Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
140 C 47/2020-71
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 64 274 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 110 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 44 920 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 719 Kč od 31. 1. 2020 do 20. 5. 2020 ve výši 1 733,08 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 53 030 Kč od 21. 5. 2020 do 21. 8. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 920 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení, pohledávky ve výši 11 244,41 Kč a úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 43 851,28 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 212 486 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 110 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 44 920 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 719 Kč od 31. 1. 2020 do 20. 5. 2020 ve výši 1 733,08 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 53 030 Kč od 21. 5. 2020 do 21. 8. 2020, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 920 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení, pohledávky ve výši 11 244,41 Kč a úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 43 851,28 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 212 486 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 53 030 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 719 Kč od datum do datum ve výši 1 733,08 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 53 030 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 11 244,41 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,92 % ročně z částky 43 851,28 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 212 486 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná podepsala dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 689 Kč spolu s úrokem ve výši 151,63 % ročně, počínaje od února 2019. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uhradila do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 33 201 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni datum a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 54 321,51 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 400 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 244,41 Kč za dobu od datum do data vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 95,92 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 43 851,28 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 212 486 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování odlišnou od adresy trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách ve výši 3 689 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 151,63 % ročně. Žalovaná smlouvu podepsala dne datum (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne datum, který byl doručen žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listin y Hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná o nový úvěr. Pravidelný čistý měsíční příjem klienta – ze zaměstnání – činil 12 000 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 1 200 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 4 610 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje představovala částka 6 390 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované (vdaná) – nežije ve společné domácnosti s manželem/partnerem, dosaženém vzdělání a formě bydlení (státní/obecní). Z listin y Prohlášení klientů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. Z Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance soud zjistil, že čistá mzda žalované v období od datum do datum činila 12 897 Kč a v měsíci listopadu 2018 pak 12 324 Kč. Pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou do datum. Mzda ve výši 12 324 Kč byla připsána na účet žalované dne datum (zjištěno z Potvrzení o provedení platby). K datu datum 12:18:00 byly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalované v registru SOLUS informace o datu vzniku příznaku 15.. 2018, datu zaplacení datum, datu posledního nahrání datum, příznak Z, produkt – revolvingový úvěr a karty a poznámka D (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listin y Ověření v registru NRKI bylo zjištěno, že kód příznaku žalované je 260, tj. smlouva spadá do kategorie I. (nízké body do interního Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Dne datum odeslala žalobkyně žalované na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 45 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaná žalobkyni uhradila částku v celkové výši 36 890 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne datum). Výzvou k zaplacení ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 10. a 11. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne datum pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 10., 11. a 12. splátky a dopisem ze dne datum oznámila žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo vyzvala ji k uhrazení částky 56 719 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne datum žalobkyně odeslala žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k úhradě žalobou uplatněných částek (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Dne datum byla zásilka dodána (zjištěno ze Sledování zásilky číslo). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od datum má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Rovněž tak soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z kopie OP žalované a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne datum.
4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
9. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
10. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
11. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala nízkopříjmovou situaci žalované. Dle hodnocení klienta v registru NRKI je smlouva klienta hodnocena jako smlouva s vyšším rizikem s limitací výše poskytnutého úvěru, popř. jeho zamítnutím. V registru SOLUS měla žalovaná záznam o pozdní úhradě splátky. Zjištěná výše příjmu žalované ze zaměstnání byla sice prokázána předloženým potvrzením zaměstnavatele, ale současně z této listin y vyplývá, že pracovní poměr je sjednán na dobu určitou, která uplyne ještě před prvním rokem splácení úvěru. Žalobkyně pak vůbec neprováděla zjištění a ověření výdajové stránky žalované. Skutečnost, že žalobkyně použila státem publikované údaje o životním minimu, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala ani údaje žalované o způsobu bydlení (obecní/státní) a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 1 200 Kč. Uvedená částka nákladů na bydlení se s ohledem na náklady bydlení v místě a čase obvyklé jeví jako naprosto podhodnocená, což musí být žalobkyni jako profesionální poskytovatelce úvěrů naprosto zřejmé. Co se týče ověření bonity klienta prostřednictvím údajů z bankovního účtu, tak si žalobkyně nechala předložit klientem pouze výpis prokazující připsání výplaty od zaměstnavatele na jeho účet, jak sama uvedla, pouze k ověření, že žalovaná je majitelem tohoto účtu. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
12. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni částku 36 890 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla dne datum předžalobní výzva.
13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 45 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 36 890 Kč a zbytek neuhradila, a to ani po doručení výzvy v podobě žaloby. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 8 110 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve pojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za požadovanou dobu od datum. Ohledně zbývajících dílčích nároků ve výši 44 920 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 719 Kč od datum do datum ve výši 1 733,08 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 53 030 Kč od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 920 Kč od datum do zaplacení, pohledávky ve výši 11 244,41 Kč a úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 43 851,28 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 212 486 Kč, soud žalobu zamítl. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána. V okamžiku zesplatnění, tj. doručení předžalobní výzvy žalované, činil zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně, a proto soud žalovanou zavázal uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 8 110 Kč v této výši.
14. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.