Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 92/2021-51
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 17 317 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 998 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 7 319 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 357 Kč od 8. 8. 2019 do 6. 4. 2021, se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z částky 5 359 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 346,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, LL.M., advokáta se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 998 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 7 319 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 357 Kč od 8. 8. 2019 do 6. 4. 2021, se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z částky 5 359 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 346,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou ze dne 4. 11. 2020 se žalobkyně u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 17 317 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 22. 12. 2018 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím náhledu do externích úvěrových registrů. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč splatit do 24 měsíců. Předmětná částka byla zaslána žalovanému dne 22. 12. 2018 na účet uvedený ve smlouvě č. bankovní účet. Jelikož žalovaný řádně a včas předmětný úvěr nesplatil, byla mu naúčtována nejen smluvní pokuta, ale i jiné poplatky, jež žalobkyni v souvislosti s vymáháním dlužné částky vznikly. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, na kterou však žalovaný nikterak nereagoval a na dlužnou částku byly uhrazeny pouze 2 Kč. Žalobkyně se po žalovaném domáhá uhrazení jistiny ve výši 9 998 Kč, nákladů na poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatku za express výplatu ve výši 199 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 1 580 Kč, úroků v celkové výši 1 960 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 195 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni sepsání žaloby ve výši 218,42 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně je subjektem poskytujícím spotřebitelské úvěry (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 12. 2018 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč (z předsmluvních informací, z úvěrové smlouvy). Žalovaný se zavázal předmětný úvěr včetně souvisejících poplatků splatit a to do 24 měsíců od jeho poskytnutí, kdy byly prostředky zaslány žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě (z výpisu z bankovního účtu, z printscreenu SMS kódu, z potvrzení o provedené platbě, z opisu o provedené platbě). Ve smlouvě si účastníci sjednali poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za express výplatu, poplatek za odklad splátky, poplatek za bezpečnou splátku, a pro případ prodlení jednorázovou smluvní pokutu i náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním. Jelikož však žalovaný předmětný úvěr nesplatil, dostal se s úhradou do prodlení a byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky (z výzvy ze dne 20. 5. 2019 a 8. 7. 2019). Žalovaný v souvislosti s žádostí o prodloužení splatnosti aktuálně splatné splátky uhradil 1 Kč, a to dne 21. 1. 2019 a 25. 2. 2019 (z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 7. 1. 2020, kterou byl vyzván k úhradě dlužné částky (z předžalobní výzvy k plnění včetně podacího archu).
4. Ohledně skutkového stavu soud tedy uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný řádně a včas včetně souvisejících poplatků nevrátil, když uhradil pouze 2 Kč v souvislosti s žádostí o prodloužení splatnosti splátek. Na upomínky k úhradě žalovaný nikterak nereagoval a na dlužnou částku ničeho dalšího neuhradil.
5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 12. 2018 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace ohledně žalovaného, což se promítlo do jejího kreditního skóre, ke svému tvrzení však neoznačila žádné důkazy. Pouze byl soudu předložen výpis z účtu žalované za období 1. 11. 2018 – 30. 11. 2018, ze kterého vyplývá, že počáteční zůstatek byl – 1000 Kč a konečný zůstatek – 1 000 Kč. K ústnímu jednání se žalobkyně nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), v jakém směru má důkazy doplnit. Pro vyloučení pochybností soud uvádí, že o zkoumání úvěruschopnosti žalobkyni v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí kvůli změně své dosavadní praxe vyrozuměl již dříve v jiných případech, proto k takovému upozornění v projednávané věci již nepřistoupil.
12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na aktuální rozhodovací praxi vyšších soudů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , PR 21/2018 s. 757), jakož i na aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
13. V předmětné věci nebyla majetková situace žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů doložena ani objektivizována, žádné relevantní doklady soudu nebyly předloženy.
14. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o výše citovaný nález Ústavního soudu, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Uvedený závěr potvrdil i Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 (řízení o předběžné otázce Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR- právnická osoba).
15. Jelikož soud uzavřel, že úvěrová smlouva je ve smyslu shora uvedených ustanovení a judikatury absolutně neplatná dle § 87 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobkyni ničeho nezaplatil (kromě částky 2 Kč, která byla uhrazena v souvislosti s žádosti o prodloužení splatnosti splátek), jak vyplývá ze samotných tvrzení žalobkyně, zůstala mu povinnost vydat částku 9 998 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta; stejně tak nebylo prokázáno, že by se do sféry žalovaného dostal zesplatňující dopis). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně veškerého příslušenství a smluvní pokuty (vše má oporu v neplatné smlouvě); úroky z prodlení soud zamítl v rozsahu, v němž byly požadovány za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že tyto přiznal ve věci úspěšnější žalobkyni. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby), kdy odměna za jeden úkon činí částku 300 Kč, tedy ve výši 900 Kč, dále 3 x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 , celkem tedy 300 Kč Celkem náklady řízení včetně 21% DPH, jehož je zástupce žalobkyně plátcem, činí částku 2 252 Kč. Jelikož byla žalobkyně z celkové výše dlužné pohledávky 17 317 Kč úspěšná pouze co do částky 9 998 Kč (57,7%) a žalovaný pak co do částky 7 319 Kč (42,3%), uložil soud žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15,4% z částky 2 252 Kč, tedy v částce 346,80 Kč. Soud v dané věci aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o opakovaný formulářový návrh, v němž se mění pouze jména účastníků, označení smluv a dlužných částek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).