Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 35/2021-32
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 43 406 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 416 Kč s úrokem z prodlení v částce 6 273,63 Kč, s úrokem v částce 18 614,93 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 010 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 28 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 990 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 416 Kč s úrokem z prodlení v částce 6 273,63 Kč, s úrokem v částce 18 614,93 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 010 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 990 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 406 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě níž žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal k řádnému splácení a to i s úrokem ve výši 3 920 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil a ocitl se v prodlení. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 28 000 Kč a na poplatcích 15 406 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši 6 273,63 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení, a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 28 000 Kč od datum do zaplacení, který za období od datum do datum kapitalizovala částkou 18 614,93 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav.
5. Žalovaný a právní předchůdkyní žalobkyně, společnost právnická osoba, dne datum podepsali smlouvu o půjčce číslo na základě které žalovaný obdržel v den podpisu smlouvy částku 28 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 3 920 Kč, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč (cekem tedy 20 720 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 58 týdenních splátkách ve výši 852 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky, z jejichž čl. 1 vyplynulo, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a její výše činí 23,72 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil na půjčku 6 010 Kč.
6. Dle zákaznické karty byl žalovaný osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním příjmem 32 000 Kč a výdaji na domácnost ve výši 3 500 Kč, 4 500 Kč za nájemné či inkaso a 250 Kč za telefon, přičemž v ověřených dokumentech byly zaškrtnuty výplatní pásky/ŽL, výpis z účtu a nájemní smlouva. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což mu bylo oznámeno dopisem z téhož dne obsahujícím zároveň výzvu k úhradě, který byl odeslán dle podacího lístku datum. Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce, aby uhradil dlužnou částku pod hrozbou podání žaloby. Dopis byl dle podacího lístku odeslán dne datum na adresu žalovaného.
8. Dle § 2390 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník“)., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Dle § 2392 odst. 1 obč. zák., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
10. Dle § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
12. Podle § 547 občanského zákoníku, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 obč. zák., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 1879 obč. zák., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 25. 2. 2013, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému byly při podpisu smluv poskytnuty finanční prostředky a žalovaný se zavázal je vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 občanského zákoníku.
17. Jelikož žalovaný v tomto vztahu vystupuje jako spotřebitel ve smyslu § 419 občanského zákoníku, jedná se o spotřebitelské smlouvy dle § 1810 občanského zákoníku a je proto nutné na něj aplikovat také zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 25. 2. 2013, kdy v § 9 tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
18. Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují k posouzení úvěruschopnosti doložení bonity klienta zejména právě doklady, jako je potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žadatele, s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou.
19. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Právě prevence těchto negativ byla evidentním účelem zakotvení požadavku odborné péče do § 9 odst. 1 ZSÚ (jakož i k jeho následné novelizaci zákonem č. 43/2013 Sb. – srov. jeho důvodovou zprávu – parlamentní tisk 781/0, www.psp.cz). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Lze proto uzavřít, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.) (srov. judikaturu 22 A 22/2013 – 19, Krajský soud v Ostravě, ze dne 29. 1. 2015).
20. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyni žalobkyně měly být ze strany žalovaného doloženy výpisy z účtu a nájemní smlouva. Soudu však nebyly tyto dokumenty předloženy, tedy nemá za dostatečně prokázané, že se s nimi právní předchůdkyně žalobkyně seznámila.
21. Současně ani ze zákaznické karty nebylo zřejmé, zda si právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně uvěřovala výdaje žalovaného, když v zákaznické kartě žalovaný uváděl, že má výdaje 3 500 Kč na domácnost a 250 Kč za telefon, avšak dokument k tomuto chybí. Předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala výdaje žalovaného, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaný v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného.
22. Pokud poskytovatel úvěru povinnost ověřovat úvěruschopnost dlužníka dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet a tím poskytovatel zneužil slabšího postavení dlužníka, a tedy ve smyslu § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb., je smlouva neplatná. I když § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně nestanovil, že následkem porušení povinnosti věřitele je absolutní neplatnost, je třeba aplikovat § 588 občanského zákoníku, neboť došlo k narušení veřejného pořádku. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči věřiteli, jak z hlediska vyjednávající a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
23. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o zápůjčce má žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a splacenou (28 000 – 6 010), a ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků, poplatků a úroků z prodlení jí uplatněné nároky platně nevznikly. Soud vyhověl žalobkyni co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, až od datum do zaplacení (soud vzal za prokázané, že oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou k úhradě dluhu bylo žalovanému doručeno třetí den ode dne podání zásilky k přepravě a následující den se žalovaný ocitl v prodlení).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, nicméně ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.