Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 377/2020-107

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 135 128 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 78 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78 697 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 49 752 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 128 449 Kč od 1. 11. 2020 do 12. 2. 2021 a od 13. 2. 2021 do zaplacení z částky 49 752 Kč, dále o zaplacení pohledávky 6 679,40 Kč a úroku ve výši 93,6 % p.a. z částky 104 855,27 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 261 381 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 7 702 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 78 697 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78 697 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 49 752 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 128 449 Kč od 1. 11. 2020 do 12. 2. 2021 a od 13. 2. 2021 do zaplacení z částky 49 752 Kč, dále o zaplacení pohledávky 6 679,40 Kč a úroku ve výši 93,6 % p.a. z částky 104 855,27 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 261 381 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 7 702 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 12. 2020 na žalované domáhal zaplacení částky 135 128 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 8. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 115 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 93,6 % v pravidelných měsíčních splátkách po 12 101 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost splácet, když uhradila pouze 3 splátky v souhrnné výši 36 303 Kč a věřitel proto přistoupil k zesplatnění dluhu. Žalobce požadoval uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 128 449,75 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění), dále smluvní pokutu ve výši 6 679,40 Kč a dále úrok ve výši 93,6 % p.a. z částky 104 855,27 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a z ústního jednání se omluvila. Omluvu žalované, resp. žádost o odročení, nepovažoval soud za důvodnou, navíc z totožného důvodu již bylo jednání odročováno a jednal proto v nepřítomnosti žalované.

3. Žalobce byl poučen dle ) , že je povinen doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované a k tomu označit důkazy s tím, že v případě, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene.

4. Ohledně úvěruschopnosti žalobce uvedl, že řádně zjišťoval úvěruschopnost, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele, prověřena na základě dokladu o příjmech (žalobce měl k dispozici daňové přiznání žalované za rok 2018), výpisu z databáze anonymizováno a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 23 200 Kč a celkové měsíční náklady žalované činí 6 410 Kč, volné zdroje tak po odečtení rezervy ve výši 1 000 Kč představují částku 15 790 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázi anonymizováno a příjmení, kdy bylo zjištěno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Věřitel měl rovněž k dispozici formulář hodnocení klienta, ze kterého bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou 15 790 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se jeho stavu, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány a je to právě klient/žalovaná, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. K uvedeným výdajům žalobce/věřitel dále přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které mu je objektivně známo. Ohledně prověřování výdajů žalobce uvedl, že žalovaná uvedla, že bydlí ve státním/obecním bydlení s výdaji na toto bydlení ve výši 1 000 Kč, přičemž žalobce z tohoto údaje vycházel (žádný doklad o nákladech souvisejících s bydlením k dispozici neměl). Příjmy žalované převyšovaly její tvrzené výdaje, kdy v tomto případě tedy nelze shledat nemožnost splácet. Není v silách žalobce, jakožto poskytovatele spotřebitelských úvěrů, prověřovat výdaje žalované (klienta) natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Má za to, že klient je zodpovědný, za to, že údaje, které uvede, jsou správné a jedině klient je zodpovědný za to, že pokud uvede úmyslně nesprávné údaje, pak takovému jednání nepřísluší žádná ochrana, natož ochrana soudní. Žalobce zjišťoval veškerá objektivní kritéria, která lze doložit a při sjednávání úvěru postupoval s maximální a řádnou péčí, která lze po něm požadovat, a to nad rámec povinností plynoucích ze zákona.

5. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 8. 11. 2019 uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované téhož dne poskytnut úvěr ve výši 115 000 Kč (ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru a dokladu o vyplacení úvěru). Úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 12 101 Kč, celkem se žalovaná zavázala zaplatit 217 818 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu a poplatky spojené s prodlením (z předsmluvních informací, smlouvy, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře). Při uzavírání smlouvy měl žalobce k dispozici opis vybraných údajů z daňového přiznání žalované za rok 2018, ze kterého byl zjištěn průměrný měsíční příjem žalované ve výši 23 200 Kč. Vě označené jako„ hodnocení klienta“, která je podepsána žalovanou, je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána a zároveň je osobou samostatně výdělečně činnou s celkovým měsíčním příjmem 23 200 Kč, náklady na bydlení činí 1 000 Kč, životní minimum 3 410 Kč, má jedno nezaopatřené dítě, přičemž výdaje na něj uvedla částkou 2 000 Kč, celkem výdaje 6 410 Kč plus rezerva 1 000 Kč, volné zdroje 15 790 Kč. Žije ve státním/obecním bydlení, je vdaná, ale s manželem nežije ve společné domácnosti a má střední vzdělání s maturitou. Žalobce měl rovněž k dispozici kopii občanského průkazu žalované, kdy ověřil, že tento není evidován jako odcizený. Žalovaná uhradila celkem 3 splátky v souhrnné výši 36 303 Kč. Dopisem ze dne 6. 4. 2020 žalovaná požádala o odklad 4. splátky z důvodu COVID 19. Žalobce žádosti žalované vyhověl a vyhotovil upravený splátkový kalendář (z dopisu žalované ze dne 6. 4. 2020, dopisu žalobce ze dne 7. 4. 2020 a upraveného splátkového kalendáře). Žalovaná však odloženou splátku a ani žádnou další splátku řádně neuhradila, dostala se do prodlení a žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu k 21. 6. 2020 (z upomínek a oznámení o zesplatnění). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu (z předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2020).

6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 8. 11. 2019 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobce řádně neověřil příjmy a výdaje žalované (např. výpisem z účtu), kdy pouze spoléhal na formulář, ve kterém žalovaná uvedla jako výdaje životní minimum + výdaje na bydlení 1 000 Kč a výdaje na péči o jedno nezaopatřené dítě ve výši 2 000 Kč. Výše splátky úvěru byla sjednána částkou 12 101 Kč, což je částka v porovnání s příjmem žalované poměrně vysoká, jedná se o víc než polovinu žalovanou uváděného příjmu, který nadto vzhledem k tomu, že se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou, nemusí být pravidelný. Žalobce byl proto povinen řádně objektivně zkoumat výdaje žalované. Výdaje, které žalovaná uvedla, se soudu jeví poměrně nízké a spolehnout se tedy v tomto směru jen na tvrzení žalované, jež nebylo ničím podloženo, nepovažuje soud za dostatečné. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.

18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR 21/ 2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

19. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 115 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobci zaplatila pouze 36 303 Kč, má povinnost vydat žalobci zbývající částku 78 697 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že jejich náhradu soud přiznal procesně úspěšnějšímu žalobci a uložil žalované uhradit žalobci částku 7 702 Kč. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela částka 48 139 Kč sestávající ze soudního poplatku ve výši 6 757 Kč, a dále z odměny advokáta ve výši 32 700 Kč za 5 úkonů právní služby podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, písemné doplnění žaloby, dvakrát účast u jednání), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 6 540 Kč. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 5 úkonů ve výši 300 Kč za každý úkon dle advokátního tarifu, tj. celkem 1 500 Kč. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobce dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši 7 182 Kč. Žalobci přitom náleží 16 % z částky 48 139 Kč, protože byl úspěšný ohledně částky 78 697 Kč (58 %) a neúspěšný ohledně částky 56 431 Kč (42%).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).