Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 87/2021-31

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 33 073 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 739 Kč s úrokem z prodlení v částce 815,30 Kč, s úrokem z prodlení v částce 1 427 Kč, s úrokem z prodlení v částce 485,47 Kč, s úrokem v částce 2 814,52 Kč, s úrokem v částce 5 070,76 Kč, s úrokem v částce 1 764,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 872,31 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 538,31 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 012,18 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 29 % ročně z částky 19 884,49 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 334 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 739 Kč s úrokem z prodlení v částce 815,30 Kč, s úrokem z prodlení v částce 1 427 Kč, s úrokem z prodlení v částce 485,47 Kč, s úrokem v částce 2 814,52 Kč, s úrokem v částce 5 070,76 Kč, s úrokem v částce 1 764,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 872,31 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 538,31 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 012,18 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 29 % ročně z částky 19 884,49 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 334 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 334 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení celkové částky 33 073 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, s žalovanou uzavřela dne datum, datum a datum smlouvy o zápůjčkách, na základě kterých poskytla žalované částku celkem ve výši 37 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě číslo současně zavázala kromě jistiny ve výši 9 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatky včetně úroku ve výši 6 709 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě, přičemž za účelem ověření těchto údajů si vyžádala výměr důchodu. Žalovaná však poskytnutou zápůjčku řádně nesplácela, uhradila pouze 6 117 Kč a zůstala tak dlužna 5 832,86 Kč na jistině a 3 759,14 Kč na úroku a poplatcích. Dále žalobkyně po žalované požadovala z titulu smlouvy číslo zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 832,86 Kč od datum do zaplacení, který za dobu od datum do datum kapitalizovala částkou 2 814,52 Kč a s ohledem na prodlení žalované s úhradou požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 5 832,86 Kč od datum do zaplacení, který za dobu od datum do datum kapitalizovala částkou 815,30 Kč.

2. Žalovaná se ve smlouvě číslo zavázala kromě jistiny ve výši 18 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatky včetně úroku ve výši 15 650 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě, přičemž za účelem ověření těchto údajů si vyžádala výměr důchodu. Žalovaná však poskytnutou zápůjčku řádně nesplácela, uhradila pouze 16 495 Kč a zůstala tak dlužna 10 039,45 Kč na jistině a 7 115,55 Kč na úroku a poplatcích. Dále žalobkyně po žalované požadovala z titulu smlouvy číslo zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky 10 039,45 Kč od datum do zaplacení, který za dobu od datum do datum kapitalizovala částkou 5 070,76 Kč a s ohledem na prodlení žalované s úhradou požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 10 039,45 Kč od datum do zaplacení, který za dobu od datum do datum kapitalizovala částkou 1 427 Kč.

3. Žalovaná se ve smlouvě číslo zavázala kromě jistiny ve výši 10 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatky včetně úroku ve výši 8 380 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě, přičemž za účelem ověření těchto údajů si vyžádala výpisy z bankovního účtu. Žalovaná však poskytnutou zápůjčku řádně nesplácela, uhradila pouze 12 054 Kč a zůstala tak dlužna 4 012,18 Kč na jistině a 2 313,82 Kč na úroku a poplatcích. Dále žalobkyně po žalované požadovala z titulu smlouvy číslo zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 012,18 Kč od datum do zaplacení, který za dobu od datum do datum kapitalizovala částkou 1 764,69 Kč a s ohledem na prodlení žalované s úhradou požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 4 012,18 Kč od datum do zaplacení, který za dobu od datum do datum kapitalizovala částkou 485,47 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v  , (dále jen „“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum podepsána smlouva o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalované částku 9 000 Kč, která jí byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 1 198 Kč, poplatkem ve výši 2 833 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 678 Kč (celkem 6 709 Kč) žalobkyni vrátit ve 45 týdenních splátkách po 350 Kč. Z přehledu splátek vyplývá, že žalovaná uhradila před postoupením pohledávky 6 117 Kč. Ve smluvních podmínkách bylo dále ujednáno, že výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a její výše činila 29 % ročně. Žalobkyně dále doložila Zákaznickou kartu ze dne datum podepsanou žalovanou. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky nezaměstnaná, žijící ve vlastním bydlení s počtem 3 vyživovaných osob a celkovým měsíčním příjmem domácnosti ve výši 29 917 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byl zaškrtnut výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. V kolonce měsíční výdaje pak byly uvedny odhadované výdaje ve výši 5 000 Kč a interní splátky ve výši 3 546 Kč.

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum podepsána smlouva o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalované částku 18 000 Kč, ze které byla v částce 7 531 Kč použita na refinancování zápůjčky číslo v částce 10 469 jí byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 3 220 Kč, poplatkem ve výši 4 496 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 934 Kč (celkem 15 650 Kč) žalobkyni vrátit v 60 týdenních splátkách po 561 Kč. Z přehledu splátek vyplývá, že žalovaná uhradila před postoupením pohledávky 16 495 Kč. Ve smluvních podmínkách bylo dále ujednáno, že výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a její výše činila 29 % ročně. Žalobkyně dále doložila Zákaznickou kartu ze dne datum podepsanou žalovanou. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky nezaměstnaná, žijící ve vlastním bydlení s počtem 3 vyživovaných osob a celkovým měsíčním příjmem domácnosti ve výši 29 679 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byl zaškrtnut výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. V kolonce měsíční výdaje pak byly uvedny odhadované výdaje ve výši 5 000 Kč a interní splátky ve výši 1 022 Kč.

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum podepsána smlouva o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, která jí byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 2 451 Kč, poplatkem ve výši 2 720 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 209 Kč (celkem 8 380 Kč) žalobkyni vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1 022 Kč. Z přehledu splátek vyplývá, že žalovaná uhradila před postoupením pohledávky 12 054 Kč. Ve smluvních podmínkách bylo dále ujednáno, že výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a její výše činila 29 % ročně. Žalobkyně dále doložila Zákaznickou kartu ze dne datum podepsanou žalovanou. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky nezaměstnaná, žijící ve vlastním bydlení s počtem 3 vyživovaných osob a celkovým měsíčním příjmem domácnosti ve výši 33 117 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byl zaškrtnut výpis z účtu. V kolonce měsíční výdaje pak byly uvedny odhadované výdaje ve výši 5 000 Kč a interní splátky ve výši 1 395 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne, který byl žalované odeslán dle podacího lístku datum. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne datum, jejíž odeslání žalobkyně rovněž prokázala podacím lístkem ze dne datum.

9. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smluv o zápůjčce finanční prostředky celkem ve výši 37 000 Kč, které měla žalovaná v souladu se smlouvami splatit společně se sjednaným úrokem, poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v pravidelných splátkách. Tuto svou povinnost si však neplnila, když neuhradil pouze celkem částku 34 666 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.

18. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týče příjmové stránky žalované, tak dle údajů uvedených v zákaznické kartě měla být informace o příjmu žalované ověřena prostřednictvím výpisu z účtu, popřípadě výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Žalobkyně však nedoložila žádné dokumenty týkající se příjmové a výdajové stránky žalované, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Kvůli této skutečnosti tedy soud musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.

19. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10ay, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zákonodárci za účelem jejich správné transpozice do vnitrostátního práva. Jsou však nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud České republiky, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. ze dne 9. 2. 2011).

20. S ohledem na výše uvedené si soud musel dále položit otázku, zda ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru není v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, konkrétně se shora citovanou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Článek 8 směrnice nadepsaný jako„ Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ zní následovně:„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Jestliže je v citovaném článku výslovně uvedeno slovní spojení„ členské státy zajistí“, pak nelze dle názoru soudu ponechat na spotřebiteli, aby se sám dovolal své ochrany a namítal neplatnost uzavřené smlouvy, nýbrž jde o úkol a povinnost státu, respektive jeho dotčených orgánů. Článek 23 nadepsaný jako„ Sankce“ stanoví následující:„ Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ Pakliže jsou tedy státy povinny přijmout sankce, které budou„ účinné, přiměřené a odrazující“, tyto charakteristiky nemůže dle názoru soudu splňovat sankce relativní neplatnosti smlouvy. Velká část žalovaných spotřebitelů se totiž v první řadě k podané žalobě vůbec nevyjádří, což je podloženo praktickou zkušeností soudů. Nelze navíc počítat s tím, že průměrní spotřebitelé uzavírající smlouvy o úvěru budou natolik vzdělaní v právu a seznámeni s úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, aby si byli vědomi své možnosti namítat neplatnost smlouvy. Na tento problém upozornil rovněž Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová (C číslo). Těmito skutečnostmi je výrazně oslabena účinnost stanovené sankce a rovněž její odrazující účinek, neboť poskytovatelé úvěru jsou si vědomi toho, že většina spotřebitelů se bránit nebude, což logicky snižuje jejich motivaci k tomu řádně prověřovat úvěruschopnost. Bod 26 odůvodnění předmětné směrnice pak nadto proklamuje, že„ Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů.“ Z tohoto lze usuzovat na skutečnost, že orgány evropského společenství přikládají velkou důležitost tomu zamezit nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů a zabránit zadlužování obyvatel. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C -240/98 až C -244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (C -243/08), ze dne 4. června 2015, Faber (C -497/13) a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska (C -176/17). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (C -473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele.

21. Konečně pak rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

22. Na základě výše uvedeného tedy již není pochyb o tom, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud se proto příslušné ustanovení v této části neaplikovat.

23. Ze zákaznických karet nebylo zřejmé, zda si právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně ověřovala příjmy a výdaje žalované, když v zákaznických kartách žalovaná výši svých příjmů a výdajů sice uváděla, avšak dokumenty k tomuto chybí. Žalobkyně dostatečně neověřovala výdaje žalované, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaná v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé příjmy a výdaje žalované.

24. Předmětné smlouvy je proto nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 37 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

25. Jelikož žalovaná žalobkyni uhradila pouze 34 666 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení jistiny v částce 2 334 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud proto vázal počátek prodlení žalované na zaslanou upomínku (soud vzal za prokázané, že oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou k úhradě dluhu bylo žalované doručeno třetí den ode dne podání zásilky k přepravě a po uplynutí lhůty k plnění se žalovaná ocitla v prodlení) tedy od dne datum byla žalovaná v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení právě od tohoto data. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Je zjevné, že ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, nicméně ze spisu se nepodává, že by jí nějaké náklady vznikly. Soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.