce za ztracené, či založené, svědek je však měl, nepůsobí příliš věrohodně v situaci, kdy jde o velmi vysoké částky a svědek je na výsledku sporu zainteresován, neboť část poskytnutých prostředků měla mít původ v jeho půjčce žalobci. Jejich„ náhlé„ objevení až v průběhu řízení, spolu s tím, že nejsou datovány ani podepsány, a žalovaný navíc uvádí, že pro svoji vadu zraku by nebyl schopen tyto listiny přečíst, jejich důkazní sílu snižuje.
38. K výslechům svědků lze obecně říci, že až na svědka celé jméno svědka, každý z nich má blízký vztah
pokračování - 17 - 7 C 29/2019
k některému z účastníků řízení a zájem na výsledku sporu, což je může při jejich výpovědích znevěrohodňovat.
39. U svědka celé jméno svědka podotýká soud, že zvláštně působí, že zatímco návštěvu vrakoviště datoval po letech s jistou dávkou přesnosti na říjen 2014 (což ovšem mimochodem bylo již několik měsíců poté, kdy již dle tvrzení žalobce žalovanému nepůjčovali), nebyl si však jist, s kým o tom nejprve hovořil, zda věděl nejprve o vedeném řízení nebo zda dříve hovořil na obědě o půjčování peněz. K situaci na obědě nebyl schopen ani říci, zda se stala den, měsíc či dokonce rok, či více let poté, kdy byl na vrakovišti. Jeho výslech však i když by vyzněl ve prospěch tvrzení žalobce, nepotvrzuje výši půjčených částek ani jejich splatnost.
40. U svědkyně příjmení považuje soud za rozporné její tvrzení, že by svému bratrovi důvěřovala, a proto by si od něj nevzala směnku, jímž vysvětluje, že nebyla smlouva o půjčce sjednána písemně. Na druhou stranu však měla svého druha varovat, ať žalovanému již nic nepůjčuje, že mu to nevrátí. A po hádce na toto téma s bratrem přerušit od roku 2013 veškeré styky. Zvláštní také je, že k anonymizováno, v níž měl žalobce uloženy finance, uvedla, že tam bylo psáno, kolik tam žalobce dává a kolik bere. Měly by tam být tedy uvedeny i ty půjčky, ovšem o těch uvedla, že o nich nevěděla a dozvěděla se o nich až v létě 2014.
41. Svědkyně příjmení nepůsobila úplně věrohodně, když uváděla, že v jednací síni zná pouze žalobce a žalovaného a s nikým o věci nehovořila (přitom ji, jak bylo potvrzeno, zástupkyně žalovaného zastupuje v jiném řízení), dostavila se bez předvolání k prvnímu jednání, tvrdila k tomu, že jí přišlo, že se má k soudu dostavit. Soud jí však nepředvolával, tedy musela být o něm vyrozuměna nejspíše ze strany zástupkyně. Žalovaný, přítomen u jednání, rovněž uvedl, že ji žádal o zaslání výpisů z účtu do vězení, tj. některé skutečnosti svědkyně neuváděla, či zamlčovala. Ovšem v její výpovědi nebylo sdělováno nic tak podstatného a její hodnocení by neprokazovalo poskytnutí půjčky a její splatnost, lze si představit, že o tom, co žalovaný dělá, či nedělá, by skutečně nevěděla. Její výpověď nepotvrzuje skutečnost, že by byl byt na obec a číslo zakoupen z prostředků poskytnutých matkou žalovaného, ale ani to nevyvrací. Je zřejmé, že v domácnosti s žalovaným byl, alespoň po jistou dobu, prostředků dostatek. Jejich původ však svědkyně tvrdí, že neznala. Čemuž lze věřit, z nějaké části pocházely tyto prostředky nepochybně z trestné činnosti, a o tom se asi s žalovaným doma nebavili.
42. Soud má za to, že nelze vyloučit, že se na straně žalobce jedná o vytvořenou konstrukci neodpovídající realitě. Výpočty v předkládaných listinách sice odpovídají uváděným tvrzením a součtům žalobce, tyto listiny však nejsou podepsány, nejsou datovány, žalovaný jejich vyhotovení (tam, kde měl být jejich původcem) popírá s tím, že by ani s ohledem na svoji zdravotní stav anonymizováno nebyl schopen je sepsat. Svědkyně příjmení při svém výslechu ukazovala velikost písma, kterou je žalovaný schopen číst, tato byla násobně větší, než písmo předkládaných listin. V rukou psaných záznamech na kalendáři je také uveden údaj, který by se dle žalobcova vysvětlení ostatních záznamů, měl vztahovat k nějaké půjčce ze dne číslo ve výši 250 000 Kč, z níž bylo placeno sedmkrát 12 500 Kč. Žádná taková půjčka ve vztahu k žalovanému nebyla tvrzena.
43. Z listin také, i kdyby byly psány žalovaným, nevyplývá nic ke sjednání splatnosti. Žalobce sám uváděl, že to mělo nějaký průběh, ale nevybavuje si, co přesně si řekli. K tomu, jak měla být půjčka vrácena, uvedl žalobce:„ Bylo domluveno, že to bude na dva roky, že se vydělá na ten dluh, co u mne má i na ty úroky hypotéky„. K dotazu, zda takto mělo být splaceno v těch dohodnutých splátkách, uvádí žalobce:„ Už opravdu nevím, jak to bylo dohodnuto, nebo pardon, vím, co jsme si ujednali, asi počítal s tím, že mu to půjčím celé, tu částku, co máme na nákup té nemovitosti a toho dosáhl, proto chtěl v prosinci ještě ten 1 000 000 Kč, co já jsem
pokračování - 18 - 7 C 29/2019
mu už půjčit nechtěl„. K dalším dotazům na splatnost půjček uvedl„ To, co půjčím, že si ponechá po dobu dvou let, to bylo dohodnuto, bylo to dohodnuto hned při první schůzce„. K dotazu, zda se poté o tom dále hovořilo, žalobce uvedl: My si to takhle ujednali, že bude za to, co si půjčí 3,5 % splácet. Asi se to bralo jako to ujednání na dobu dvou let. Platilo to první ujednání, nemyslím, že by se mělo něco dalšího ujednávat, na tu dobu dvou let, tam se nic nezměnilo.
44. Tvrzení žalobce, kromě toho, že je popíráno žalovaným, o sjednání splatnosti dvou let by předkládaným listinám ani neodpovídalo. Při půjčce 500 000 Kč by byl tvrzený dluh žalovaného splacen za cca 4,5 roku, naopak v souhrnu těch půjčených dvou milionů by dluh byl uhrazen za přibližně 13 měsíců, když jeho část už by u posledních částek takové půjčky byla splacena. U částky 2 200 000 Kč, která měla sloužit k nákupu bytu, v žalobě tvrzená splatnost dvouletá je zcela neodpovídající situaci. Byt měl být kupován jako výhodná investice a do dvou měsíců prodán. Žalobce s bratrem naopak měli půjčovat z prostředků, které delší dobu shromažďovali na nákup nemovitosti ke svému podnikání s cílem vyvázat se z nájmu. V dané době počátku roku 2014 měli mít již prostředků dostatek a byli ve fázi jednání s realitním agentem o nákupu konkrétní nemovitosti. Při účastnickém výslechu žalobce uvedené tvrzení, že půjčka měla být uhrazena poté, až se byt prodá, je s původním tvrzením v rozporu, a toto tvrzení bylo také uvedeno až po koncentraci řízení. Soud k němu nemůže přihlížet, navíc i kdyby mohl a žalobce dané tvrzení prokázal, což obdobně jako ostatní tvrzení o splatnosti neprokazuje, byt byl již prodán, splatnost by nastala a nárok by i tak byl zřejmě promlčen. U tvrzených půjček ve výši 200 000 Kč v květnu 2014 a 300 000 Kč v červnu 2014 rovněž nebyl důvod sjednávat splatnost na dva roky, pokud měly sloužit k zaplacení předešlého dluhu žalovaného u žalobce (v té době by již z dříve půjčených 2 000 000 Kč měl být takový dluh splacen zhruba do půl roku). Tvrzení o takto sjednané splatnosti (a odložení dlouhodobě plánované investice na dobu dalších dvou let v takto rizikovém plánu) nepůsobí věrohodně.
45. Z výpovědi svědka jméno celé jméno žalobce, bratra žalobce, rovněž nelze mít sjednání dvouleté splatnosti za prokázané. Svědek sám u takové dohody (o níž hovořil, že měla být od počátku, od té první schůzky) nebyl. Když popisoval první schůzku, u níž přitom přítomen byl, uvedl k ní, že„ řešilo se, že by mohl žalovaný půjčit 500 000 Kč, že by měl komu a že by bratrovi přivezl do zástavy auto, že bude nosit 3,5 % každý měsíc po dobu, co bude mít peníze k dispozici a 1,5 % bude zbývat jemu. Poté, co si to takto řekli, šel bratr pro peníze a vyplatil mu hotově 500 000 Kč. Zda něco dalšího se řešilo, teď neví„. Informace o sjednání dvouleté splatnosti měl od bratra, takto mu to bratr prezentoval. Bavili se o dvou letech, protože bratr říkal, že čím déle, tím lépe. On říkal, že je třeba koupit prostory na podnikání, aby neplatili nájem. Tam se dala hranice 2 roky, s tím přišel bratr, že je to tak domluveno, že stopnou hledání haly na dva roky a na dva roky se peníze půjčí. Tohle bylo v podstatě řešeno už od začátku, takhle se dohodli s žalovaným na první půjčce a dále se to kopírovalo. V té stodole se dohodli, ale museli se domlouvat ještě dopředu, takto mu to bratr prezentoval.
46. Žalobní tvrzení nepůsobila zcela věrohodně, logicky, a doznávala v průběhu řízení změn a oprav. Žalobce nebyl sto jasně vysvětlit původ peněz, které měl k půjčce použít, a to i při prvním jednání ve věci a přesto, že byl předtím k doplnění a vyjasnění svých tvrzení soudem vyzván. Ještě u tohoto jednání nepůsobil jistě v tom, zda tvrzené částce je zahrnuta i půjčka od otce, či nikoli (když v žalobě tvrdil, že prostředky pocházely z jeho úspor, z půjčky od bratra a další zápůjčky poskytli žalobci i další členové rodiny). Nakonec uvedl, že otec mu na zápůjčku pro žalovaného nepůjčil, šlo o jeho úspory a o půjčku od bratra. Nebyl ani v rámci svého výslechu schopen vyjasnit o jaké prostředky se jednalo u částky 2 000 000 Kč, která měla
pokračování - 19 - 7 C 29/2019
pocházet z jeho prostředků. Tuto částku měl půjčovat dle svých tvrzení vybírat z anonymizováno a z obálek, kde byly jak prostředky jeho, tak i prostředky firemní na dražby aut, firmou se přitom v kontextu věci rozumí podnikání jeho bratra pod bratrovým identifikačním číslem (firma je psána na bratra). Jeho výslech působil tak, že mezi původem prostředků příliš nerozlišuje, což je ovšem částečně v rozporu s tvrzením jeho družky. Ta u výslechu zmiňovala anonymizováno s penězi též, ovšem uváděla, že„ tam bylo vždy na obálkách popsáno, kolik dává a kolik bere, doteď to tak je„. Tedy jistý pořádek si žalobce ve finančních prostředích vedl. Otázkou pak je, proč takovéto záznamy (tj. ty které měly být dle svědkyně v anonymizováno o vkladech a výběrech z ní) nebyly použity k důkazu. A zejména, proč nebyly od počátku zmíněny a navrhovány k důkazu listiny, které byly soudu předány po výslechu svědka jméno celé jméno žalobce. Vysvětlení, že je měl žalobce za ztracené, či založené, jak je výše uvedeno (bod 37) nepůsobí věrohodně a jejich důkazní síla je snížena.
47. Za těžko uvěřitelnou považuje soud skutečnost, že by žalobce tvrzeným způsobem a za daných podmínek v takovém rozsahu půjčoval. Mělo se tak dít v situaci, kdy přes výzvy ze strany žalobce mu měl žalovaný zůstat dlužen přes 1 milion Kč a družka žalobce varovala, že nemá jejímu bratrovi žádné další peníze půjčovat, neboť mu je nevrátí. A to tak intenzivně, že po hádce odjela sama ze společné dovolené. Přesto měl žalobce žalovanému půjčovat, a to nejen prostředky vlastní, ale též prostředky svého bratra, které měly mít po delší době shánění k dispozici na nákup podnikatelských prostor. A v únoru 2014, tj. v době, kdy již jednají s realitním makléřem o nákupu konkrétní nemovitosti za částku 5 500 000 Kč, půjčí žalobce z prostředků plánovaných na nákup nemovitosti žalovanému ve dnech 26.1.2014 a 1.2.2014 částku 1 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dle tvrzení žalobce měli mít k dispozici 6 000 000 Kč, tímto by plánovaný nákup znemožnil. Dále přestože s bratrem (a nakonec i žalovaným) probírají zajištění tvrzených půjček, nakonec mají být tyto uzavřeny nejen bez jakéhokoli zajištění, ale také bez jakéhokoli písemného potvrzení, či alespoň převodem na účet, jimiž obě strany disponují. A také bez znalosti konkrétních osob, kterým měly být jimi zapůjčené prostředky žalovaným půjčeny (pokud si chtěli ověřit, zda daný mechanismus platby úroku bude fungovat), když si lze představit, že by žalovaný mohl jako splátky 3,5 % měsíčního úroku vracel pouze část z žalobcem zapůjčené částky.
48. Jistý rozpor (či nedostatek) v tvrzeních spatřuje soud také v tom, že žalobce popisoval, že cílem půjček měl být zisk plynoucí z žalovaným placeného 3,5 % měsíčního úroku, takto to měl také bratrovi vysvětlovat a on měl sledovat, zda to bude fungovat, aby se svými prostředky přes žalobce přidal. Na to byla také vázána tvrzení žalobce o dvouleté splatnosti. Bratr, když viděl, že to funguje, tak se přidal. Prostředky, které však měl půjčit bratr žalobci a ten žalovanému, však měly dle žalobce sloužit na nákup bytu, takováto dohoda s bratrem není nikde zmiňována, či srozumění s takovou půjčkou. A bratr zmiňoval také pouze úrok, nikoli peníze na byt. Skutečnost, proč nepodepsal půjčku písemně, či ji nějak nezajistili, vysvětloval žalobce tím, že žalovanému bezmezně věřil, považoval by to za projev nedůvěry. Ani takové tvrzení nepůsobí v dané situaci zcela věrohodně, navíc bratr žalobce vypověděl, že se ptal na zajištění té půjčky a že o tom jednali.
49. Nelze zcela vyloučit ani pravdivost tvrzení žalovaného o„ obchodních„ aktivitách mezi ním a žalobcem týkajících se legalizování výnosů z trestné činnosti. Tedy naznačenou možnost, že prostředky, které by byly žalovanému poskytnuty, byly uhrazením dřívějšího dluhu z titulu dodávky anonymizována dvě slova. Žalobce účast na trestné činnosti žalovaného popíral, pravdou je, že dřívější tvrzení žalovaného (které by ovšem šlo snadno ověřit), o tom, že byl žalobce v roce 2005 trestně stíhán a následně na anonymizována dvě slova za anonymizováno odsouzen, žalobce v řízení nezpochybňoval.
pokračování - 20 - 7 C 29/2019
50. Věrohodnost žalovaného je dotčena jeho trestní minulostí a také jeho vysvětlování finančních toků, co se týče prostředků od matky na nákup bytu, či samotného nákupu tohoto bytu a platby za něj, trpělo obdobně jako u žalobce nedostatky.
51. Bylo zjištěno, že nějaký příjem měl žalovaný legální (příjem z prodeje nemovitosti matky byl prokázán) a jeho další příjem spočíval (jak plyne z jeho tvrzení a ze skutečnosti, že je pro trestnou činnost na dlouhou dobu odsouzen trestem odnětí svobody) z větší části z výnosů trestné činnosti, spočívající v anonymizována dvě slova a jejich anonymizováno a dále z anonymizována dvě slova. Jedná se tedy o příjmy v milionových částkách. Stejně tak jsou prokázány milionové výdaje. Provedeným dokazováním však není prokázáno, zda si žalovaný u žalobce potřeboval půjčovat a zda si skutečně půjčil. Jako vysvětlitelný a možný lze přijmout, jak pohled, že žalovaný měl ze své trestné činnosti a vzhledem k možnosti získat prostředky od matky v letech 2014 dostatek prostředků, aby ani k nákupu bytu, kterému v té době přistoupil, nepotřeboval půjčku ze strany žalobce. To vše ovšem ani nevyvrací možnost, že si žalovaný od žalobce finanční prostředky nepůjčil a nevyužil. Nicméně důkazní břemeno k prokázání poskytnutí finančních prostředků a dohody o jejich splatnosti nese v řízení žalobce.
52. Protože po provedeném dokazování neměl soud tvrzení žalobce ani za prokázaná, ani za vyvrácená, tedy bylo možno si jako pravdivé představit jak podání verze žalobcovy, tak i podání verze žalovaného, vyzval soud žalobce k doplnění důkazních návrhů, mimo ty, které jako nezpůsobilé zamítl (srov. bod 31). Zástupkyni žalobce tedy bylo dáno poučení ve smyslu ustanovení § 118 a odst. 3 o. s. ř., že z provedeného dokazování nemá soud za prokázány tvrzené půjčky a jejich splatnost a byla vyzvána k tomu, aby navrhla důkazy k prokázání zejména splatnosti těchto půjček s tím, že pokud by tak neučinila, mohl by být žalobce stižen neúspěchem ve sporu pro neunesení břemene důkazního. Po daném poučení zástupkyně žalobce další návrhy nečinila.
53. Právně soud posuzoval daný spor dle ustanovení zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o.z.), když dle tvrzení žalobce mělo dojít k poskytnutí finančních prostředků, jejichž vrácení bylo předmětem žaloby, již za účinnosti tohoto zákona.
54. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
55. Podle § 2393 odst. 1 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.
56. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
57. Podle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.
58. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.
59. Ve sporném řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací (a takovým bylo i řízení v této věci), je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (§ 101 odst.1, § 120 odst.1 o.s.ř.). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě
pokračování - 21 - 7 C 29/2019
kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky stíhají i toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Zákon zde vymezuje tzv. důkazní břemeno (§ 120 odst.3 o.s.ř.) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, jestliže je určován výsledkem provedeného dokazování. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Jeho pravým cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy určitá skutečnost, ve sporu rozhodná, nebyla (ve smyslu, že zpravidla ani být nemohla) dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. I v těchto případech (tzv. důkazní nouzi) musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.2.2002 sp. zn. 21 Cdo 762/2001, který byl uveřejněn pod č. 86 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
60. Lze i pro smlouvu o půjčce, která měla být uzavřena za účinnosti nového občanského zákoníku užít dosavadní judikaturu, podle které z hypotézy hmotněprávní normy uvedené v ustanovení § 657 obč. zák., která vymezuje obsah povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti věřitele, vyplývá, že ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce jako věřitel břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník půjčené peníze řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro věřitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o půjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalovanému finanční prostředky. Neunese-li věřitel (žalobce) břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch, aniž by se soud musel dále zabývat pravdivostí tvrzení, které jsou součástí procesní obrany žalovaného dlužníka, a za tímto účelem provádět dokazování (rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 21 Cdo 4520/2007). Vymezení obsahu povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti věřitele zůstává i v poměrech ustanovení § 2390 o.z. stejné.
61. S ohledem na shora uvedený závěr soudu o tom, že přes dané poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobce neprokázal existenci smluv o půjčce uzavřených mezi ním a žalovaným, neshledal soud jeho nárok důvodným a žalobu zamítl.
62. Nad rámec výše uvedeno, doplňuje soud, že je přesvědčen, že ani prokázání uzavřených smluv o půjčce by nevedlo k úspěchu žalobce ve sporu, neboť nebylo prokázáno sjednání dvouleté (či jiné) splatnosti takových půjček. V takovém případě by soud vycházel z ustanovení § 2393 odst. 1 o.z. a toho, že smlouvu bylo možno vypovědět. Pak by dle rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 33 Cdo 3037/2019, mohl již den následující po vzniku takového právního poměru zapůjčitel smlouvu o zápůjčce vypovědět ve lhůtě šesti týdnů (§ 605 o. z.), a tím vyvolat její splatnost. Až uplynutím výpovědní lhůty se právo zapůjčitele na vrácení zápůjčky stává nárokem s účinky actio nata. Tento okamžik je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1 o. z. Žalobce tvrdil, že půjčky, jež byly předmětem žalobního nároku, byly poskytnuty v období od 26.1.2014 do 30.6.2014, žalobu však podal až dne 18.1.2019, tedy téměř po pěti letech. Protože žalobce při nesjednání splatnosti, ji mohl vyvolat dnem následujícím po uzavření půjček, promlčecí lhůta je tříletá a žalovaný promlčení namítl, bránila by přiznání žalovaného nároku žalobci též námitka promlčení. Obdobně by
pokračování - 22 - 7 C 29/2019
bránila námitka promlčení přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení, pokud by žalobce prokázal poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez právního důvodu.
63. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalovanému, který byl ve sporu zcela úspěšný, náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznal mu tak náhradu nákladů spočívajících v nákladech právního zastoupení, a to odměně zástupkyně 271 000 Kč podle § 7 bod 6, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb. (při tarifní hodnotě 4 700 000 Kč, tj. odměnu 27 100 Kč za jeden úkon právní služby, a to za sedm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) – převzetí a převzetí zastoupení, podání odporu s vyjádřením, doplnění tvrzení ze dne 15.7.2020 a účast u jednání soudu dne 23.6.2020, dne 4.9.2020 – s odměnou ve výši za tři úkony právní služby, když jednání přesáhlo 4 hodiny), dne 18.12.2020 a dne 16.2.2021 – s odměnou ve výši dvou úkony právní služby, když jednání přesáhlo 2 hodiny), sedmi režijních paušálech po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 2 100 Kč, tj. celkem 273 100 Kč.
64. Za účtované vyjádření ze dne 20.11.2019, nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána, neboť šlo pouze o vyjádření k možnosti smírného jednání mezi stranami a o doplnění jednoho odstavce informací, které již mohly být součástí vyjádření v podaném odporu, za který byla náhrada nákladů řízení přiznána. Soud nepřiznal žalovanému také náhradu nákladů za vyjádření k žalobcem navrženým důkazům ze dne 24.4.2020, neboť spočívalo pouze v uvedení několika skutečností, které by měly svědky znevěrohodňovat a jejich výslech činit pro věc nepodstatným, takové vyjádření však mohla učinit zástupkyně žalovaného při prvním jednání, případně až po výslechu svědků, a nebylo třeba činit v této věci samostatné vyjádření. Účtováno bylo také vyjádření k navrženým důkazům žalobce ze dne 17.4.2020, takové nebylo ve spise nalezeno a nebylo tak při vyúčtování přiznané náhrady soudem rovněž zohledněno. Za účast u jednání soudu dne 23.6.2020 přiznal soud náhradu za jeden úkon právní služby nikoli za dva úkony, když jednání trvalo od 9.12 hod do 10.55 hod, tj. nepřesáhlo dvě hodiny. Za vyjádření ze dne 31.7.2020 soud žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal, šlo pouze o upřesnění podání ze dne 15.7.2020, za něž je náhrada nákladů přiznána. Za písemně vyhotovený závěrečný návrh soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, když přednes závěrečného návrhu je zahrnut v odměně za jednání dne 16.2.2021 a jeho písemné vyhotovení není odměňováno jako samostatný úkon právní služby.
65. Podle § 149 odst.1 o.s.ř. byla žalobci uložena povinnost zaplatit tyto náklady k rukám zástupkyně žalovaného, a to v obvyklé pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho
písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu
podepsaného.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost stanovenou mu tímto rozhodnutím, lze
se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř.) nebo za
podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního
exekutora.