Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 165/2021-39
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá do kapitalizovaného úroku ve výši 2 678 Kč.
II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku uhradit žalobkyni částku 4 500 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení z této částky ve výši 592 Kč a úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od 7. 9. 2020 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá do kapitalizovaného úroku ve výši 2 678 Kč. II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku uhradit žalobkyni částku 4 500 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení z této částky ve výši 592 Kč a úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od 7. 9. 2020 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně Friendly Finance s.r.o., IČ 24161306 (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 9. 11. 2016 prostřednictvím uživatelského účtu na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně www.pujckomat.cz smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit do 9. 12. 2016, svou povinnost nesplnil, dostal se do prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Pohledávka sestává nad rámec jistiny z poplatku za poskytnutí úvěru (1 193 Kč, označen též jako úrok) a administrativního poplatku (1 485 Kč) a nákladů za inkasní vymáhání (6 680 Kč), které žalobkyně ve prospěch žalovaného neuplatňuje. Smlouvou ze dne 8. 8. 2018 byla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena pohledávka za žalovaným. Poplatky v celkové výši 2 678 Kč žalobkyně uplatňuje v rámci kapitalizovaného úroku.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovanému byla dne 9. 11. 2016 na číslo účtu bankovní účet na základě úvěrové smlouvy uzavřené v souladu s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím internetu právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 4 500 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 193 Kč RPSN činila 1 648,1 % a žalovaný byl povinen úvěr splatit do 9. 12. 2016, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně mohla v případě prodlení mj. úvěr zesplatnit nebo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný úvěr včas neuhradil. Žalovanému byly dne 18. 12. 2016 zaslány platební informace, podle nichž právní předchůdkyně žalobkyně požadovala 6 532 Kč. Žalovanému byly ve dnech 27. 12. 2016, 5. 1. 2017, 14. 1. 2017 zaslány platební informace, podle nichž právní předchůdkyně žalobkyně požadovala 7 256 Kč. Dne 8. 8. 2018 uzavřela žalobkyně se svou právní předchůdkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobkyni převedena pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. Dne 21. 9. 2018 informovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2018, spolu s celkovou výší pohledávky 13 858 Kč (neuhrazená jistina, poplatek za zápůjčku, smluvní pokuta, úrok z prodlení, a účelně vynaložené náklady na vymáhání).
4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěryschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěryschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi
o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11 , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo
i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V projednávané věci nebylo nijak doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěryschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy (pouze uveden údaj, že se jedná o plat), výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěryschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná. Soud tedy nemohl žalobkyni přiznat požadované kapitalizované úroky ve výši 2 678 Kč, ačkoli současně oceňuje, že žalobkyně tímto označením (na rozdíl od mnohých dalších) vystihuje skutečnou povahu předmětných poplatků. Na druhou stranu nelze opomenout, že poplatek ve výši 1 485 Kč není obsažen v textu samotné smlouvy a s odkazem nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 , podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), by tak soud nemohl tuto smluvní pokutu přiznat ani v případě platného sjednání smlouvy, neboť smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 485 Kč neobsahovala.
7. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 4 500 Kč poskytnutém právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy žalovanému jako úvěr. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Je tedy patrné, že žalobkyně má na základě postoupení pohledávky podle § 1879 o. z. jako ochuzená právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 500 Kč ze strany žalovaného, který na jistinu úvěru ničeho neuhradil. Soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 4 500 Kč a žalobu pro částku 2 678 Kč (součet poplatků označený jako kapitalizovaný úrok) zamítl.
8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 368 Kč, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (2x 200 Kč, 1x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 168 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.
10. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání v souladu s § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč. K příslušenství se nepřihlíží.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.