Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 307/2020-81
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
sídlem adresa,
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení,
sídlem adresa
proti;
žalované: ; jméno příjmení, narozená dne 20. 3. 1993,
bytem ulice a číslo, PSČ obec
O zaplacení 63.008 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14.978 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14.978 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do jistiny ve výši 38.254 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 57.422 Kč od 3. 3. 2020 do 21. 4. 2020, ve výši 781,58 Kč, se zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 53.732 Kč od 22. 4. 2020 do 20. 5. 2020 ve výši 432,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z 53.232 Kč od 21. 5. 2020 do 7. 9. 2020 ve výši 1.626,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 53.232 Kč od 8. 9. 2020 do 14. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 38.254 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem 1,75% ročně z částky 14.978 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 9.776,06 Kč a smluvního úroku ve výši 95,92% ročně z částky 44.179,14 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 3. 3. 2020 dosáhne částky 212.486 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14.978 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14.978 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do jistiny ve výši 38.254 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 57.422 Kč od 3. 3. 2020 do 21. 4. 2020, ve výši 781,58 Kč, se zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 53.732 Kč od 22. 4. 2020 do 20. 5. 2020 ve výši 432,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z 53.232 Kč od 21. 5. 2020 do 7. 9. 2020 ve výši 1.626,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 53.232 Kč od 8. 9. 2020 do 14. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 38.254 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem 1,75% ročně z částky 14.978 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 9.776,06 Kč a smluvního úroku ve výši 95,92% ročně z částky 44.179,14 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 3. 3. 2020 dosáhne částky 212.486 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 9. 9. 2020 domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že je oprávněn poskytovat spotřebitelské úvěry na základě zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru číslo (dále též Smlouva), kterou žalovaná podepsala dne datum a na základě níž jí byl poskytnut na účet uvedený ve Smlouvě úvěr ve výši 45.000 Kč. K faktickému vyplacení této částky došlo 23. 4. 2019 a žalovaná se zavázala za poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve Smlouvě, ve výši efektivní úrokové sazby 151,63% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3.689 Kč, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květen 2019 a to v souladu se splátkovým kalendářem, který tvoří přílohu oznámení o schválení úvěru.
Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Jednalo se zejména o doklady o příjmech, výpis z bankovního účtu, prohlášení žalované a dále byla její úvěrová historie ověřena v databázích příjmení a NRKI. Na základě provedeného tzv. scoringu klienta byla rozhodnuto o možnosti poskytnout úvěr v uvedené výši. Žalovaná neplnila řádně podmínky Smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradila ve čtyřech případech částku 3.689 Kč a jednou částku 5.000 Kč. Před zesplatněním celého úvěru žalobci vzniklo v důsledku prodlení žalované právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu číslo Smlouvy, v celkové výši 1.497 Kč. Dále žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. Smlouvy, v celkové výši 1.200 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru a to v souladu s bodem 6.3. Smlouvy. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky, či její části, o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne 25. 12. 2019, a proto k datu 1. 3. 2020 došlo v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se staly podle bodu 6.4. Smlouvy součástí nezaplacené jistiny úvěru též veškeré, dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru a tím nová jistina tvořila částku 54.725,44 Kč. Podle bodu 6.5. Smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, tak jí vzniká povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná po zesplatnění úvěru již dále ničeho neplnila. Z těchto důvodů zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu postupem podle § 142a o.s.ř. , ale bezvýsledně. Žalobce s ohledem na nesrovnalosti zjištěné dokazováním na jednání dne 20. 4. 2021 doplnil svá tvrzení ohledně dosud uhrazených částek žalovanou tak, že před zesplatněním úvěru žalovaná uhradila částku v celkové výši 25.832 Kč a po zesplatnění částku 4.190 Kč, když naposledy uhradila částku 500 Kč dne 20. 5. 2020. Všechny tyto částky v souladu s čl. 4 Smlouvy žalobce započetl na novou jistinu úvěru. Kromě tohoto požadoval žalobce po žalované z nové jistiny též zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně od 21. 4. 2020.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žaloba jí byla doručena do vlastních rukou dne 14. 12. 2020 a v průběhu soudního řízení byla procesně nečinná. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, bylo jí doručeno dne 8. 3. 2021 a to v souladu s ust. § 49 odst. 2 a § 57 odst. 2 o.s.ř. . Soud proto může konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnila, ani se neomluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: zprávou právnická osoba z 9. 3. 2021, vyjádřením znalce z 25. 10. 2018, hodnocením klienta z 22. 4. 2019, předsmluvním formulářem z 22. 4. 2019, výzvou k zaplacení z 29. 10. 2019 a 25. 2. 2020, předžalobní výzvou – oznámením z 27. 1. 2020, doručenkou z 13. 5. 2019, oznámením o zesplatnění z 1. 3. 2020, pracovní smlouvou žalované, dodatkem číslo k pracovní smlouvě, mzdovým zařazením žalované, kartou klienta – žalované z 8. 9. 2020, předžalobní výzvou z 19. 8. 2020, oznámením o schválení úvěru z 24. 4. 2019, návrhem na uzavření smlouvy z 22. 4. 2019, podacím archem z 20. 8. 2020, dokladem o vyplacení úvěru z 23. 4. 2019, prohlášením klienta z 22. 4. 2019, výpisem z registru příjmení z 22. 4. 2019, výpisem z registru NRKI z 22. 4. 2019 a výpisem z účtu žalované ze 16. 4. 2019 a 18. 3. 2019, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
4. Z předsmluvního formuláře, který žalovaná podepsala dne 22. 4. 2019, soud zjistil, že obsahuje popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, který měl být žalované poskytnut ve výši 45.000 Kč, s trváním 48 měsíců a žalovaná za období 48 měsíců (čtyř let) zaplatí 177.072 Kč s RPSN 151,63% ročně. V předsmluvním formuláři jsou uvedeny informace o nákladech, případně opožděných platbách, jestliže žalovaná bude s úhradou kterékoliv splátky v prodlení více jak 15 dnů po termínu splatnosti, je věřitel oprávněný požadovat úhradu smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné nové jistiny a dále je oprávněn požadovat v případě prodlení žalované zákonný úrok z prodlení, který představuje v den podpisu předsmluvního formuláře výši 9,75% ročně z dlužné částky. Věřitel má po předčasném splacení nárok na náhradu nákladů a ta bude vypočtena tak, že bude odpovídat 1% z předčasné splacené částky do celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalovaná dne 22. 4. 2019 podepsala návrh na uzavření Smlouvy o úvěru, který byl následující den (23. 4. 2019) poskytovatelem úvěru – žalobcem akceptován a podepsán. Soud z návrhu dále zjistil, že žalovaná kromě osobních údajů, kontaktních údajů, požadovala úvěr ve výši 45.000 Kč, s dobou trvání úvěrové smlouvy 48 měsíců při celkové splátce 3.689 Kč měsíčně při RPSN 151,63%. Součástí Návrhu/ Smlouvy byly uvedeny podmínky čerpání úvěru a předpoklady pro výpočet RPSN. Žalovaná byla seznámena s právem na předčasné splacení úvěru a důsledky vyplývajícími z prodlení klientů. Bod číslo. Návrhu/ Smlouvy obsahuje výpočet a výši smluvních pokut za každé prodlení žalované, byť jen částí jedné splátky. K faktickému plnění ze Smlouvy žalobcem došlo dnem 23. 4. 2019, kdy žalobce poukázal na protiúčet číslo bankovní účet (číslo účtu uvedené žalovanou ve Smlouvě), částku 45.000 Kč. K oznámení o schválení úvěru došlo dopisem ze dne 24. 4. 2019 a žalovaná byla informována, že (až) doručením oznámení došlo k uzavření Smlouvy. Součástí oznámení byl splátkový kalendář ke Smlouvě. Žalovaná se splátkovým kalendářem neřídila a dle doplňujících informací žalobce poté, co byl poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. , soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobci ve dnech 22. 5. 2019, 26. 7. 2019, 19. 8. 2019 a 2. 9. 2019 částku 3.689 Kč, dne 4. 11. 2019 5.000 Kč a 18. 11. 2019 částku 6.076 Kč, tedy před zesplatněním úvěru žalovaná zaplatila částku 25.832 Kč a po zesplatnění úvěru uhradila dále dne 21. 4. 2020 částku 3.690 Kč a dne 20. 5. 2020 částku 500 Kč, tedy celkem 4.190 Kč, tj. celkem 30.022 Kč. Žalovaná, které žaloba byla doručena do vlastních rukou, byla v tomto řízení zcela procesně pasivní, proto soud vycházel z listin předložených žalobcem, ze kterých byla tato částka najisto prokázána. Jedná se o zejména skutkové zjištění z karty klienta – žalované, ke Smlouvě. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel z hodnocení klienta z 22. 4. 2019, ve kterém byl uveden z pracovního poměru na dobu neurčitou čistý měsíční příjem 18.000 Kč, výdaje - životní minimum 3.410 Kč, náklady na bydlení 1.000 Kč, celkem výdaje 4.410 Kč. Podle těchto údajů zůstala žalované rezerva 1.000 Kč při volných zdrojích 12.590 Kč. Listin Listina je kromě žalované podepsána zprostředkovatelem úvěru a jméno příjmení, která za žalobce dne 23. 4. 2019 úvěr schválila. K této listin ě – hodnocení klienta žalovaná doložila pracovní smlouvu, kterou žalovaná uzavřela se zaměstnavatelem právnická osoba, s nástupem do zaměstnání dne 17. 6. 2015, Smlouva byla měněna předloženým dodatky. Z dodatku číslo pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2018 soud zjistil, že tímto dodatkem byl změně bod číslo pracovní smlouvy ze dne 17. 8. 2015, s účinností od 1. 8. 2018 tak, že pracovní poměr smluvní strany uzavírají na dobu neurčitou. Žalobce měl k dispozici při zkoumání schopnosti žalované úvěr zaplatit výpisy z registru příjmení ze dne 22. 4. 2019, ve kterém byla uvedena dlužná částka 870 Kč s počtem dlužných splátek 2, s datem posledního nahrání 8. 12. 2016, jednalo se o dluh na telekomunikačních poplatcích a služby elektronických komunikací. Z informací systému NRKI soud zjistil, že u žalované je uveden kód příznaku 16, tzn., že klientova Smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že od zaměstnavatele na její účet byla poukázána dne 18. 3. 2019 částka 17.519 Kč a dne 16. 4. 2019 částka 19.031 Kč. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k zaplacení dluhu a to dne 29. 10. 2019, 25. 2. 2020 a dne 27. 1. 2020 byla vyzvána k zaplacení dluhu s upozorněním na možnost zesplatnění celého dluhu (zjištěno z výzev). O zesplatnění celého dluhu byla z důvodu neplnění povinností žalované vyplývajících ze Smlouvy, byla žalovaná informována oznámením ze dne 1. 3. 2020, ve kterém byla žalovaná upozorněna na svoji povinnost uhradit stávající dluh nejpozději do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení, pokud k tomu nedojde, žalobce přistoupí k vymáhání svých pohledávek v soudním řízením. Žalované byly veškeré shora označené listin y doručovány na adresu, kterou žalovaná uvedla jako kontaktní adresu. Žalovaná netvrdila, ani neprokázala, že by na dluhu něčeho více, než bylo tvrzeno žalobcem, zaplatila. Na kontaktní adresu byla žalované doručena též předžalobní výzva k zaplacení dluhu, v souladu s ust. § 142a o.s.ř.
5. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
7. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.
11. Mezi žalobcem (úvěrujícím) a žalovanou (dále též spotřebitelkou), byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 o. z. Návrh na její uzavření žalovaná podepsala dne datum a úvěrujícím (žalobcem) byla akceptována dne 23. 4. 2019. Na základě Smlouvy byl žalované na účet, který za tímto účelem ve Smlouvě uvedla, vyplacena částka 45.000 Kč za dohodnutý úrok 151,63% ročně, s povinností dluh v celkové výši 177.072 Kč zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 3.689 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy bylo ujednání o výši jednotlivých smluvních pokut a úroků spojených s prodlením žalované, s řádným plněním dle splátkového kalendáře. Žalovaná ve splátkách v různé výši v nepravidelnou dobu zaplatila žalobci celkem 30.022 Kč. Se zbytkem dluhu se dostala do prodlení a svoji povinnost nesplnila ani na základě předžalobní výzvy podle § 142a o.s.ř. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 23. 4. 2019, i když oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě bylo vydáno dne 24. 4. 2019 a dle jeho obsahu až doručením tohoto oznámení, tzn. nejdříve 24. 4. 2019 žalované, došlo k uzavření Smlouvy. Žalobce tedy plnil dříve, než došlo k uzavřené Smlouvy, tedy dříve, než žalobce mohl zvážit všechny okolnosti vyplývající ze zjištění ohledně schopnosti žalované dluh zaplatit a rozhodnout, zda jí úvěr vůbec poskytne. Pokud by žalobce myslel zkoumání úvěruschopnosti žalované vážně a tedy v souladu se zákonem, tj. citovaným ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , nemohl by přehlédnout, že měl k dispozici výpisy z registrů příjmení a NRKI, ze dne 22. 4. 2019, ze kterých by zjistil, že žalovaná dluží na telekomunikačních poplatcích a službách elektronických komunikací a systém NRKI na základě osobních dat žalované označil žalovanou s kódem příznaku 16, tzn., že klientova (tzn. žalované) smlouva je hodnocena jako špatná (tzn. negativní příznak) a nemohl by žalované za takového zjištění úvěr poskytnout. Soud má za prokázanou aktivní procesní legitimaci žalobce pro toto řízení tím, že žalované poukázal dohodnutou výši úvěru ve výši 45.000 Kč na jí určený účet. Žalovaná na základě Smlouvy též částečně plnila a tím je dána její pasivní procesní legitimace pro toto řízení. Soud může konstatovat, že Smlouva tak, jak byla uzavřena, obsahuje podstatné náležitosti Smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a 2396 o.z. a s ohledem na postavení žalované, jako spotřebitelky, jako slabší smluvní strany a obsah uzavřené Smlouvy, je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě o. z.), též podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a zkoumat, zda úvěrující před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud by bylo nezbytné, tak z databáze umožňující posouzení jeho úvěruschopnosti, nebo i z jiných zdrojů. Úvěrující může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zásadou (§ 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. ), je Smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 téhož zákona). Jak už výše bylo uvedeno, v tomto konkrétním případě žalobce si při zkoumání schopnosti žalované dohodnutý úvěr splatit, zjistil údaje, jak vyplývají z listin y označené„ hodnocení klienta“, kterou žalovaná podepsala a to z příjmu žalované, jehož výše byla za dva měsíce též doložena. Další údaje, jako jsou měsíční výdaje na nájemném, inkaso, doprava a ostatní již žalobce nezkoumal a žalovaná je ničím nedoložila. Lze tedy uzavřít, že žalobce skutečnou výši pravidelných měsíčních výdajů nezkoumal, alespoň to neprokázal. Jak už bylo shora uvedeno, žalobce měl k dispozici výpisy z registrů příjmení a NRKI, ze kterých byly zjištěny negativní příznaky, žalovaná dlužila a její Smlouva byla označená negativním příznakem. Přes všechny tyto informace žalobce žalované úvěr poskytl ještě před uzavřením Smlouvy. Pokud by žalobce jednal s odbornou péčí, tak jistě zkoumal s ohledem na uvedené příznaky vyplývající z registrů příjmení a NRKI, jaké jsou majetkové a finanční poměry žalované ke dni uzavření Smlouvy, neboť tyto údaje žalované naznačovaly, že žalovaná nebude schopna, aniž by se dostala do větších finančních problémů, měsíční dohodnutou splátku pravidelně plnit. Žalobce sice formálně splnil povinnosti zákona, ale při hodnocení získaných údajů nepostupoval s odbornou péčí. Z pohledu osoby jednající za žalobce šlo pouze o to, uzavřít smluvní vztah a z tohoto plynoucí odměnu a žalobci o zisk ve formě sofistikovaného systému smluvních pokut a dohodnutého nemravného úroku, který vedl k tomu, že pokud by žalovaná splnila dohodnutý splátkový kalendář za poskytnutí úvěru 45.000 Kč, během 48 měsíců (za čtyři roky) by žalobci zaplatila částku v nemravné výši 177.072 Kč. Žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. a ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť zákon výslovně zakazuje ujednání porušující dobré mravy, a proto z obou důvodů je Smlouva absolutně neplatná.** Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele, vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Z tohoto se nemůže vymykat směrnice implementovaná aktuálním zákonem o spotřebitelském úvěru. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž svědčí a nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má tedy v tomto případě právo požadovat po žalované plnění nikoliv z absolutně neplatné Smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaná převzala úvěr ve výši 45.000 Kč a tento je povinna z tohoto právního titulu žalobci vrátit (§ 2991 odst. 1 ,2 o. z.). Nebylo prokázáno, že by žalovaná tuto částku v celém rozsahu, tj. 45.000 Kč vrátila. Žalovaná vrátila ve formě nepravidelných splátek žalobci celkem částku 30.022 Kč a tudíž je povinna zbytek z takto získaného bezdůvodného obohacení, tj. 14.978 Kč žalobci vrátit. Soud z tohoto důvodu a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalované výzva (žaloba) doručena, je s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení, proto soud zavázal žalovanou zaplatit kromě uvedené částky i zákonný úrok z prodlení stanovený v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (odst. I. výroku). Soud s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku).
12. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , když zjistil, s přihlédnutím k výši požadovaného příslušenství, že žalovaná byla procesně úspěšnější a vznikl jí nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).
13. Soud rozhodl o povinnosti žalované plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty, neshledal podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).