Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 197/2020-58
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 931,79 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 931,79 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou ze dne 25. 6. 2020 (podanou u soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 23. 8. 2018 uzavřena rámcová smlouva ve spojení s dodatkem č 3 ze dne 21. 3. 2019, na jejímž základě poskytl žalobce žalované finanční prostředky formou kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Žalovaná tento kontokorent průběžně vyčerpala. Jelikož žalovaná řádně a včas nesplnila sjednané smluvní podmínky splacení kontokorentu, následně dne 4. 5. 2020 došlo k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 20 000 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 931,79 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
2. Soud provedl dokazování, z něhož zjistil následující skutkový stav:
3. Z Rámcové smlouvy číslo uzavřené mezi účastníky řízení dne 23. 8. 2018 (dále jen„ Rámcová smlouva“) soud zjistil, že žalované byl aktivován běžný účet č. bankovní účet.
4. Z Dodatku č. 3 ze dne 21. 3. 2019 k Rámcové smlouvě (dále jen„ Dodatek“) soud zjistil, že žalobce žalované poskytl kontokorent až do výše 20 000 Kč, který měl být splácen průběžně každým připsáním peněz na běžný účet č. bankovní účet, s úrokovou sazbou 18,90 procent ročně, avšak musel být splacen vždy do jednoho roku od jeho prvního čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání (do jednoho roku od přečerpání běžného účtu se žalovaná musela dostat do plusu).
5. Dle Rámcové smlouvy číslo ze dne 23. 8. 2018 jsou součástí Rámcové smlouvy mimo jiné také Podmínky pro používání kontokorentu Dle ujednání Podmínek pro používání kontokorentu žalobce strhává úroky z kontokorentu za daný kalendářní měsíc z běžného účtu č. bankovní účet. V případě, kdy není možné úroky strhnout z peněz žalované, je o zaúčtované úroky navýšeno čerpání kontokorentu (odst. 2). V případě nedovoleného překročení výše kontokorentu je částka překročení splatná ihned (odst. 3). Dle ujednání Podmínek pro používání kontokorentu je za případ porušení smlouvy o kontokorentu považováno mj. to, že žalovaná je v prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku vůči žalobci (písm. a). Dle ujednání v části„ Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli“, pokud dojde k případu porušení, má žalobce právo požadovat předčasné splacení kontokorentu (písm. f), tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat žalovanou o jeho předčasné splacení (tzv. zesplatnění). Při zesplatnění je povinností žalované splatit: (i) celý kontokorent, (ii) smluvní úroky a úroky z prodlení naúčtované ke dni zesplatnění, popřípadě další částky, na které má žalobce právo podle Smlouvy o kontokorentu a dosud mu nebyly uhrazeny. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazů: Rámcová smlouva, Poskytnutí kontokorentu, Podmínky pro používání kontokorentu.
6. Dne 1. 3. 2020 byly žalované naúčtovány úroky z kontokorentu za období od 1.2.2020 do 29.2.2020 ve výši 291,16 Kč. Ke dni 1. 3. 2020 byl kontokorent čerpán do výše 19 977,84 Kč, došlo k částečné úhradě úroků navýšením čerpání kontokorentu, a to v částce 22,16 Kč. Tím byla jistina kontokorentu zcela vyčerpána až do výše sjednaného limitu, tj. 20 000 Kč, zbývající úroky ve výši 269 Kč tedy nemohly být hrazeny navýšením čerpání kontokorentu a staly se splatnými ihned. V dalších měsících byly žalované účtovány úroky z kontokorentu (vždy k prvnímu dni v měsíci za měsíc předchozí), které nebyly žalovanou hrazeny. Žalovaná tak byla v prodlení s úhradou úroků z kontokorentu, čímž se dopustila porušení smlouvy a žalobce proto žalobce přistoupil dne 4.5.2020 k zesplatnění kontokorentu. Z dokumentu Přehled čerpání a splácení kontokorentu a z Výpisu účtu za období 11. 11. 2019 – 19. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas, když na svém účtu nezajistila kladný zůstatek. Dluh žalované proto činil k datu 3. 5. 2020 na jistině částku 20 000 Kč a na nesplaceném smluvním úroku z úvěru částku 931,79 Kč (souhrn nesplacených úroků od 1. 2. 2020 do 3. 5. 2020). Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazů: Rámcová smlouva, Poskytnutí kontokorentu, Podmínky pro používání kontokorentu, Přehled plateb kontokorentu.
7. Z dopisu ze dne 4. 5. 2020 (a podacího archu) soud zjistil, že s ohledem na prodlení žalované s plněním jejích smluvních povinností žalobce úvěr vedený na účtu č. bankovní účet zesplatnil ke dni 4. 5. 2020. Žalovaná byla předmětným dopisem na dluh, který je předmětem této žaloby, upozorněna, a byla vyzvána k jeho zaplacení do 13. 5. 2020.
8. Žalovaná žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradila, resp. nijak v řízení neprokázala (povinnost důkazní byla v tomto případě na její straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnila.
9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
10. Předně se soud zabýval kontraktační fází ve vztahu mezi účastníky. Žalobce totiž vystupoval jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, proto bylo třeba aplikovat mimo jiné zákon číslo o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1). Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
11. Soud vyšel při zkoumání úvěruschopnosti žalované z podkladů stejně, jak je měl žalobce k dispozici v době sjednávání smlouvy o úvěru s žalovanou.
12. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 21. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaná měla v předcházejícím období jednoho roku průměrný čistý příjem 28 586 Kč. Za období tří měsíců bezprostředně předcházejících sjednání úvěru měla žalovaná průměrný příjem 31 218 Kč čistého. Jednalo se o příjem z pracovního poměru na dobu neurčitou.
13. Co se týká výdajů na základní potřebu, kterou je bydlení, jednalo se o částku 4 470 Kč měsíčně (v podkladech žalobce počítáno s 4 500 Kč měsíčně). Tato skutečnost vyplynula z výpisu z běžného účtu za období 23. 8. 2018 – 20. 3. 2019.
14. Z takto zjištěných poměrů žalované bylo lze dle názoru soudu vyvodit její schopnost úvěr splácet. Žalovaná měla stabilní příjem cca 31 000 Kč měsíčně po delší dobu od jednoho a téhož zaměstnavatele. Jednak šlo o relativně nízký úvěr 20 000 Kč, jednak šlo o formu kontokorentu. Žalovaná tudíž mohla splácet dluh kdykoliv, průběžně, a to libovolnou částkou (připsáním peněz na její běžný účet). Výši a datum splátky tedy měla žalovaná plně ve svých rukou s jedinou omezující podmínkou, že se na svém běžném účtu alespoň jednou za rok dostane do plusu, tedy že úvěr zcela splatí.
15. Ze strany žalobce se nejednalo o automatické přidělení úvěru žalované. Žalobce posuzoval ad hoc žádosti žalované, které předcházely úvěru, jež je předmětem tohoto řízení. Žalovaná opakovaně u žalobce žádala o úvěry různých výší a žalobce nepostupoval mechanicky, když předchozí žádosti žalované o vyšší úvěrové částky odmítal (důkaz: Aplikační data). Stalo se tak ve více případech. Až žádosti žalované o kontokorent 20 000 Kč vyhověl. Přitom vyšel mj. i ze zjištění, že jiný závazek žalovaná již měla a plnila jej (viz úvěrová zpráva).
16. Soud dospěl k dílčímu závěru, že žalobce jakožto poskytovatel úvěru splnil svou povinnost a zkoumal řádně úvěruschopnost žalované.
17. Soud dále v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen„ občanský zákoník “). Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku platí, že pokud jde o prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády.
18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku v rozhodném znění a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná coby dlužník z uzavřených smluv o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku porušila svoji povinnost plynoucí jí z těchto smluv, když řádně (v plné výši) a včas nesplatila svůj dluh, ačkoliv žalobce svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalované bezezbytku splnil. Složení a výši dlužné částky žalovaná nijak nerozporovala, takže soud jí uložil povinnost, aby žalobci dluh v celkové výši 20 931,79 Kč zaplatila. Soud žalobci přiznal též úrok z prodlení z jistiny v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a smluvní úrok, který si strany sjednaly v úvěrové smlouvě.
19. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu . Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a paušálními náklady žalobce dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Jedná se o paušální náhradu 300 Kč/úkon dle § 2 odst. 3 citované vyhlášky, a to za tyto úkony: 1) podání žaloby, 2) účast na jednání soudu dne 14. 5. 2021. Za úkon podání ze dne 13. 11. 2020 a 5. 2. 2021 soud náhradu přiznat nemohl, neboť se ze strany žalobce jednalo o doplnění skutečností, které měly být již součástí žaloby; doplnění takových skutečností samostatným podáním nelze považovat za účelný úkon ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a tudíž za něj nelze přiznat paušální náhradu, když neuvedení potřebných skutečností již do žaloby nelze klást k tíži žalovanému. Celkem tedy náklady žalobce, které je žalovaná povinna nahradit, činí 1 400 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu/exekuce.