Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (9)No categories available
11 C 46/2021-55
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa
o zaplacení částky 5 764 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 150 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 4 614 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 182,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 216,19 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 3 503,98 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 366,19 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 150 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 4 614 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 182,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 216,19 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 3 503,98 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 366,19 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 5 764 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce číslo dne 26. 6. 2015, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost a náklady za hotovostní inkaso splátek a dále poplatek za životní pojištění. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 183 Kč Poslední splátka byla stanovena na 5. 8. 2016. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkem uhradila částku 4 850 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 4 366,19 Kč, dlužnou část poplatku za hotovostní inkaso ve výši 1 303,32 Kč, poplatek za životní pojištění ve výši 94,49 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3 503,98 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 6. 8. 2016 do 6. 12. 2019), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 182,33 Kč (z dlužné jistiny od 13. 8. 2016 do 6. 12. 2019). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně nemají doklady k dispozici, když se předkládají při uzavření smlouvy.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila.
3. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 26. 6. 2015 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a poplatek ve výši 4 440 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 00 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Dále se zavázala uhradit 174 Kč za zařazení do pojišťovacího programu. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 10 614 Kč v 58 splátkách po 183 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí zápůjčky v hotovosti. Dle článku 1.2 v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. V případě, že dojde k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu jistina úročena. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne 3. 9. 2020 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne 26. 6. 2015 podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z nájemní smlouvy, dokladu SIPO, výměru státní podpory, kdy žalovaná potvrdila příjem celkem ve výši 20 294 Kč (z toho alimenty ve výši 3 500 Kč, státní podporu ve výši 3 800 Kč, přídavky ve výši 1110 Kč, příspěvek na živobytí ve výši 3 984 Kč, příspěvek na bydlení 7 900 Kč, výdaje celkem 17 200 Kč, z toho nájem ve výši 8 000 Kč, na domácnost 9 000 Kč a na telefon 200 Kč. Žalovaná potvrdila, že je v domácnosti, nájemní bydlení, 2 nezaopatřené děti.
4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny v § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) a též v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Žalobkyně nepředložila doklady, na základě kterých měl původní věřitel prověřovat úvěruschopnost. Již z údajů uvedených žalovanou bylo zřejmé, že v době podání žádosti nebyla výdělečně činná, byla závislá na státních dávkách, alimenty a přídavky na děti slouží potřebám dětí. Za této situace měly být zejména výdaje žalované prověřeny více, než jen předložením nájemní smlouvy, ale též předložením výpisu z účtu apod. za účelem zjištění schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel pak neověřoval kromě insolvenčního rejstříku úvěruschopnost též nahlédnutím do jiných databází. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil dle obsahu spisu částkou 1 150 Kč (6 000 Kč – zaplacená částka 4 850 Kč), která představuje nesplacenou jistinu. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, když tento nárok má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení z přiznané částky, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení jistiny v oznámení o postoupení pohledávky a již ze smlouvy muselo být žalované zřejmé, že má vrátit celou zapůjčenou částku. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalovaná. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalované však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).