Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 105/2021-13
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 72 934,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 14 039,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 039,17 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 22 925 Kč, pohledávky ve výši 35 970 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 36 964,17 Kč od 20. 9. 2013 do 10. 5. 2021 a od 11. 5. 2021 do zaplacení z částky 22 925 Kč, se zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
IV. Žalobce je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 729 Kč České republice k rukám Okresního soudu v Benešově.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 14 039,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 039,17 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 22 925 Kč, pohledávky ve výši 35 970 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 36 964,17 Kč od 20. 9. 2013 do 10. 5. 2021 a od 11. 5. 2021 do zaplacení z částky 22 925 Kč, se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalobce je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 729 Kč České republice k rukám Okresního soudu v Benešově.
1. Dne 19. 3. 2021 podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 72 934,17 Kč s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli dne 13. 9. 2012 smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut hotovostní úvěr v celkové výši 35 000 Kč, a to za úplatu, úrok a dále za administrativní poplatek ve výši 1 050 Kč, který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 22 925 Kč (úrok ve výši 20 % z jistiny – 7 000 Kč, úplata 14 875 Kč, administrativní poplatek 1 050 Kč). Měsíční náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány v souladu s počtem splátek ve výši 1 635 Kč. Žalovaná se tak zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 56 875 Kč, po odečtení administrativního poplatku, v 13 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 4 375 Kč. První splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky. Žalovaná převzala sjednanou jistinu v hotovosti při podpisu smlouvy. Před podáním žaloby uhradila žalovaná administrativní poplatek ve výši 1 050 Kč a dále částku v celkové výši 19 910,83 Kč. Ke dni 21. 1. 2013 se dostala žalovaná do prodlení, když neuhradila řádně a včas 5. splátku. Za prodlení byla žalované v souladu se smlouvou uložena smluvní pokuta v celkové výši 160 230 Kč s tím, že žalobce požaduje smluvní pokutu pouze v částce 35 970 Kč. Na předžalobní upomínku zaslanou dne 29. 1. 2021 žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a k věci se nijak nevyjádřila.
3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru číslo – číslo vzal za prokázané, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 13. 9. 2012 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit při podpisu smlouvu administrativní poplatek ve výši 1 050 Kč a celkové náklady na úvěr ve výši 22 925 Kč. Úvěr byl splatný v 13 měsíčních splátkách ve výši 4 375 Kč. První splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky. Jistinu žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Z přehledu splátek je zřejmé, že žalovaná neuhradila 5. splátku a je se splácením úvěru v prodlení. Předžalobní upomínka ze dne 29. 1. 2021 byla žalované odeslána téhož dne.
4. Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ ObchZ“), kde je stanoveno, že částí třetí obchodního zákoníku se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy vyplývající mimo jiné ze smlouvy o běžném účtu a o úvěru. Smlouva o úvěru je pak upravena v ustanoveních § 497 a násl. ObchZ. Dle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 504 ObchZ je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.
6. Podle § 369 odst. 1 ObchZ, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku anebo jeho části, je povinen z nezaplacené částky platit úroky určené ve smlouvě, a z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. , stanovící výši zákonných úroků z prodlení.
7. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru.
8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
11. Vzhledem k výše uvedenému soud postupoval rovněž podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , účinný ke dni podpisu smlouvy o úvěru (dále jen„ OZ“), dle jehož odst. 1 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
12. Podle § 457 OZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
13. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo uzavřená dne 13. 9. 2012 mezi žalobcem a žalovanou je neplatná, neboť se žalobce v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru nezabýval otázkou schopnosti žalované daný úvěr řádně splatit, kdy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce v žalobě neuvádí žádná skutková tvrzení, ani neoznačuje žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru částku 35 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobci uhradila 20 960,83 Kč, má povinnost vydat žalobci zbývající částku 14 039,17 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož žalobce netvrdil, z jakého důvodu požaduje úrok právě od 20. 9. 2013. Pokud by se snad mělo jednat o datum, ke kterému byl zůstatek úvěru zesplatněn (jak plyne z textu předžalobní výzvy), pak žalobce neprokázal, že by žalovanou k plnění dluhu zesplatňující výzvou vyzval, přičemž předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, smluvní pokuty, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl, neboť jednak mají oporu v neplatné smlouvě a dále žalobce neprokázal, že by žalovanou k plnění vyzval hmotněprávní výzvou k plnění.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť byť byla ve věci převážně úspěšná, náhradu nákladů řízení nepožadovala.
15. Výrokem IV. soud uložil žalobci zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 729 Kč, a to dle položky 2 bod 2. sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).