Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 125/2021-42
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 24 006 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 500 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 11 506 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 834,58 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 188,75 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 500 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 11 506 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 834,58 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 188,75 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 23. 7. 2020 domáhala po žalované úhrady částka s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacením, úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 834,58 Kč a úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 5 188,75 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřeli 12. 5. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky uhradit formou 58 týdenních splátek po 457 Kč do 22. 6. 2018. Žalovaná uhradila 2 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla prověřena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do karty zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne 12. 5. 2017 soud zjistil, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 26 506 Kč uhradit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 457 Kč do 22. 6. 2018. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 2 500 Kč.
5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne 12. 5. 2017 poskytla předchůdkyně žalované v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se tuto částku s poplatkem a úroky zavázala vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
6. Žalobkyně předložila kartu zákazníka, ze které vyplynulo, že 12. 5. 2017 byla žalovaná zaměstnaná jako úklidová pracovnice u právnická osoba, sídlem adresa, na dobu určitou od ledna 2017 do 31. 12. 2017s čistým měsíčním příjmem 10 000 Kč. V kartě je uveden další příjem ve výši 3 000 Kč (Br.) bez bližší konkretizace. Žalovaná měla výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč a bydlela v nájemním bytě. Další osobní výdaje jsou uvedeny ve výši 3 000 Kč. Neměla žádné nezaopatřené děti. Celkové příjmy jsou uvedeny částkou 13 000 Kč měsíčně a celkové výdaje 7 000 Kč měsíčně. Použitelný příjem představoval 6 000 Kč. Z karty dále vyplynulo, že k ověření příjmové a výdajové stránky žalovaná předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky. Ani jedna z listin však soudu k důkazu předložena nebyla.
7. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně, když pravděpodobně vycházela pouze z informací žalované, které nebyly ničím podloženy, neboť nedoložila ani jednu z listin, na které v kartě zákazníka odkázala. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. Žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně obdržela v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a uhradila částku ve výši 2 500 Kč.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 2 500 Kč a v hotovosti jí byla poskytnuta předchůdkyní částka 15 000 Kč, soud ji zavázal k úhradě rozdílu ve výši 12 500 Kč (15 000 – 2 500). Splatnost uvedené částky nastala 7. 5. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 30. 4. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 1. 5. 2020 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 8. 5. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení.
11. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.