Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
44 C 65/2019-331
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 7 slov adresa
o žalobě na nezákonný postup, nesprávný úřední postup a protiústavní rozhodnutí,
takto:
I. Žaloba s návrhem, aby byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 8. 2014, č. j. 18 C 79/2010 -147, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 17 Co 352/2015 -185, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2017, č. j. 32 Cdo 2963/2016 -247, a usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 1916/17 , se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba s návrhem, aby byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 8. 2014, č. j. 18 C 79/2010 -147, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 17 Co 352/2015 -185, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2017, č. j. 32 Cdo 2963/2016 -247, a usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 1916/17 , se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou dne 21. 8. 2019 (původně u Okresního soudu v Novém Jičíně) domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí vydaných v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 C 79/2010 . Požadoval, aby byla věcně projednána žaloba, o níž bylo rozhodnuto v uvedeném řízení u Okresního soudu v Děčíně, s tím, že by se soud měl zabývat zde vydanými nezákonnými soudními rozhodnutími. Žalobce měl za to, že všechna tato rozhodnutí jsou nezákonná na základě nesprávného právního posouzení v rozporu s jeho ústavně zaručenými právy uvedenými v čl. 3 , čl. 6 a čl. 36 Listiny základních práv a svobo d a v čl. 6 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce u ní podáním ze dne 23. 10. 2017 uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného před Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. 18 C 79/2010 (dále jen„ posuzované řízení“), v němž žalobce vystupoval v procesním postavení žalobce, když s ohledem na délku řízení a jím uváděné související skutečnosti požadoval zadostiučinění ve výši 105 000 Kč. Žalovaná ve stanovisku ze dne 6. 4. 2018 poskytla žalobci v souladu s ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb. “), zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když takové zadostiučinění považovala za dostačující. Jiný nárok, než na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, žalobce u žalované neuplatnil. Není tak splněna základní podmínka, a to uplatnění podle zák. č. 82/1998 Sb. u žalované, a žaloba by tak podle žalované měla být zamítnuta pro předčasnost již jen z tohoto důvodu. Protože se žalobce domáhá zrušení všech vydaných konečných rozhodnutí v posuzovaném řízení v rámci této věci, nemůže být takovýto nárok podle žalované po právu, neboť žalobce se v podstatě domáhá toho, aby soud v nynějším řízení provedl jakousi supervizi celého předchozího nalézacího řízení, a aby rozhodl o zrušení všech konečných rozhodnutí soudů všech stupňů včetně soudu Ústavního. Taková činnost však soudu, který by měl nyní rozhodovat o odškodnění podle zák. č. 82/1998 Sb. , nepřísluší, neboť jednak žádný zákon takovou možnost neupravuje, a jednak by tím byl popřen celý smysl soudní soustavy jako takové. Nespokojenost žalobce s výsledkem pravomocně skončeného nalézacího řízení, ať je zapříčiněna čímkoli, nelze řešit v dalším samostatném nalézacím řízení. Z těchto důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.
3. Soud vzal ze spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 18 C 79/2010 za prokázané, že žalobce dne 19. 11. 2009 podal žalobu proti anonymizována tři slova, jíž se ve spojení s jejím doplněním ze dne 12. 2. 2010 domáhal uložení povinnosti žalované vydat žalobci kladné stanovisko k jeho žádosti o připojení fotovoltaické elektrárny 500 kW anonymizováno obec anonymizováno dne 3. 5. 2007. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 8. 2014, č. j. 18 C 79/2010 -147, byla tato žaloba zamítnuta. K odvolání žalobce byl rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 8. 2014 potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 17 Co 352/2015 -185, a řízení bylo pravomocně skončeno dne 22. 3. 2016. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2016 bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2017, č. j. 32 Cdo 2963/2016 -247, které nabylo právní moci dne 24. 5. 2017 Ústavní stížnost žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2016 a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 8. 2014 byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 1916/17 . Ze spisu posuzovaného řízení soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.
4. Návrhy žalobce na doplnění dokazování přípisem JUDr. jméno příjmení na č. l. 20 spisu a dalšími listinnými důkazy žalobcem předloženými při jednání soudu dne 26. 2. 2021 (dopisem místopředsedy Okresního soudu v Děčíně JUDr. jméno příjmení ze dne 4. 4. 2014, dopisem JUDr. jméno příjmení Okresnímu soudu v Děčíně ze dne 19. 12. 2011, dopisem JUDr. jméno příjmení Okresnímu soudu v Děčíně ze dne 6. 6. 2014, přípisem Ing. jméno příjmení žalobci ze dne 16. 1. 2008, přípisem Ing. jméno příjmení žalobci ze dne 19. 10. 2007, stanoviskem k žádosti o připojení adresované právnická osoba ze dne 25. 4. 2008, změnou stanoviska k žádosti o připojení ze dne 19. 6. 2009, změnou stanoviska k žádosti o připojení ze dne 3. 8. 2009, sdělením anonymizováno 5 slov žalobci ze dne 22. 2. 2016, stížností žalobce na postup anonymizováno ve věci anonymizováno ze dne 27. 2. 2017, přípisem veřejného ochránce práv žalobci ze dne 22. 2. 2017, interpelací poslance jméno příjmení ze dne 3. 9. 2019, sdělením Mgr. jméno příjmení, advokátky, žalobci ze dne 28. 2. 2018, emailovou komunikací od Mgr. jméno příjmení, advokátky, ze dne 9. 7. 2018, včetně připojené kopie fotografie, listino u Policie ČR nazvanou porušení listovního tajemství u zásilky z obec do příjmení příjmení ze dne 29. 1. 2019, základní informací pro oběť trestného činu ze dne 26. 11. 2018, úředním záznamem o doplnění podaného vysvětlení Policie ČR ze dne 27. 2. 2019, přípisem žalobce příjmení státnímu zastupitelství v Olomouci ze dne 7. 6. 2016, stanoviskem právnická osoba k žádosti o připojení ze dne 22. 5. 2007, stanovisko právnická osoba k žádosti o připojení ze dne 12. 3. 2010, vyjádřením provozovatele distribuční soustavy k žádosti o připojení ze dne 13. 1. 2011, vyjádřením provozovatele distribuční soustavy k žádosti o připojení ze dne 14. 11. 2011, vyjádřením provozovatele distribuční soustavy k žádosti o připojení ze dne 13. 1. 2011, vyjádřením provozovatele distribuční soustavy k žádosti o připojení ze dne 14. 11. 2011, listino u nazvanou„ Správní řízení ukončená v roce 2008 a v roce 2009, zpracovanou Mgr. jméno příjmení, kopií dopisu anonymizováno stát. instituce ohledně poškozeného žalobce ve vztahu k výzvě k součinnosti ze dne 18. 2. 2019 a přípisem Policii ČR ze dne 26. 4. 2019) soud pro nadbytečnost zamítl, neboť ve vztahu k požadavku žalobce na zrušení všech shora uvedených rozhodnutí vydaných v posuzovaném řízení nemohly přinést (s ohledem na dále uvedené závěry soudu) nic podstatného.
5. Podle § 159a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Podle čtvrtého odstavce téhož ustanovení, jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
6. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána.
7. Žalobce se podanou žalobou domáhá, aby byla (znovu) věcně projednána jeho žaloba, o níž bylo rozhodováno v posuzovaném řízení u Okresního soudu v Děčíně, a aby se dále zabýval zde vydanými konečnými (pravomocnými) rozhodnutími soudů všech stupňů, včetně soudu Ústavního, a aby tato byla jako nezákonná zrušena. Žalovaná v této souvislosti přiléhavě uvádí, že žalobce vlastně požaduje provést jakousi supervizi celého předchozího nalézacího řízení, avšak takováto„ revizní“ činnost zdejšímu soudu nepřísluší, a to ani na základě zák. č. 82/1998 Sb.
8. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázána.
9. V souladu s citovaným ustanovením zák. č. 82/1998 Sb. by byl zdejší soud oprávněn rozhodnout o případném nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, avšak nemůže sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li nezákonné rozhodnutí zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. V občanském soudním řízení může být pravomocné rozhodnutí zrušeno na základě podaného dovolání a žaloby pro zmatečnost.
10. Ze spisu posuzovaného řízení bylo zjištěno, že toto řízení je pravomocně skončeno, žádné z konečných rozhodnutí zde vydaných nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, a nespokojenost žalobce s výsledkem takto pravomocně skončeného řízení nelze řešit v dalším samotném nalézacím řízení, a to ani s odkazem na zák. č. 82/1998 Sb.
11. Ze všech těchto důvodů soudu nezbylo než žalobu výrokem I. rozsudku v plném rozsahu zamítnout.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a žalobce je proto povinen jí nahradit účelně v řízení vynaložené náklady. Tyto představuje paušální náhrada v celkové výši 900 Kč (3 x 300 Kč) ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) , b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , za písemné vyjádření k žalobě ze dne 6. 11. 2020, přípravu účasti na jednání soudu dne 26. 2. 2021 a účast při tomto jednání soudu.
13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Pokud povinný dobrovolně nesplní, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat exekuční návrh.