Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 94/2021-40
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 193,34 Kč
takto:
I. Žaloba o zaplacení 5 193,34 Kč se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 5 193,34 Kč se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 29. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 5 193,34 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalované vůči žalobkyni vzniklý nezaplacením části vyúčtované smluvní pokuty, k jejímuž zaplacení se žalovaná měla zavázat ve smlouvě o sdružených službách dodávky plynu ze dne 28. 2. 2019, na základě které žalobkyně dodávala žalované plyn do odběrného místa anonymizována dvě slova na adrese adresa žalované.
Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřila.
Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně dodávala žalované na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 28. 2. 2019 plyn do odběrného místa anonymizována dvě slova na adrese adresa žalované. Vyúčtováním smluvní pokuty číslo ze dne 5. 4. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 9 200 Kč za předčasné ukončení smlouvy. Na úhradu vyúčtované smluvní pokuty žalovaná zaplatila žalobkyni 4 006,66 Kč.
Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce i podle § 2048 a násl. občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ujednání o smluvních pokutách, která obsahuje smlouva o sdružených službách dodávky plynu uzavřená mezi účastnicemi, totiž soud shledal nepoctivými, a to při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 , jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány (srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3465/12 ). Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 zejména deklaroval, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listin y, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Žalobkyně sice, zřejmě se znalostí obsahu tohoto nálezu Ústavního soudu a pod tíhou z něj vycházející rozhodovací praxe obecných soudů, jí používané formuláře smluv o sdružených službách dodávek komodit upravila tak, že stranu, která obsahuje obecná ujednání, jež obvykle bývají součástí všeobecných obchodních podmínek, označila číslo stranu smluv, která je - dle svého vzezření i obsahu - stranou úvodní (neboť vymezuje smluvní strany a upravuje i další základní smluvní náležitosti), označila číslo nicméně takový postup nelze považovat za správný a nelze jej akceptovat. Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 je třeba vykládat materiálně, tedy v souladu s jeho smyslem a účelem, a nelze se z jeho dopadu„ vymanit“ drobnou formální změnou, kterou spotřebitel sotva postřehne (bez podrobného studia smluvního textu, resp. dokonce těch jeho částí, které se běžně přehlížejí - údaj o celkovém počtu stran smlouvy a aktuálním čísle stránky), např. právě tím, že se„ vymění“ čísla stran, aniž by se tato změna jakkoliv jinak odrazila ve vzezření smlouvy (aby bylo na první pohled zřejmé, co vše je součástí smluvního textu, pod který spotřebitel připojuje svůj podpis). Pokud je průměrnému spotřebiteli, za obvyklých podmínek provázejících uzavírání obdobných adhezních smluv, taková smlouva předložena k podpisu stranou č.„ 2“, na niž se podpis připojuje, spotřebitel logicky vychází z toho, že jde o smlouvu o jedné straně, a pokud vůbec listin u otočí, aby zjistil, že na straně č.„ 1“, pod kterou již podpis nepřipojuje, jsou drobným písmem vepsána četná ujednání, bude tato ujednání logicky považovat za všeobecné obchodní podmínky (jak je to obvyklé u obdobných smluv). Soud proto dospěl k závěru, že v případě takto koncipované smlouvy je nezbytné posuzovat ujednání o smluvních pokutách stejně, jako by se nacházela jen ve všeobecných obchodních podmínkách, pod které spotřebitel nepřipojil svůj podpis, resp. že je třeba i v tomto případě přiměřeně aplikovat závěry výše zmiňovaného nálezu Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3512/11 ). Taková smluvní ujednání tudíž nelze považovat za poctivá a věřiteli nelze právo na takto sjednané smluvní pokuty přiznat (viz též § 6 občanského zákoníku ). Přijaté závěry podtrhuje rovněž fakt, že ujednání o smluvních pokutách se ve smlouvách (na straně č.„ 1“) nachází na takovém místě (v části Ostatní ujednání), že je lze zjistit jen relativně podrobným studiem jejich textu.
Ze shora uvedených důvodů soud žalobu o zaplacení 5 193,34 Kč zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná, a proto by měla nárok na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).