Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 132/2021-41
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 36 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 200 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 25 600 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 750,99 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22 232 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 032 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 11 200 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 10,8 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 200 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 25 600 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 750,99 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22 232 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 032 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 11 200 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 10,8 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 5. 1. 2021 domáhala po žalovaném úhrady 36 800 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22 232 Kč a ve formě smluvního úroku ve výši 10,8 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 750,99 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, IČO, dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli 31. 1. 2018 smlouvu o úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem a poplatky, celkem 34 600 Kč, uhradit formou 13 měsíčních splátek po 2 600 Kč. Žalovaný dlužnou částku řádně neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek z 24. 6. 2020 s účinností k 8. 7. 2020 postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 31. 1. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem celkem 34 600 Kč vrátit předchůdkyni formou 13 měsíčních splátek po 2 600 Kč vždy ke každému 31. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 31. 1. 2018 částku 800 Kč a 2 600 Kč, dne 12. 3. 2018 částku 2 600 Kč, dne 30. 4. 2018 částku 1 300 Kč a dne 25. 6. 2018 částku 1 500 Kč Celkem uhradil 8 800 Kč.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne 31. 1. 2018 poskytla předchůdkyně žalovanému v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. Žalobkyně ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti ničeho skutkově v žalobě nenatvrdila.
6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavření smlouvy, v tomto směru neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno a neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
7. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
8. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a uhradil částku ve výši 8 800 Kč.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 8 800 Kč a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 20 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 11 200 Kč (20 000 – 8 800). Splatnost uvedené částky nastala 3. 1. 2021 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 18. 12. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 2. 1. 2021 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 18. 12. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 3. 1. 2021, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.
10. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.