Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 52/2021-86
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa
o zaplacení 56.520 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19.520 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 19.520 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ve zbývající části ohledně částky 37.000 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.416,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11.834,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 42.034,52 Kč od 30. 11. 2019 do 22. 3. 2021, zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 22.514,52 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 19.520 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 42.034,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19.520 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 19.520 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývající části ohledně částky 37.000 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.416,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11.834,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 42.034,52 Kč od 30. 11. 2019 do 22. 3. 2021, zákonným úrokem z prodlení 9% ročně z částky 22.514,52 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75% ročně z částky 19.520 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 42.034,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 25. 9. 2020 domáhal proti žalovanému zaplacení ve výroku uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále Smlouva I), dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále Smlouva II) a dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále Smlouva III). Žalobce tvrdil, že u všech Smluv postupoval právní předchůdce žalobce v souladu s ust. § 84-89 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných získaných od žalovaného před uzavřením těchto Smluv. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl ve všech třech případech v kartě zákazníka. Dle Smlouvy I žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce v hotovosti v den jejího uzavření peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč, zavázal se ji vrátit s úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši 2.520 Kč (úroková sazba 23,72% dle čl. 1 Smlouvy I), odměnou za administrativní činnost ve výši 3.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek 7.200 Kč, tedy celkem 31.320 Kč v 58 týdenních splátkách po 540 Kč. Žalovaný na tento dluh uhradil ke dni zahájení řízení částku 15.920 Kč. Dle Smlouvy II žalovaný obdržel ke dni podpisu této Smlouvy v hotovosti částku 20.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit i s kapitalizovaným úrokem za půjčené peněžní prostředky 2.800 Kč, s odměnou za administrativní činnost 4.000 Kč a hotovostní inkaso splátek 8.000 Kč, tedy celkem 34.800 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný z tohoto právního titulu uhradil ke dni zahájení řízení 11.200 Kč. Dle Smlouvy III žalovaný obdržel ke dni jejího podpisu v hotovosti částku 12.000 Kč, zavázal se ji vrátit i s kapitalizovaným úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši 1.680 Kč, odměnou za administrativní činnost 2.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč. Tedy celkem 20.880 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Z tohoto právního titulu žalovaný zaplatil částku 3.360 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný si smluvní povinnosti vyplývající z těchto Smluv neplnil řádně ani včas, dostal se se zaplacením splátek do prodlení. Právní předchůdce žalobce proto mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce mohl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky u každé Smlouvy I – III zvlášť požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. Z důvodu prodlení žalovaného se úročí v každém případě zvlášť neuhrazená jistina od zesplatnění dluhu až do zaplacení úrokem 23,72% tak, jak se na této výši zápůjčního úroku smluvní strany shodly. To znamená, že žalobce požaduje po žalovaném ze Smlouvy I uhrazení dlužné částky 15.400 Kč (sestávající z dlužné jistiny 11.859,83 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3.540,17 Kč), kapitalizované úroky 3.946,23 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1.476,55 Kč, úroky ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 11.859,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9% ročně z dlužné jistiny 11.859,83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Z titulu Smlouvy II proto žalobce požaduje zaplacení dlužné částky 23.600 Kč (sestávající z dlužné jistiny 18.174,69 Kč a dlužných úhrad za služby 5.425,31 Kč), kapitalizované úroky 5.113,37 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1.908,34 Kč, úroky ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 18.174,69 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9% ročně z téže dlužné jistiny od téhož data do zaplacení. Z titulu Smlouvy III proto žalobce požaduje po žalovaném uhrazení dlužné částky 17.520 Kč (sestávající z dlužné jistiny 12.000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5.520 Kč), kapitalizované úroky 2.775,24 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1.032,00 Kč, úroky ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9% ročně z dlužné jistiny od téhož data, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce uvedené pohledávky za žalovaným ze Smlouvy I – III (včetně příslušenství), postoupil na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností od 29. 11. 2019. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena dopisem z téhož dne. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě a to dopisem z 30. 4. 2020, žalovaný dodatečně nic nezaplatil.
2. Žalobce na výzvu soudu doplněním žalobních tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a k těmto novým tvrzením doložením listin, doplnil návrh podáním ze dne 21. 4. 2021, ve kterém znovu zopakoval citaci právní úpravy (§ 84-89 zák. č. 257/2016 Sb.), poukázal na čl. 7 každé Smlouvy, ve které žalovaný potvrdil, že právní předchůdce žalobce jednal s odbornou péčí a posoudil schopnost splácet požadovaný spotřebitelský úvěr, dále žalovaný v kartě zákazníka vyplněné pro každou Smlouvu zvlášť uvedl svého zaměstnavatele, příjem, další příjem a jeho bytové poměry. Žalobce zdůraznil, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a neplatnosti smlouvy se nedovolal, ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty druhé, zák. č. 257/2016 Sb..
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, byl procesně nečinný. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání mu bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř. Soud podle § 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 o.s.ř. považoval zásilku obsahující předvolání za doručenou dne 26. 4. 2021. Protože se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, zástupce žalobce včetně žalobce se k jednání též nedostavili, z jednání se omluvili a souhlasili, aby byla věc projednána bez jejich přítomnosti, proto soud věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Soud přitom vycházel z obsahu spisu a žalobcem předložených listinných důkazů, a to konkrétně:
Podací lístek z 2. 5. 2020, smlouva o spotřebitelském úvěru z datum, datum a datum, podací lístek 13. 12. 2019, oznámení o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019, karta zákazníka z 2. 11. 2017, prohlášení žadatele z 2. 11. 2017, karta zákazníka z 1. 6. 2017, prohlášení žadatele o poskytnutí informací, karta zákazníka z 18. 8. 2017, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem z 30. 4. 2020, strana 201 a 169 ze Seznamu postoupených pohledávek, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
4. Ze Smlouvy I soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný ji opatřili podpisem dne 1. 6. 2017 a žalovaný proti podpisu obdržel v hotovosti peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč a zavázal se zaplatit celkem částku 31.320 Kč (kromě převzaté jistiny, kapitalizovaný úrok 2.520 Kč, hotovostní inkaso splátek 7.200 Kč a poplatek 3.600 Kč), v 58 týdenních splátkách po 540 Kč. Součástí Smlouvy I jsou doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru, včetně poučení žalovaného o následcích nesplacení spotřebitelského úvěru, včetně výše smluvních pokut s prodlením žalovaného, se splácením spojených. Ze Smlouvy II bylo zjištěno, že žalovaný podpisem této listiny potvrdil, že převzal od právního předchůdce žalobce, který rovněž Smlouvu II podepsal, v hotovosti částku 20.000 Kč a zavázal se zaplatit částku 34.800 Kč (kromě převzatých peněžních prostředků, celkové náklady ve výši 2.800 Kč, hotovostní inkaso splátek 8.000 Kč a poplatek 4.000 Kč) v 58 týdenních splátkách ve výši 600 Kč každé splátky. Součástí Smlouvy II je totéž, co bylo zjištěno ze Smlouvy I. Ze Smlouvy III, že žalovaný proti jejímu podpisu dne 2. 11. 2017 obdržel od právního předchůdce žalobce, který rovněž Smlouvu III podepsal, peněžní prostředky v hotovosti ve výši 12.000 Kč zavázal se zaplatit částku 20.880 Kč (kromě jistiny 12.000 Kč, též celkové náklady za úvěr 1.680 Kč, za hotovostní inkaso splátek 4.800 Kč a poplatek 2.400 Kč), v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč každé z nich. Součástí Smlouvy III je totéž, co bylo zjištěno ze Smlouvy I. Soud z karet zákazníka zjistil, že všechny podepsal, označil, že bydlí ve vlastním bytě, ve společné domácnosti žije manželka, dvě nezaopatřené děti, jeho zaměstnavatel je společnost právnická osoba V případě Smlouvy I uvedl čistý měsíční příjem 13.085 Kč, v případě Smlouvy II 25.000 Kč, v případě Smlouvy III 16.000 Kč. V případě zákaznické karty ke Smlouvě I uvedl bez bližší identifikace další příjem 6.000 Kč a ke Smlouvě III 10.000 Kč. Ke Smlouvě I měl žalovaný předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu, v případě Smlouvy II a III potvrzení o příjmu od zaměstnavatele. Další listiny, jako je doklad o dalším příjmu, či složenky a příjmy, bankovní výpisy, předloženy nebyly. Žalobce ani dodatečně na výzvu soudu nedoložil k zákaznickým kartám v nich uvedené a shora označené listiny, proto soud nemohl přezkoumat, zda údaje uvedené žalovaným v zákaznických kartách jsou pravdivé. Soud zdůrazňuje jeho zjištění z těchto listin, že v zákaznické kartě ke Smlouvě II žalovaný uvedl příjem 25.000 Kč, v případě Smlouvy I 13.085 Kč, v případě Smlouvy II 16.000 Kč, přitom Smlouvy byly uzavřeny v období od datum do datum. Žalobce se k jednání nedostavil, a proto se zbavil práva být poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. o povinnosti dotvrdit další skutečnosti týkající se ověřování schopnosti žalovaného úvěr zaplatit, včetně poučení o následcích, pokud nedotvrdí rozhodující skutečnosti a k nim nedoloží důkazy, tj. zamítnutí žaloby. Pokud se týká peněžního plnění, které žalovaný právnímu předchůdci žalobce poskytl, soud vycházel z údajů tvrzených a doložených žalobcem, když žalovaný byl v průběhu celého soudního řízení nečinný, proto netvrdil, ani neprokázal, že by nad rámec tvrzení žalobce něco více právnímu předchůdci žalobce, či žalobci z titulu Smlouvy I, II a III plnil. Právní předchůdce žalobce pohledávky ze Smlouvy I, II a III postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a ze strany 201 a 169 a 238 přílohy číslo Smlouvy o postoupení pohledávek Seznamu postoupených pohledávek). Vzhledem k tomu, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný po postoupení pohledávek něco plnil, žalobce požaduje peněžní plnění v rozsahu, jak na něho bylo právním předchůdcem žalobce postoupeno. Právní předchůdce žalobce oznámil změnu v osobě věřitele dopisem ze dne 29. 11. 2019. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 30. 4. 2020 k zaplacení uvedeného dluhu včetně příslušenství. Veškeré listiny, které právní předchůdce žalobce, popř. žalobce zasílal žalovanému, byly předány držiteli poštovní licence, se žádostí o doručení na adresu uvedenou ve Smlouvách, když jinou adresu žalovaný právnímu předchůdci žalobce, popř. žalobci neoznámil. Proti výši dluhu se žalovaný nebránil, ani nečinil jiné procesní návrhy.
5. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud na základě shora uvedeného skutkového závěru, tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právními závěru.
11. Právní předchůdce žalobce ve dnech datum, datum a datum uzavřel Smlouvy I – III, které obsahují podstatné náležitosti smlouvy o úvěru tak, jak je vymezuje ust. § 2395 o. z. Smlouvy byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobce (dále též úvěrujícím) a žalovaným (dále též spotřebitelem). S ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany a obsah uzavíraných Smluv, vztahují se na povinnosti právního předchůdce žalobce a žalovaného před jejím uzavřením ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření každé ze Smluv I, II a III zvlášť. Povinností úvěrujícího proto bylo mimo jiné, před jejich uzavřením řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Na výzvu soudu žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena porovnáním výdajů a příjmů žalovaného, uvedených v kartě zákazníka. Žalobce poukázal na to, že ve Smlouvách žalovaný prohlásil, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil jeho schopnost každý úvěr zvlášť uhradit. K prokázání zákonného postupu právního předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy I, II a III žalobce předložil pouze karty zákazníka, které žalovaný podepsal v den uzavření Smlouvy I, II a III. Z obsahu zákaznických karet je zřejmé, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem od stejného zaměstnavatele, žil ve společné domácnosti s manželkou, dvěma nezl. dětmi. Jeho čistý příjem v případě Smlouvy I činil 13.085 Kč, Smlouvy II 25.000 Kč a Smlouvy III 16.000 Kč. Výše příjmů žalovaného však ničím doložena nebyla. Žalobce, ani jeho právní předchůdce se k jednání nedostavili a k rozporu ve výši příjmu v případě uzavírání Smlouvy II ze dne 18. 8. 2017 tedy nemohli nic dotvrdit a ani důkazy doložit, s ohledem na shora uvedené, z důvodu jejich nepřítomnosti nemohl je soud poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., když toto poučení může být dáno ústně na jednání soudu. Kromě toho v případě zákaznické karty podepsané ke Smlouvě I a ke Smlouvě III měl mít žalovaný další příjem 6.000 Kč, popř. 10.000 Kč. Ohledně tohoto dalšího příjmu, který měl mít rozhodující význam pro poskytnutí dalšího spotřebitelského úvěru, nebylo v zákaznické kartě žalovaným ničeho uvedeno. Podle názoru soudu, s přihlédnutím ke kogentní úpravě ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, byla úvěruschopnost úvěrujícím posouzena nedostatečně. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalovaného, získat další podklady pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Takovými podklady může být zejména potvrzení o výši příjmu zaměstnavatele, nájemní smlouva z místa jeho bydliště, kalendář plateb záloh energií, výpis z rejstříku exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, SIPO, potvrzení o dalších příjmech, učinění dotazů na registr dlužníků, jako je příjmení a NRKI. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá, byť svoji ledabylostí, či z důvodu nesouhlasu spotřebitele, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě prohlášení spotřebitel ve Smlouvách, že právní předchůdce řádně zkoumal jeho úvěruschopnost před jejich uzavřením. Je s podivem, že právní předchůdce žalobce opakovaně v rozmezí období od 1. 6. 2017 do 2. 11. 2017 půjčuje peněžní prostředky žalovanému, aniž by v případě druhé a zejména třetí Smlouvy v pořadí nevyžadoval další informace ohledně solventnosti žalovaného a spolehnul se pouze na prohlášení žalovaného ve Smlouvách a ničím nedoložené (alespoň to nebylo prokázáno) údaje v zákaznických kartách. Takový ledabylý postup právního předchůdce žalobce nemůže před zákonem obstát. Za tohoto stavu věci proto není na místě, aby úvěrující spotřebiteli úvěr poskytnul, neboť úvěrující si nemůže být jistý, že úvěr bude spotřebitelem řádně splácen. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy s odbornou péčí náležitě nezjistí schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému opakovaně v rozmezí necelého půl roku spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. a proto jsou Smlouvy I, II a III absolutně neplatné. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z toho se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. K limitům komfortního výkladu se výslovně vyjádřil Ústavní soud v plenárním usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl ÚS 1/10, kterým odmítl obecným soudem předloženou právní úpravu § 55 odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 2010 zrušit s tím, že i v tomto případě je možný konformní výklad. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má tedy v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv ze Smlouvy I, II, III, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný převzal úvěr v případě Smlouvy I ve výši 18.000 Kč, v případě Smlouvy II 20.000 Kč a v případě Smlouvy III 12.000 Kč a proto je povinen peněžní prostředky z tohoto právního titulu žalobci vrátit (§ 2991 odst. 1,2 o. z.). Jak bylo zjištěno, žalovaný z titulu Smlouvy I zaplatil částku 15.920 Kč, z titulu Smlouvy II 11.200 Kč, z titulu Smlouvy III 3.360 Kč, a proto je povinen dosud nevrácené peněžní prostředky, které bez právního důvodu od právního předchůdce převzal, vrátit ve smyslu ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. Soud z tohoto důvodu a v tomto rozsahu, tj. ohledně celkem částky 19.520 Kč žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (návrh na vydání EPR) doručena, to je 22. 3. 2021, je s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení, proto jej soud zavázal zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, stanoveného podle § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). Soud s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku).
Soud aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení má za prokázanou z titulu Smlouvy o postoupení pohledávek z datum, když její součástí byl Seznam postoupených pohledávek, kde byly pohledávky ze Smlouvy I, II a III explicitně uvedeny. Tím, že bylo prokázáno, že žalovaný převzal ve všech třech případech, v hotovosti peněžní prostředky představující úvěr poskytnutý právním předchůdcem žalobce, byla prokázána též pasivní procesní legitimace žalovaného pro toto řízení.
12. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy byl žalobce ve věci úspěšný v menším rozsahu, než žalovaný. Žalovaný by proto měl vůči žalobci nárok na poměrnou část náhrady nákladů tohoto řízení. Jelikož žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (odst. III. výroku).
13. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím zdejšího soudu, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).