Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 64/2020-154
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
sídlem adresa státního zastupitelství
za niž před soudem anonymizováno 8 slov, IČO
sídlem adresa
o zaplacení částky 290 850,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 290 850,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 290 850,40 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 290 850,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 290 850,40 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 4. 2020 domáhá náhrady škody ve výši 290 850,40 Kč, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. spisová značka. Žalobci byl rozhodčím nálezem JUDr. Bc. jméno příjmení ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. číslo, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2006, přiznán nárok na úhradu částky 550 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,3 % denně od 10. 1. 2006 do zaplacení, a dále nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 13 090 Kč. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla usnesením Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 24. 5. 2006, č.j. číslo jednací, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2006, č.j. číslo jednací, nařízena exekuce, která byla bez návrhu zastavena usnesením Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 19. 8. 2015, č.j. číslo jednací, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 2015, č.j. 12 Co 410/2015 -285, s tím, že neměla být podle předmětného rozhodčího nálezu vůbec nařizována, neboť vykonávaný rozhodčí nález je nezpůsobilým exekučním titulem, když ho vydala osoba k tomu nezpůsobilá, neboť rozhodce byl určen podle rozhodčího řádu Sdružení rozhodců, a.s. ze seznamu této právnické osoby, která však není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. K výběru rozhodců tak došlo na základě absolutně neplatné rozhodčí smlouvy, resp. rozhodce neměl k vydání vykonávaného rozhodčího nálezu pravomoc. Usnesením Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 24. 2. 2016, č.j. číslo jednací, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2016, č.j. číslo jednací, byla žalobci uložena povinnost uhradit soudní exekutorce Exekutorského úřadu Praha 6 Mgr. Zuzaně Sobíškové na náhradě nákladů exekuce částku 290 850,40 Kč, přičemž se jednalo o hotové náklady exekuce, které v průběhu trvání exekuce vznikly v důsledku stěhování a skladování movitých věcí povinného. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že žalobce podáním návrhu na nařízení exekuce nezachoval potřebnou míru pečlivosti, čímž z procesního hlediska zavinil (po devíti letech) zastavení exekuce. V tom, že soudy exekuci, která neměla být nařízena, nařídily a následně ji nechaly běžet celých devět let, načež ji samy bez návrhu zastavily, spatřuje žalobce nesprávný úřední postup. Tímto nesprávným úředním postupem byla žalobci způsobena škoda v podobě nákladů exekuce, které byl nucen uhradit v celkové výši 290 850,40 Kč Tyto náklady uhradil žalobce exekutorce ve splátkách po 10 000 Kč dne 17. 10. 2016, 30. 11. 2016, 20. 2. 2017, 20. 3. 2017, 19. 4. 2017, 24. 5. 2017, 21. 6. 2017, 13. 9. 2017, 20. 12. 2017, 8. 1. 2018, 21. 2. 2018, 28. 5. 2018, 25. 6. 2018, 25. 7. 2018, 29. 8. 2018, 19. 9. 2018, 29. 10. 2018, 19. 11. 2018 a 17. 12. 2018, ve dnech 16. 1. 2017, 7. 8. 2017, 6. 11. 2017 a 18. 4. 2018 pak byla vždy uhrazena částka 20 000 Kč a dne 25. 2. 2019 částka 20 851 Kč. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne 14. 10. 2019. Kromě částky 290 850,40 Kč požadoval žalobce úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 15. 4. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce skutečně uplatnil dne 14. 10. 2019 nárok na náhradu škody ve výši 290 850,40 Kč představující náhradu nákladů exekuce. Žalovaná žádosti žalobce ani zčásti nevyhověla. Nárokovaná škoda je v příčinné souvislosti s rozhodováním rozhodce a nikoliv v příčinné souvislosti s rozhodováním exekučního soudu, potažmo soudního exekutora. Jelikož žalovaná neodpovídá za činnost rozhodců, není ve věci pasivně legitimována. Do doby, než došlo k zásadní změně judikatury Nejvyššího soudu ČR (usnesením ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 ), byla soudní praxe jednotná v tom, že otázka platnosti rozhodčí doložky je otázkou věcné správnosti exekučního titulu, kterou nelze v exekučním řízení přezkoumávat. Rozhodčí nálezy vydané na základě rozhodčí doložky stejného typu jako v projednávané věci, byly považovány za věcně správné a vykonatelné. Obrana povinného mohla být úspěšná pouze na základě podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. V daném případě došlo k pověření soudního exekutora již dne 24. 5. 2006, resp. 31. 10. 2006, tedy před vydáním usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 958/2012 . Šlo tedy o standardní postup a v postupu soudu ani soudního exekutora nelze spatřovat nesprávný úřední postup. Žalobci navíc nic nebránilo v tom, aby svou pohledávku proti primárnímu dlužníkovi uplatnil v řádném nalézacím řízení. O věci bylo pravomocně rozhodnuto a žádné rozhodnutí, na základě kterého buduje žalobce svůj nárok na náhradu škody, nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem. Ve věci není dán ani nesprávný úřední postup soudu, potažmo soudního exekutora, neboť veškeré postupy vyústily v rozhodnutí. Ve věci tedy není dán odpovědnostní titul státu za tvrzenou škodu. Nadto je třeba uvést, že je nárok žalobce již promlčen. Usnesení Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 24. 2. 2016, č.j. číslo jednací, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2016, č.j. číslo jednací, kterým bylo žalobci uloženo nahradit náklady exekuce, nabylo právní moci dne 20. 5. 2016. Nejpozději tohoto dne se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda, a o tom, kdo je za tuto škodu odpovědný. Od tohoto dne tedy začala běžet tříletá promlčecí lhůta, která uběhla dne 20. 5. 2019. Podání, kterým žalobce svůj nárok uplatnil, bylo žalované doručeno dne 14. 10. 2019, tedy po uplynutí promlčecí lhůty.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
4. Rozhodce JUDr. Bc. jméno příjmení, Ph.D. (sídlem Sdružení rozhodců, s.r.o.) vydal dne 11. 4. 2006 rozhodčí nález sp. zn. číslo, jímž uložil jméno příjmení povinnost zaplatit žalobci částku 550 000 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Tento rozhodčí nález nabyl právní moci dne 28. 4. 2006 (zjištěno z rozhodčího nálezu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. číslo). Následně podal žalobce k Okresnímu soudu Plzeň – jih návrh na nařízení exekuce s odkazem na uvedený rozhodčí nález (zjištěno z návrhu na nařízení exekuce ze dne 10. 5. 2006). Na základě tohoto návrhu nařídil Okresní soud Plzeň – jih usnesením ze dne 24. 5. 2006 exekuci k uspokojení pohledávky žalobce vyplývající z předmětného rozhodčího nálezu jakožto exekučního titulu (zjištěno z usnesení Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 24. 5. 2006, č.j. číslo jednací). Toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem s tím, že nařízení exekuce je podloženo rozhodčím nálezem, k námitkám povinného odvolací soud uvedl, že vzhledem k neurčitosti vytýkaných vad rozhodčího nálezu nelze tyto námitky akceptovat (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. spisová značka). Usnesením ze dne 19. 8. 2015 zastavil Okresní soud Plzeň – jih probíhající exekuci bez návrhu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 , když uvedl, že rozhodčí nález (exekuční titul) byl vydán rozhodcem určeným odkazem na„ rozhodčí řád“ Sdružení rozhodců, s.r.o. ze seznamu rozhodců této právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a proto není možno jeho volbu považovat za transparentní. Rozhodčí nález tedy není způsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Zároveň byla žalobci uložena povinnost nahradit pověřené soudní exekutorce Exekutorského úřadu Praha 6 Mgr. Zuzaně Sobíškové náklady exekuce ve výši 290 850,40 Kč, když zavinění zastavení exekuce je třeba klást k tíži oprávněnému, neboť žalobce podal návrh na nařízení exekuce na základě exekučního titulu, který byl od počátku materiálně a formálně nevykonatelný. Žalobce nezachoval potřebnou míru pečlivosti jednak před podáním návrhu na nařízení exekuce, jednak v jejím průběhu, a přistoupil k vymáhání pohledávky přiznané exekučními tituly vydanými orgány (rozhodci), kteří k tomu neměli pravomoc (zjištěno z usnesení Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 19. 8. 2015, č.j. číslo jednací). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce jakožto oprávněný odvolání, načež odvolací soud (Krajský soud v Plzni) napadené usnesení ve výroku o zastavení exekuce potvrdil, ve výroku, jímž byla žalobci uložena povinnost nahradit soudní exekutorce náklady exekuce, rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť soud blíže nepřezkoumal náklady exekutorky a přiznal jí náhradu nákladů tak, jak tyto vyčíslila (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 2015, č.j. číslo jednací). Následně soud I. stupně usnesením ze dne 24. 2. 2016 opět uložil žalobci nahradit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 290 850,40 Kč s tím, že se jedná převážně o náklady stěhování a uskladnění movitých věcí (zjištěno z usnesení Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. spisová značka). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opět odvolání, napadené usnesení bylo odvolacím soudem potvrzeno. Věc byla pravomocně skončena dne 30. 5. 2016 (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2016, č.j. číslo jednací). Ve dnech 17. 10. 2016, 30. 11. 2016, 16. 1. 2017, 20. 2. 2017, 20. 3. 2017, 19. 4. 2017, 24. 5. 2017, 21. 6. 2017, 13. 9. 2017, 20. 12. 2017, 8. 1. 2018, 21. 2. 2018, 28. 5. 2018, 25. 6. 2018, 25. 7. 2018, 29. 8. 2018, 19. 9. 2018, 29. 10. 2018, 19. 11. 2018 a 17. 12. 2018 uhradil žalobce Exekutorskému úřadu Praha 6, soudní exekutorce Mgr. Zuzaně Sobíškové jakožto plnění EX číslo vždy po částce 10 000 Kč, ve dnech 7. 8. 2017, 6. 11. 2017 a 18. 4. 2018 uhradil vždy částku 20 000 Kč a dne 25. 2. 2019 částku 20 851 Kč (zjištěno z příjmových pokladních dokladů ze dne 17. 10. 2016, 30. 11. 2016, 16. 1. 2017, 20. 2. 2017, 20. 3. 2017, 19. 4. 2017, 24. 5. 2017, 21. 6. 2017, 7. 8. 2017, 13. 9. 2017, 6. 11. 2017, 20. 12. 2017, 8. 1. 2018, 21. 2. 2018, 18. 4. 2018, 28. 5. 2018, 25. 6. 2018, 25. 7. 2018, 29. 8. 2018, 19. 9. 2018, 29. 10. 2018, 19. 11. 2018, 17. 12. 2018 a 25. 2. 2019). Tím byly závazky žalobce vyplývající z usnesení Okresního soudu Plzeň – jih č.j. spisová značka ve výši 290 850,40 Kč vyrovnány (zjištěno z emailu Bc. jméno příjmení, DiS. o vyrovnání veškerých závazků vyplývajících z usnesení Okresního soudu Plzeň – jih č.j. spisová značka). Žalobce u žalované uplatnil dne 14. 10. 2019 nárok na náhradu škody ve výši 290 850,40 Kč představující náhradu nákladů exekuce (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků). V rámci předběžného posouzení žádosti žalobce žalovaná žalobce upozornila, že není příslušná k náhradě žádané škody, když tato škoda není v příčinné souvislosti s rozhodováním a činností exekučního soudu, ale škoda vznikla v souvislosti s rozhodováním rozhodce. Dále žalovaná uvedla tytéž argumenty, jako ve svém vyjádření k žalobě v této věci (zjištěno z kopie stanoviska žalované ze dne 3. 6. 2020).
5. Soud neprovedl dokazování uplatněním nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podané dne 14. 10. 2019 a potvrzením o přijetí podání ze dne 15. 10. 2019, neboť skutečnosti prokazované těmito listinami byly mezi účastníky nesporné.
6. Následně soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:
7. Rozhodce JUDr. Bc. jméno příjmení, Ph.D. vydal dne 11. 4. 2006 rozhodčí nález sp. zn. číslo, jímž uložil jméno příjmení povinnost zaplatit žalobci částku 550 000 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Následně podal žalobce k Okresnímu soudu Plzeň – jih návrh na nařízení exekuce, na základě tohoto návrhu nařídil Okresní soud Plzeň – jih usnesením ze dne 24. 5. 2006 exekuci k uspokojení pohledávky žalobce vyplývající z předmětného rozhodčího nálezu jakožto exekučního titulu.. Usnesením ze dne 19. 8. 2015 zastavil Okresní soud Plzeň – jih probíhající exekuci bez návrhu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 , když uvedl, že rozhodčí nález (exekuční titul) byl vydán rozhodcem určeným odkazem na„ rozhodčí řád“ Sdružení rozhodců, s.r.o. ze seznamu rozhodců této právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a proto není možno jeho volbu považovat za transparentní. Rozhodčí nález tedy není způsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Zároveň byla žalobci uložena povinnost nahradit pověřené soudní exekutorce Exekutorského úřadu Praha 6 Mgr. Zuzaně Sobíškové náklady exekuce ve výši 290 850,40 Kč. K odvolání žalobce odvolací soud napadené usnesení ve výroku o zastavení exekuce potvrdil, ve výroku, jímž byla žalobci uložena povinnost nahradit soudní exekutorce náklady exekuce, rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Následně soud I. stupně usnesením ze dne 24. 2. 2016 opět uložil žalobci nahradit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 290 850,40 Kč. K odvolání žalobce bylo napadené usnesení odvolacím soudem potvrzeno. Věc byla pravomocně skončena dne 30. 5. 2016. Žalobce uhradil Exekutorskému úřadu Praha 6, soudní exekutorce Mgr. Zuzaně Sobíškové náklady exekuce, čímž byly závazky žalobce vyplývající z usnesení Okresního soudu Plzeň – jih č.j. spisová značka ve výši 290 850,40 Kč vyrovnány. Žalobce u žalované uplatnil dne 14. 10. 2019 nárok na náhradu škody ve výši 290 850,40 Kč, žalovaná jeho žádosti nevyhověla.
8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. o OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
10. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.
11. Podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily
a) státní orgány,
b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby").
12. Podle § 4 odst. 1 zák. o OdpŠk za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře3) a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.
13. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena
a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,
b) nesprávným úředním postupem.
14. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.
15. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.
16. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
17. Podle § 13 odst. 2 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
18. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
19. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
20. Podle § 32 odst. 1 věty první zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.
21. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba splnění tří kumulativních podmínek, a to nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, vznik škody (v tomto případě) a příčinná souvislost mezi předchozími dvěma podmínkami.
22. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že exekuční soud (Okresní soud Plzeň – jih) nařídil exekuci na základě vadného rozhodčího nálezu, a tuto pak nechal celých devět let běžet, načež byla exekuce právě s poukazem na vadnost exekučního titulu (předmětného rozhodčího nálezu) zastavena. Jelikož se však tvrzené pochybení exekučního soudu promítlo v obsahu jeho rozhodnutí, nemůže se odpovědnost žalované za škodu odvíjet od nesprávného úředního postupu, ale odpovědnostním titulem může být toliko nezákonné rozhodnutí. Je sice pravda, že usnesení o nařízení exekuce nebylo výslovně v navazujícím řízení zrušeno či změněno pro nezákonnost, přesto je nutné považovat toto usnesení za nezákonné rozhodnutí s ohledem na výsledek řízení, když exekuce byla pravomocně zastavena s tím, že scházel způsobilý exekuční titul. V takové situaci tedy exekuce neměla být vůbec nařízena. Ke stejným závěrům ohledně existence odpovědnostního titulu dospěl Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 16. 2. 2016, č.j. 30 Co 328/2013 -282, a v usnesení ze dne 7. 11. 2017, č.j. 51 Co 353/2017 -112, která jsou zdejšímu soudu známa z úřední činnosti. Není právně významné, že v době nařízení exekuce byla soudní praxe jednotná v tom, že se v exekuci platnost rozhodčí doložky neposuzuje a že obrat v tomto směru nastolil až rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 . Podstatný naopak je právní názor, který se v důsledku uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu prosadil, tedy že daný rozhodce neměl pravomoc vydat rozhodčí nález, a tedy že exekuce byla nařízení na základě vadného exekučního titulu, a dále skutečnost, že exekuční soud pravomocně exekuci zastavil pro nepřípustnost.
23. Je však třeba přisvědčit žalované, která namítla, že je nárok žalobce promlčen. Promlčecí lhůta počala běžet dnem 30. 5. 2016, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým byla žalobci uložena povinnost nahradit soudní exekutorce náklady exekuce. Tohoto dne se také žalobce definitivně dozvěděl o škodě a rovněž i o tom, kdo za ni odpovídá. V souladu s § 26 odst. 1 zák. o OdpŠk tedy tímto dnem počala běžet tříletá promlčecí lhůta, která uplynula dnem 30. 5. 2019. U žalované žalobce uplatnil svůj nárok dne 14. 10. 2019, žaloba pak byla podána až dne 17. 4. 2020, tedy po uplynutí promlčecí lhůty.
24. S ohledem na promlčení nároku žalobce, které žalovaná v řízení namítla, soud žalobu zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalované, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč tvořenou paušální náhradou za tři úkony (vyjádření ve věci, příprava na jednání, účast na jednání) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Žalované nebyla přiznána náhrada za úkon spočívající v převzetí zastoupení, když žalovaná v řízení vystupuje jako nezastoupený účastník, takový úkon ani vyhláška č. 254/2015 Sb. (a to právě proto, že se jedná o úpravu náhrady nákladů nezastoupeného účastníka).
26. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.