Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 35/2021-39
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 14 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 600 Kč od 21. 5. 2019 do 22. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 600 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 4 000 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 600 Kč od 21. 5. 2019 do 22. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 600 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 4 000 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 14 600 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřeli dne datum. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak poplatek ve výši 2 600 Kč, do datum, avšak svou povinnost ani částečně, ke dni podání žaloby, nesplnil. Kromě jistiny s poplatkem se žalobkyně z titulu smluvního ujednání domáhala také smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. Ze smlouvy o zápůjčce vyplynulo, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bankovním převodem na účet č. bankovní účet dne datum částku 8 000 Kč (prokázáno částečným výpisem z účtu žalobkyně). Žalovaný se zavázal vrátit celkem 10 600 Kč, tedy půjčenou částku včetně tzv. poplatku ve výši 2 600 Kč, jednorázově do 30 dnů (tedy datum). Pro případ prodlení si strany v článku 2.3 smlouvy ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a povinnost žalované uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované, mj. ve výši 500 Kč za písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě. Tyto skutečnosti soud zjistil z předložené smlouvy. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván poprvé dopisem ze dne datum, následovaný dalšími výzvami ze dne datum, datum, datum, datum (prokázáno jednotlivými výzvami). K úhradě dluhu byl vyzýván také zástupcem žalobkyně dopisem ze dne datum, který mu byl téhož dne odeslán (prokázáno výzvou a podacím lístkem).
4. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb vyplynulo, že žalovaný dne datum uzavřel s právnická osoba smlouvu o poskytování platebních služeb, na základě které banka zřídí a povede běžný účet žalovaného č. bankovní účet.
5. Z výplatní pásky žalovaného vyplynula čistá mzda za únor 2019 ve výši 31 644 Kč, za leden 2019 ve výši 24 557 Kč a za březen 2019 ve výši 32 511 Kč.
6. Výpisem z registru dlužníků vyplynulo, že k datu datum se zde nevyskytoval žalovaný.
7. Z výpisu z registru exekucí vyplynulo, že k datu datum a datum se zde žalovaný nevyskytoval.
8. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že vycházela z údajů o příjmech žalovaného u zaměstnavatele právnická osoba (prokázáno výplatními páskami) s příjmem 31 000 Kč, když průměrný příjem dle výplatních pásek činil 29 571 Kč. Žalobkyně nevyšla z žádných listin ohledně výdajů žalovaného, kdy údaje uvedené ve vyjádření žalobkyně, tedy, že žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný, nemá žádné nezletilé děti a jeho měsíční výdaje činí 8 000 Kč, nebyly žádným způsobem prokázány.
9. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k datum a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 8 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o zápůjčce dne
datum. K výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku žalobkyně doplnila, že příjmy žalovaného zjišťovala dotazem na žalovaného a ověřila je z listin předložených žalovaným, tedy výplatních pásek, jak je uvedeno výše. Výdaje žalovaného ověřila dotazem na žalovaného a následně ověřila úvěruschopnost nahlédnutím do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku ke dni podání žádosti o zápůjčku, kde žalovaný neměl žádný záznam. Žalobkyně měla ověřenou informaci o zřízení bankovního účtu žalovaného. Žádné další údaje žalobkyně nedoplnila. Z těchto důkazů soud zjistil, že příjem žalovaného činil průměrně 29 000 Kč, avšak za prokázané období třech měsíců byl rozptyl v čistém příjmu mezi 24 000 Kč až 32 000 Kč čistého. Nelze tak bez dalšího dovodit, že žalovaný měl zaručený příjem ve výši 29 000 Kč, jak tvrdila žalobkyně. Žádným způsobem nebyly rovněž prokázány výdaje žalovaného, když výpis z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí znamená pouze prokázání skutečnosti, že žalobce nemá aktuálně dluh, který je již vymahatelný prostřednictvím exekuce. Nesvědčí však o tom, že žalovaný nemá žádné další závazky, když žalobkyně nedoložila ani prohlášení žalovaného v tomto smyslu. K prokázání této skutečnosti dále běžně slouží výpisy z databází např. příjmení, Nnebankovní registr klientských informací či Bankovní registr klientských informací. Pokud se jednalo o zápůjčku ve výši 8 000 Kč, kterou měl žalovaný společně s poplatkem, tedy v celkové výši 10 600 Kč vrátit ve lhůtě 30 dnů, nelze bez dalšího dojít k závěru, že žalobkyně mohla dospět bez důvodných pochybností k tomu, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr ve lhůtě 30 dnů vrátit. Způsob, jakým žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splatit závazek, neposkytoval dostatek informací o jeho zejména výdajových poměrech, když částka 10 600 Kč znamenala prakticky polovinu příjmu žalovaného v předcházejícím měsíci. Bez základních znalostí o platební morálce žalovaného zjištěné např. výpisem z jeho bankovního účtu, který byl navíc založen pouhé čtyři dny před poskytnutím zápůjčky, neměla žalobkyně prokazatelně žádné povědomí o skutečných poměrech žalovaného. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani důkazní k tomu, že posoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. To má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Výkladem je třeba dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, která nevyžaduje uplatnění námitky neplatnosti žalovanou, jak dovodil odvolací soud zdejšího soudu, tedy Krajský soud v Praze, např. ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 -75, či rozsudku ze dne 23. 8. 2018, č. j. 27 Co 477/2018 -108. Tento závěr podporuje také stanovisko generální advokátky jméno příjmení přednesené dne datum ve věci C číslo, OPR – právnická osoba proti GK, a následný rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) v této věci ze dne 5. 3. 2020, dle kterého je třeba upřednostnit unijní výklad před vnitrostátním. Unijní předpisy soudům ukládají zkoumat splnění podmínky (posouzení schopnosti splácet) z úřední povinnosti a v případě nesplnění této povinnosti uplatnit sankci v podobě neplatnosti smlouvy, bez ohledu na to, zda vnitrostátní předpis vyžaduje aktivitu dlužníka či nikoliv. S ohledem na uvedené považuje soud smlouvu o zápůjčce za od počátku neplatnou.
17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, proto soud uložil žalovanému, který dosud z poskytnutých peněžních prostředků ničeho nevrátil (dle tvrzení žalobkyně, které nikdo nesporoval), zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády platné ke dni vzniku prodlení, tedy 8,25 % ročně. S ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost dluhu určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalovanému prokazatelně odeslána. Takovou výzvou je pro soud výzva zástupce žalobkyně ze dne datum, která byla žalovanému odeslána dne datum. Tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů ode dne doručení dopisu. Datum doručení dopisu není soudu znám, proto postupoval v souladu s § 573 o. z. a bral dopis za doručený dne datum Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 22. 10. 2020 a počínaje dnem 23. 10. 2020 byl s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
18. Ohledně ostatních uplatněných nároků sestávajících z poplatku ve výši 2 600 Kč, z nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 500 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč a úrokem z prodlení, jak je specifikován ve výroku II. soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť mají původ v neplatné smlouvě o zápůjčce.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně s odůvodněním.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (dle ustanovení § 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (dle zákona č. 120/2001 Sb. ).