Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 124/2021-17
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 2.008 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná jméno celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 1.658 Kč s úroky z prodlení ve výši 87,20 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 350 Kč a úroky z prodlení ve výši 18,80 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 967,90 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, AK obec, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [jméno] [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 1.658 Kč s úroky z prodlení ve výši 87,20 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 350 Kč a úroky z prodlení ve výši 18,80 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 967,90 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 2.008 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 8.6.2020 do 16.12.2020 ve výši 106 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že strany uzavřely pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu číslo dne 4.6.2019. Předmětem smlouvy bylo název pojištění životní pojištění. Počátek pojištění byl sjednán od 1.9.2019. První pojistné bylo ve výši 327 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce měsíční a bylo splatné v první den příslušného pojistného období. Pojistná smlouva zanikla ke dni 4.5.2020 pro neplacení následného pojistného. Žalobce má nárok na zaplacení dlužného pojistného za období, kdy pojistné nebylo hrazeno od 1.12.2019 do 4.5.2020. Žalobce požaduje uhrazení částky 2.008 Kč. Žalobce požaduje úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby. Žalobce jednal v souladu s ust. § 142a o.s.ř. , kdy před podáním žaloby na adresu žalovaného zaslal prostřednictvím právního zástupce výzvu k plnění.
Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 21.4.2021. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě dané soudem nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že účastníci dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.
Žalobce předložil jako důkaz pojistnou smlouvu FLEXI životní pojištění č. nabídky číslo, Pojistku název pojištění životní pojištění, upomínku ze dne 3.3.2020, oznámení o zániku pojištění ze dne 14.5.2020, vyúčtování pojistné smlouvy. Na základě výše uvedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu o životním pojištění s počátkem pojištění od 1.9.2019. Žalovaná se v pojistné smlouvě zavázala platit měsíční pojistné ve výši 327 Kč. Upomínkou ze dne 3.3.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu na pojistném ve výši 981 Kč nejpozději do 4.5.2020 s upozorněním na možný zánik pojištění. Dopisem ze dne 14.5.2020 oznámil žalobce žalované zánik pojištění ke dni 4.5.2020. Podle vyúčtování pojistné smlouvy požaduje žalobce dlužné pojistné za období od 1.12.2019 do 4.5.2020 ve výši 1.658 Kč a poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy ve výši 350 Kč.
Podle § 2758 odst.1 zák.č. 89/2012Sb. (dále jen obč.zák.) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje poskytnout pojistníkovi nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li pojistná událost, a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 2804 obč.zák. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle § číslo odst.1 má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.
Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva o životním pojištění s počátkem pojištění od 1.9.2019. Žalovaná se zavázala platit měsíční pojistné. Pojištění zaniklo dle § 2804 obč.zák. pro neplacení pojistného. Vzhledem k tomu, že pojistitel má právo na zaplacení pojistného až do zániku pojištění, ke kterému došlo 4.5.2020, vznikla žalované povinnost uhradit dlužné pojistné do zániku pojištění ve výši 1.658 Kč. Žalovaná tuto svou povinnost dobrovolně nesplnila a protože je v tomto rozsahu nárok žalobce po právu, přiznal soud žalobci částku 1.658 Kč.
Žalobce dále požadoval zaplacení částky 350 Kč označené jako poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy, dle názoru soudu jde o smluvní pokutu. Podle § 2048 obč.zák. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle uzavřené pojistné smlouvy jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy přílohy k pojistné smlouvě, smluvní ujednání a závěrečná ustanovení uvedená na zadní straně formuláře pojistné smlouvy.
Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity.
Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03 ).
Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C -168/05, bod 25 a 26).
Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu.
V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I .ÚS 3512/11.
V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že požadovat poplatek za předčasné ukončení pojistné smlouvy, který není uveden ve smlouvě a odkaz na„ přehled“ žalobce porušil zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a proto soud žalobu pro částku 350 Kč zamítl.
Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení ve výši 87,20 Kč a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 2.008 Kč. Soud pro částku 350 Kč žalobu zamítl a pro částku 1.658 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 82,57%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 17,43%. Poměr úspěchu tedy činí 65% ve prospěch žalobce. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (návrh byl podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) je žalováno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, soud proto ve věci nákladů řízení postupoval dle vyhl. č. 177/1969Sb. (dále jen advokátní tarif) ve znění účinném od 1.7.2014 Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemná výzva k plnění dle § 142a odst.1 o.s.ř. ) po 200 Kč (§ 14b odst.1 bod 1 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemná výzva k plnění dle § 142a odst.1 o.s.ř. ) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem 1.489 Kč z toho 65% činí částka 967,90 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání dle § 202 odst.2 o.s.ř. přípustné.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.