Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 160/2021-17
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2 770 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 640,14 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 326 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 2 770 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 640,14 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 326 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, prostřednictvím webových stránek webová adresa smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se poskytnuté peněžní prostředky zavázal původní věřitelce vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 170 Kč do datum. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný ve lhůtě splatnosti původní věřitelce ničeho nevrátil. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum Vedle žalované jistiny 4 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 1 170 Kč požaduje žalobkyně po žalovaném též zaplacení zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného za období od datum do datum z dlužné jistiny částkou 4 500 Kč a dále do zaplacení ve výši zákonné a též částky ve výši 1 600 Kč představující poplatky za odeslání písemných upomínek, a to ve výši 850 Kč za odeslání 1. upomínky, 250 Kč za odeslání 2., 3. a 4. upomínky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Z žalobkyní předložených listin, a to smlouvy o úvěru číslo výpisu z účtu původní věřitelky k platbě na účet žalovaného, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaný uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky původní věřitelce vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 170 Kč ve lhůtě splatnosti datum. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný původní věřitelkou informován o svých právech a povinnostech z uzavírané smlouvy. Původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč dne datum na jeho bankovní účet označený ve smlouvě č. bankovní účet. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že původní věřitelce nevrátil ničeho. Původní věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne datum, datum, datum, datum a datum. Za odeslání 1. upomínky byl žalovanému účtován administrativní poplatek ve výši 850 Kč, za odeslání 2., 3. a 4. upomínky poplatek ve výši 250 Kč za každou, a to v souladu s čl. 5 odst. 5.2. smlouvy o úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně její přílohy, dokladu o přijetí platby ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum doložila žalobkyně, že ke dni datum na ní přešlo vlastnické právo k pohledávce ze smlouvy o úvěru číslo. Předžalobní upomínkou ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum doložila žalobkyně, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky.
5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“). Žalovanému byla převodem na jeho účet poskytnuta částka 4 500 Kč, žalovaný z této částky žalobkyni ničeho nevydal ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechal.
6. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
11. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
13. Žalobkyně neuvedla, že by úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala.
14. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně dostatečné.
15. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.
16. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Žalovaný čerpal od žalobkyně jistinu úvěru ve výši 4 500 Kč. Žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. Co do této částky soud žalobě vyhověl, ve zbytku soud žalobu zamítl.
17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od datum do zaplacení.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 4 500 Kč, tedy z 61,90 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 2 770 Kč, tedy z 38,10 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 23,80 % (61,90 % - 38,10 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ aAT“), za každý ze dvou úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé) náleží odměna ve výši 200 Kč, v poloviční výši 100 Kč za odeslání jednoduché výzvy k plnění, dále odměna advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 168 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 23,80 % z částky 1 368 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 326 Kč.
19. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a § 160 odst.
1 věta první o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.