Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 16/2021-174
Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Chrástem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 4.188,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.188,89 Kč úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.188,89 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroků ve výši 949,60 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.188,89 Kč za dobu od 3. 5. 2017 do 1. 5. 2021, částky 500 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 297,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.188,89 Kč úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.188,89 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroků ve výši 949,60 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.188,89 Kč za dobu od 3. 5. 2017 do 1. 5. 2021, částky 500 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 297,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou doručenou 27. 8. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 4.188,89 Kč, úroků ve výši 949,60 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.188,89 Kč za dobu od 3. 5. 2017 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč.
2. K jednání dne 24. 5. 2021 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání a žaloba mu byly doručeny dne 30. 4. 2021 dle § 49 odst. 2 ,4 o.s.ř. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.
3. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o.z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
4. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.
5. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.
6. Podle čl. 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.
7. § 86 z.č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce právnická osoba uzavřel s žalovaným 2. 11. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru. Tato smlouva měla být uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního účtu na webových stránkách společnosti právnická osoba žalobce dále uvedl„ Žalovaný doručil právnická osoba prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost anonymizováno následně prověřila totožnost dlužníka, kladně posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslala dlužníkovi nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně textu obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaný potvrdil, že se s textem smlouvy seznámil a vyjádřil svou vůli akceptovat nabídku právnická osoba tak, že ve svém uživatelském účtu vložil do příslušného pole unikátní identifikační kód, který mu byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedl v rámci registrace, kliknul na příslušnou ikonu a potvrdil, že má zájem být vázán smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalovaného, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru.“ Tyto skutečnosti žalobce pouze tvrdil. Pro soudní rozhodnutí je ale nutné tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale hlavně prokázat. Bylo na žalobci, aby prokázal, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru a ve znění, jak je žalobce předkládá. Toto nebylo dostatečně prokázáno. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy v písemné ani jiné formě, v podobě, jak jí předložil žalobce. Z důkazů: rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru s datem 2. 11. 2016, která není podepsána žalovaným, standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru, standardních podmínek smlouvy o úvěru, které se vztahují na zákazníky s pobytem v České republice, listin y označené jako„ Loan application info“, výpisu z účtu u Komerční banky, platební informace: výpisy z účtů ani z dalších důkazů, které byly založeny ve spise není prokázáno, že by žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel tvrzenou smlouvu o revolvingovém úvěru, v podobě, která vyplývá z listin předložených soudu. Věrohodný a dostatečný důkaz o uzavření této smlouvy prostřednictvím internetu – uživatelského účtu na webových stránkách právnická osoba anonymizováno soudu předložen nebyly. Listin y, které byly soudu předloženy nejsou podepsány žalovaným a nelze z nich dovodit, že by žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy v podobě, jak je nyní předkládána soudu. Takovýmto důkazem není ani listin listina označená jako„ loan application info“. V této listin ě jsou uvedeny žalobcem blíže nevysvětlené údaje, dále zde je uvedeno jméno celé jméno žalovaného. Toto není doklad o tom, že by smlouva byla řádně podepsána či odsouhlasena žalovaným a nejedná se ani o podpis ve smyslu § 7 z. č. 297/2016 Sb ani dle článku čl. 3 bodu 10 eIDAs. Důkazem o uzavření smlouvy o úvěru v žalobcem předkládané podobě nejsou důkazy označené jako„ Platební informace: Výpis z účtu“ ani soudem vyžádané výpisy z účtu žalovaného. To, že byla žalovanému vyplacena právním předchůdcem částka 5.000 Kč není důkazem, že strany řízení uzavřely smlouvy o úvěru ve znění, jak jí nyní předkládá žalobce. Rovněž ani nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle § 561 odst. 2 o.z. protože nebylo možné dostatečně ověřit totožnost osoby, která jako dlužník měla komunikovat s věřitelem a že byl žalovaný seznámen a uzavíral smlouva v podobě, jakou jí nyní předkládá žalovaný. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS. Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018 , kde se uvádí:„ Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“
11. Žalobce dostatečným způsobem nedoložil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla jeho právním předchůdcem ve smyslu § 86 z.č. 257/2016 Sb. prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce pouze tvrdil, že tak učinil a co učinil, ale nebylo prokázáno, že by tak skutečně postupoval. I z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. žalobcem tvrzená úvěrová smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlížel z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 679/18 z 5. 3. 2020.
12. Z výše uvedených důvodů nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalovanému uložit zaplatit žalovanou částku. Musel ale zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalovanému nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
13. Zprávou Komerční banky, a.s. z 4. 2. 2021 bylo prokázáno, že na účet žalovaného došlo 2. 11. 2016 z účtu společnosti právnická osoba 5.000 Kč. Žalobce tvrdil, že z této částky nebylo žalobci či jeho právnímu předchůdci vráceno 4.188,89 Kč. Žalovaný neprokázal, že by tuto částku vrátil. Jelikož k výplatě částky 5.000 Kč došlo bez právního důvodu, bez platné smlouvy o zápůjčce, žalovaný se na účet společnosti právnická osoba ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně obohatil a byl povinen toto obohacení žalobci vrátit. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalovaný bezdůvodné obohacení vrátil jen zčásti a nevrátil částku 4.188,89 Kč. K tomu nedošlo ani poté, co mu byla dne 30. 4. 2021 postupem dle § 49 odst. 2 , 4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci. Proto soud dle § 2991 odst. 1 o.z. uložil žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 4.188,89 Kč žalobci vydat – zaplatit. Protože žalovaný toto bezdůvodné obohacení ve výši 4.188,89 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 30. 4. 2020, dostal se žalovaný od 2. 5. 2021 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o.z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 4.188,89 Kč. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 4.188,89 Kč za dobu od 3. 5. 2017 do 1. 5. 2021 zamítl. Skutečnost, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 4.188,89 Kč před 1. 5. 2021 prokázána nebyla. Soudu byla sice předloženy oznámení o postoupení pohledávky z 27. 5. 2020 a předžalobní výzva zástupce žalobce žalovanému z 27. 5. 2020 o zaplacení žalované částky. Nebylo ale prokázáno, že by tyto dopisy byly žalovanému doručeny nebo se dostaly do jeho dispozice. Soud rovněž zamítl nárok na zaplacení úroků 949,60 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky 500 Kč, protože nebylo prokázáno uzavření platné úvěrové smlouvy a proto žalobci nepřísluší nárok na tyto částky. U nákladů uplatnění pohledávky nebylo ani tvrzeno, za co jsou účtovány a nebylo prokázáno, že byly vynaloženy.
14. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení 4.188,89 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.188,89 Kč za dobu od 2. 5. 2021 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 26. 5. 2021 na částku 23,10 Kč Celkem měl žalobce úspěch ohledně zaplacení částky 4.211,99 Kč. Žalovaný měl v řízení úspěch ohledně úroků ve výši 949,60 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.188,89 Kč za dobu od 3. 5. 2017 do 1. 5. 2021, tj. 1.346 a částky 500 Kč Celkem měl žalovaný úspěch ohledně 2.796,57 Kč. Celkový předmětem řízení je 7.008,56 Kč. Žalobce měl úspěch ohledně 60 % celkového předmětu řízení a žalovaný ohledně 40 % celkového předmětu řízení. Soud pro dle § 142 odst. 2 o.s.ř. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 297,80 Kč, což je 20 % celkových nákladů žalobce spojených s tímto řízením. Celkové náklady žalobce spojené s tímto řízením jsou ve výši 1.489 Kč Tyto náklady tvoří soudní poplatek 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 1.089 Kč Náklady advokáta tvoří jeho odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb. ) a 21 % DPH v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ). Při stanovení odměny advokáta soud postupoval dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u soudu na ustáleném vzoru více skutkově a právně obdobných věcí – návrhů. Předmětem žaloby je zaplacení 4.188,89 Kč s příslušenstvím. Náklady za podání zástupce žalobce z 17. 2. 2021 označené jako doplnění žaloby soud žalobci nepřiznal. Vysvětlení a důkazy, která byla v tomto podání uvedeny, přiloženy, mohl žalobce uvést a předložit již v samotné žalobě. Proto nelze toto podání považovat za úkon vynaložený k účelnému uplatňování práva žalobcem.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.