Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

110 C 34/2021-48

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 6 707,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 707,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 344,86 Kč od 14. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 707,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 344,86 Kč od 14. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 27. 8. 2020 domáhala po žalovaném úhrady částka s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí se stal sazebník poplatků, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu s úroky a poplatky ve splátkách po 248 Kč měsíčně vždy ke každému 15. dni v měsíci. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil ke smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty anonymizováno úvěr splácet a zavázal se hradit měsíčně pojištění ve výši 0,65 % aktuálního dluhu žalovaného vůči žalobkyni. Součástí smlouvy byla také dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty Cofidis, včetně všeobecných obchodních podmínek pro vydání a užívání karty, a dále rámcová smlouva o platebních službách. Závazek sjednaný ve smlouvě žalobkyně splnila a dne 28. 3. 2017 převedla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě sjednaný úvěr. K prvnímu čerpání úvěru na základě smlouvy o revolvingovém úvěru došlo na účet obchodníka. Předmětem čerpání byl nákup anonymizováno v hodnotě 7 669 Kč. Žalovaný čerpal pouze jednou, a to účelově, uvedenou částku. Na splátkách uhradil 9 738 Kč. Z této částky použila žalobkyně částku 1 265,55 Kč na úhradu pojistného sjednaného ve smlouvě, částku 4 281,01 Kč na úhradu úroků sjednaných ve smlouvě, částku 2 324,14 Kč na úhradu jistiny a částku 1 867,30 Kč na úhradu nákladů za odeslané upomínky. Domáhá se tedy úhrady 6 707,32 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky odeslané na jeho adresu 3. 7. 2020.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v doplnění k žalobě k výzvě soudu tvrdila, že ve smlouvě žalovaný uvedl a stvrdil svým podpisem, že je zaměstnancem právnická osoba anonymizována dvě slova s měsíčním příjmem 17 000 Kč, že nájemné nehradí, že nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce (závazky po splatnosti), že nemá žádnou vyživovací povinnost a je svobodný, a že jeho náklady na splátky půjček, leasingů a úvěrů činí měsíčně 209 Kč. Žalobkyně vycházela z celkového příjmu žalovaného, který telefonicky ověřila, ve výši 17 000 Kč. Ohledně výdajů žalovaného vycházela ze státem publikovaného údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva. Na tomto základě stanovila výdaje žalovaného na částku 4 256 Kč. K této částce přičetla náklady žalovaného na splátky ve výši 209 Kč měsíčně a dospěla k závěru, že příjem žalovaného byl dostatečný pro pokrytí jeho výdajů i splátek (17 000 Kč – 4 256 Kč – 209 Kč – aktuální částka splátky ve výši 248 Kč = 12 287 Kč). Exekuce a závazky po splatnosti prověřila žalobkyně v registrech příjmení, příjmení, insolvenční rejstřík a anonymizováno.

3. K nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil, právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání omluvil. Soud rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaných účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s  (dále jen „ “).

4. Z nesporných tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze všeobecných obchodních podmínek, smlouvy o skupinovém pojištění, z výpisu z účtu žalovaného a rozkladu splátek soud zjistil, že na základě smlouvy žalobkyně poskytla dne 28. 3. 2017 peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu s úroky a poplatky ve splátkách po 248 Kč měsíčně vždy ke každému 15. dni v měsíci. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil ke smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti úvěr splácet a zavázal se hradit měsíčně pojištění ve výši 0,65 % aktuálního dluhu žalovaného vůči žalobkyni. Součástí smlouvy byla také dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty anonymizováno, včetně všeobecných obchodních podmínek pro vydání a užívání karty, a dále rámcová smlouva o platebních službách. K prvnímu čerpání úvěru žalovaným na základě smlouvy o revolvingovém úvěru došlo na účet obchodníka. Předmětem čerpání byl nákup zboží„ UE32K4102“ v hodnotě 7 669 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal splácet měsíčně v 72 splátkách po 209 Kč spolu s pojistným ve výši 39 Kč měsíčně, celkem výše splátky včetně pojistného činila 248 Kč a celková částka splatná žalovaným bez pojistného představovala 15 048 Kč. Byla dojednána úroková sazba pro neúčelové čerpání 28 % ročně, RPSN 28,11 a splatnost první splátky byla dojednána na 15. 4. 2017.

5. Z tvrzení žalobkyně, rozkladu splátek číslo z přehledu plateb žalovaného a vyúčtování ke smlouvě vzal soud za prokázáno, že žalovaný čerpal pouze 1x účelově na nákup uvedeného zboží částku 7 669 Kč. Žalovaný na dluh uhradil 9 738 Kč.

6. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které dne 28. 3. 2017 poskytla žalobkyně žalovanému na nákup zboží částku 7 669 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, soud má za to, že tuto žalobkyně řádně nezkoumala, když při zjištění individuálních příjmů a výdajů žalovaného vycházela pouze z tvrzení žalovaného, jež nebylo ničím doloženo, nevyžádala si od něj žádné doklady o výši jeho příjmů, plateb na bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje, a výši plateb nijak neověřila. Žalobkyně dále, pokud jde o výdaje žalovaného, dle svého uvážení vycházela ze státem publikovaného údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva. Na tomto základě stanovila výdaje žalovaného na částku 4 256 Kč. Soud má za to, že takto paušálně stanovené částky byť v případě životního minima stanovená zákonem, jakožto částka odpovídající minimálním výdajům žalovaného, nic nevypovídají o konkrétních výdajích žalovaného, které mohou být i mnohonásobně vyšší a jejich konkrétní výše není s takovouto paušální částkou v žádném poměru. Pokud jde o výdaj na bydlení, tento dle tvrzení žalobkyně žalovaný neměl žádný, z čehož je zcela zřejmé, že výdaje žalovaného nebyly řádně prověřeny. Pokud jde o provedenou lustraci žalovaného v registru příjmení a dalších registrech, byť s výsledkem negativním, soud poukazuje na to, že toto zjištění nemá relevantní význam, neboť nemůže nic vypovídat o schopnostech žalovaného úvěr řádně splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2021 čj. -80).

8. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala otázku příjmů a výdajů žalovaného, čímž nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru.

9. Pokud žalobkyně při svém posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z výše uvedených skutečností, a na jejich základě dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, postupovala tak zcela v rozporu s odbornou péčí, která řádné prověření a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a proto smlouva o úvěru, kterou účastníci uzavřeli, je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.

10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel na nákup zboží částku ve výši 7 669 Kč a uhradil částku ve výši 9 738 Kč.

11. Podle ustanovení věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil poskytnutou jistinu (vrátil více), byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.