Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 35/2020-38
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 14. 10. 2014 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám její zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 14. 10. 2014 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám její zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 8. 4. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 14. 10. 2014 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně – zahraniční společnost právnická osoba, anonymizována čtyři slova 6, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ právnická osoba“), s žalovaným dne 24. 9. 2014 uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému téhož dne poskytla zápůjčku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku (zápůjčku) právnická osoba vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky nejpozději dne 13. 10. 2014, což však dosud (ani zčásti) neučinil, ačkoliv k tomu byl znovu písemně vyzván. Předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně od právnická osoba postoupením na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 12. 2017; vůči žalovanému uplatnila jen jistinu zápůjčky se zákonným úrokem z prodlení, nikoliv sjednaný poplatek.
2. Soud ve věci jednal dne 8. 6. 2021. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud při jednání provedl žalobkyní označené a předložené listinné důkazy, na jejichž základě - po skutkové stránce – dospěl k závěru, že právnická osoba žalovanému dne 24. 9. 2014 v hotovosti vyplatila částku ve výši 1 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal vrátit se sjednaným poplatkem v dohodnuté lhůtě (do 11. 10. 2014), což však ani zčásti neučinil a počínaje dnem 12. 10. 2014 se s vrácením zapůjčené částky ocitl v prodlení. Po právní stránce soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba), jako zapůjčitel, žalovanému, jako vydlužiteli, přenechala zastupitelnou věc (peníze), aby ji užil podle libosti a po čase jí vrátil věc stejného druhu (peněžitou částku ve stejné výši spolu s dohodnutým poplatkem), a – jelikož žalovaný tento svůj závazek (právní povinnost) porušila - důvodně se žalobkyně, jež předmětnou pohledávku od právnická osoba nabyla postoupením podle § 1879 a násl. OZ , domáhala zaplacení dlužné jistiny dluhu (1 000 Kč) a zároveň (v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení) též úroku z prodlení, který uplatnila až ode dne 14. 10. 2014.
4. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení (tj. v sazbě 8,05 % ročně) z této částky za dobu od 14. 10. 2014 do zaplacení.
5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp.zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem tak soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a - jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – též z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
6. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč.
7. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ) advokátem, neboť tento její náklad nelze považoval za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) fakticky patří hromadné nabývání a následné vymáhání pohledávek vzniklých třetím osobám. Proto nepochybně je (anebo má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tj. aby dlužníka - předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení - sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení (a přitom bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva).
8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.
9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).