Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 91/2021-61
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka a dále v sazbě 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.
II. Co do částky částka, částka a úroku z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení částka, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek. II. Co do částky [částka], [částka] a úroku z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení plnění ze smlouvy o úvěru ze dne datum, sjednané žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, jako věřitelem, na stránkách webová adresa, s původní jistinou částka. Z této smlouvy požaduje uhradit jistinu částka, úrok částka, Kč částka na poplatku za poskytnutí úvěru, částka na poplatcích za bezpečnou splátku (á částka), částka na účelně vynaložených nákladech upomínání a částka na smluvních pokutách. Dále se domáhala úroku z prodlení v kapitalizované výši částka (v žalobních tvrzeních uváděla za období od datum do datum, v petitu však za období od datum do datum) a dále od datum do zaplacení. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované. Použil předem nastavený skóringový systém, který má vyšší statistickou spolehlivost (až 98,5 % úvěrů nedospěje k soudnímu řízení), než individuální posuzování, a soud nemůže věřitelům vnucovat svůj statistický model jako jediný a správný. Vstupem do tohoto systému byla i lustrace žalované v databázích příjmení, NRKI, příjmení a ISIR. Potvrdila k dotazu soudu, že zaslaný výpis z účtu z listopadu 2017 byl zaslán správně, doplnila historii splácení předchozího úvěru žalované a poskytla výpis NRKI.
2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, návrh převzala do vlastních rukou na svém trvalém bydlišti dne datum. Nevyjádřila se ani k věci samé.
3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Byla předložena úvěrová smlouvy ze dne datum, dle které se žalovaná zavázala po načerpání částka tuto uhradit do 30 dnů s navýšením částka. K té pak na č. l. 53 p. v. žalobkyně uvedla, že byla dne datum skutečně vyplacena, dvěma platbami částka žádala o odklad splatnosti, dne datum uhradila částka, dne datum pak částka. Výpisem z účtu č. bankovní účet žalované z listopadu 2017 bylo zjištěno, že tato datum uhradila částka příjemci„ anonymizováno“, dále téhož dne a následného dne uhradila 2x částka příjemci„ anonymizováno“ 2x částka s uvedením„ Souhlasim s SUU“. Obojí soud považuje za žádost o nejméně 2 spotřebitelské úvěry u dvou úvěrových společností (notorieta). Dne datum byla žalované připsána částka částka s popisem„ pujcka od webová adresa“ a téhož dne bylo platbou částka a dle popisu platby požádáno o odklad splatnosti této zápůjčky o 30 dní. Z účtu nevyplývá žádný další příjem (nad částka), pouze výběr částky částka v den dojití jistiny zápůjčky. Dle úvěrové zprávy (č. l. 54) žalovaná měla ve své historii 4 splátkové a 3 nesplátkové závazky. V roce 2016 se ocitla s prodlením se zaplacením debetu na běžném účtu v částce okolo částka na 31 dní. V listopadu 2017 načerpala částka na osobním úvěru (zřejmě zápůjčka od webová adresa jak výše), tento závazek uhradila až v červnu 2019 poté, co se ocitla v prodlení až 488 dnů po splatnosti s většinou úvěrové jistiny. V průběhu této pohledávky čerpala žalovaná v lednu 2018 jiný osobní úvěr (jistina částka), s nímž se ocitla po splatnosti 44 dnů s celou jistinou, nejvýše pak 74 dnů s menší částí úvěru (uhradila v červenci 2018). Od prosince 2018 se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou debetního zůstatku na účtu ve výši až částka na dobu až 182 dnů po splatnosti (duben 2019). Od ledna 2019 se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou debetního zůstatku na účtu ve výši až částka na dobu až 212 dnů po splatnosti (duben 2019). Žalovaná tedy doplácela závazky v prodlení v měsících červen 2016, červenci 2018, dvou v dubnu 2019 a v červnu 2019, o kterých žalobkyně před sjednáním závazku věděla. V žádosti o předmětný úvěr (č. l. 57) žalovaná uvedla, že má jedno vyživované dítě, svůj příjem částka, jiný příjem domácnosti částka, výdaje domácnosti částka a žádá zapůjčit částka. Bylo ověřeno, že nečelí exekuci a není v oddlužení. Smlouvou ze dne datum (18 stran) na č. l. 21 bylo prokázáno, že žalovaná uvedla odlišnou adresu trvalého bydliště od doručovací adresy (ulice a číslo v obec) se po načerpání částka zavázala uhradit ve 24 měsíčních splátkách (v nepravidelné výši částka, poté 7x částka a poté již částka, částka v případě poslední splátky) celkem částka, dále poplatek částka, sjednán jsou i další poplatky a smluvní pokuty, jak požadovány žalobním návrhem. Byla doložena kopie občanského průkazu žalované, kde je vyznačen rodinný stav„ vdaná“. Výpisem č. l. 36 bylo prokázáno vyplacení částka na účet č. bankovní účet dne datum. Dle historie úvěru na č. l. 37 nebylo zaplaceno ničeho. Právní zástupce žalobkyně doložil vypracování předžalobní výzvy (č. l. 41). Dle sdělení Úřadu práce z března 2021 je žalovaná příjemcem rodičovského příspěvku ve výši částka měsíčně a dle registru obyvatel č. l. 49 je vdaná od roku 2017 a má nezletilou dceru (2019). Dle přehledu věcí žalované u zdejšího soudu (č. l. 48) tato v roce 2015 čelila exekuci, avšak tato dle rejstříku soudu skončila již v roce 2016, další dvě exekuce žalované byly zahájeny až v roce 2019 a 2020.
4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu (žalovanou nebylo dosud uhrazeno ničeho), neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud dovozuje (a to ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti a to i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni datum. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému.
5. Pokud se týká zjištění řízení žalované u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost soudu, spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozí exekuci žalované tak vyplynul přímo ze spisu (a zřejmě i z úvěrové zprávy žalované) a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. Údaj o exekuci však zřejmě byl z veřejných registrů (příjmení) v době poskytování závazku již vymazán, nelze tedy k němu přihlížet, stejně jako k později zahájeným exekucím. příjmení aktivitu soud přitom nečinil. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet. Současně je však uvedeno, že byly tvrzeny údaje o příjmech a závazcích, k nim důkazní návrhy předloženy nebyly. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Pokud taková metodika žalobkyni dobře slouží ve statisticky relevantní množině případů, představuje to její (statistickou) výhodu, nezbavuje ji to však současně odpovědnosti za výsledek v individuálním případě, který soudem projednáván je. Soud přitom hodnotí pouze ty údaje, které měla žalobkyně k dispozici (a toliko potvrdil její zjištění, že žalovaná nečelila žádné exekuci), žádnou konkrétní, konkrétní metodiku posuzování poměrů dlužníka soud nenastoluje. Dle názoru soudu však měly být zjištěné údaje interpretovány odlišně, než jak žalobkyně učinila, neboť nezohlednění údajů, které měla k dispozici, zjevně poukazuje na chybu v (tehdejší) metodice žalobkyně.
6. V projednávaném případě žalobkyně neprokazuje další listin y, v zákaznické kartě je toliko záznam o tvrzeních. Soud tedy nemůže přezkoumat pravost, resp. věrohodnost těchto údajů. Žalovaná však především sama deklarovala omezený příjem a vyživovací povinnost, současně svou závislost na příjmu další osoby v domácnosti (blíže nespecifikováno, žalobkyni však bylo z občanského průkazu zřejmé, že půjde o manžela žalované). Možnost úvěr splácet při vágně a nedůvěryhodně deklarovaných výdajích domácnosti v částce toliko částka tak zcela zjevně závisela výlučně na příjmu manžela, resp. jeho vlastní schopnosti a ochoty úvěry (žalované) splácet (z takového svého příjmu). Jeho poměry, natož pravdivost tvrzení o příjmu však nijak zkoumány nebyly. To vše přitom zcela zjevně klade o to vyšší nároky na nutnost bedlivého zkoumání věrohodnosti údajů od žalované. Pokud žalobkyně odkazuje soud na výši jistin úvěrů, soud konstatuje, že je třeba brát do úvahy celkovou splatnou částku, délku splácení a výši splátek (v prvním půlroce okolo 1 tis. Kč měsíčně), rozhodně se tedy jednalo o podstatný závazek osoby s příjem částka měsíčně a výdaji nejméně částka měsíčně, u kterého byla na místě značná opatrnost. jméno žalobkyně přitom měla k dispozici historii splácení předchozího závazku mezi týmiž účastníky, jemuž předcházelo předložení výpisu z účtu žalované. Z toho vyplynulo, že žalovaná neměla žádný další příjem, než z jiného spotřebitelského úvěru (částka, který figuruje i v úvěrové zprávě). K tomu pak přistupuje údaj o dosavadní historii finančních závazků žalované, který zcela zjevně svědčí o značné finanční nekázni, neboť žalovaná nebyla schopna řádně a včas splácet ani podstatně nižší závazky (z dalších závazků z debetu na účtech u tří různých subjektů –„ B03“,„ B04“ a„ B05“) a dostala se tedy do prodlení se všemi svými (žalobkyni známými) závazky v měsících červen 2016 (jediný závazek před sňatkem žalované), červenci 2018, dvou v dubnu 2019 a v červnu 2019, zatímco předmětný spotřebitelský úvěr byl poskytnut v srpnu 2019. Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel za těchto okolností správně zhodnotil okolnost dosavadní historie závazků a jejich splácení u žalované, jejíž rodinné a majetkové poměry se nijak nezměnily, nemohl by úvěr poskytnout v přesvědčení, že bude v moci žalované jej řádně splácet. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí spotřebitelského úvěru ve smyslu § 86 a 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. již proto nedbalé a má za následek neplatnost závazku ze smlouvy o zápůjčce bez dalšího.
7. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání celé tržní odvětví i spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny. V případě žalované však byla na místě kritičnost již z důvodů shora rozvedených, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neprověřila existenci a dostupnost dalšího příjmu v domácnosti žalované, na kterém úhrada závazku zjevně závisela a který se přitom dosud jako záruka řádného splacení závazků žalované nijak neosvědčil. Případnou trestněprávní rovinu jednání žalované soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil).
8. Z těchto důvodů soud posoudil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou a proto výrokem I přiznal nárok toliko na příslušnou úvěrovou jistinu, zbytek pak byl výrokem II zamítnut. Nárok na poplatky, pojistné či obchodní úrok nevznikl vůbec, neboť právní vztah mezi účastníky je třeba posoudit jako nárok na vydání předmětu bezdůvodného obohacení (z plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.). Proto je soud výrokem II zamítnul v plné výši (částka). Nárok na úrok z prodlení s odkazem na § 1970 tamtéž vznikl, když počátek prodlení i sazbu (s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) shledal soud jinak důvodnými (byť nedokázal početně zjistit, jak žalobkyně dospěla právě k částce částka na kapitalizovaném úroku z prodlení), žalobkyně jej však mohla požadovat nejpozději od datum a v této výši (do zaplacení) jej soud z jistiny částka přiznal, v rozdílu pak výrokem II zamítnul.
9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (65,7 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu poměrné části (31,4 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, po částka a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á částka ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za doplnění žalobního návrhu k instruktivní výzvě soudu odměna samostatně nepřísluší, neboť šlo toliko o doplnění návrhu o skutečnosti, které by již měly být jeho součástí (splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet závazek z úvěru), případně o ujasnění důvodu předložení výpisu z účtu, který zjevně patřil k předchozímu závazku, nikoliv k závazku aktuálně projednávanému. Nejde tedy o účelně vynaložený (samostatný) náklad řízení.
10. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná je zřejmě předlužena a podléhá exekučním inhibitoriím. Jistiny exekucí jsou relativně nízké (6 837 a částka, jde však o věřitele z oblasti spotřebitelských úvěrů a příslušenství tak může být značně vysoké). Je více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla a je tak vhodné poskytnout žalované možnost pohledávku vyřešit bez nutnosti zahájit další exekuci. Nejedná se o natolik vysoké plnění, aby jej nemohla v cca 8 splátkách uhradit z nezabavitelných částek svého příjmu. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované poskytl přibližně takový splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Žalovaná by měla nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu či z příjmu svého manžela, na který ostatně spoléhala při sjednávání takového závazku ona i žalobkyně), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.