Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 11/2021-69
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13.210,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení o zaplacení částky 427,31 Kč se zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8.000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 8.000 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba na zaplacení částky 6.792,45 Kč s úrokem 28 % p. a. z částky 8.512,95 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 8.512,95 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 7. 2018 a 8,05 % p. a. z částky 512,95 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení o zaplacení částky 427,31 Kč se zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8.000 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 8.000 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba na zaplacení částky 6.792,45 Kč s úrokem 28 % p. a. z částky 8.512,95 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 8.512,95 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 7. 2018 a 8,05 % p. a. z částky 512,95 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 10. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 13.210,06 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.016,52 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 993,18 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 8.512,95 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 28 % ročně z částky 8.512,95 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku) splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 8.807 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.724 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28,00 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1.250 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5.833 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 314 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 1. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 20. 12. 2016. Pohledávka včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Podáním doručeným dne 5. 3. 2021 vzala žalobkyně„ po posouzení celého případu“ žalobu částečně zpět co do částky ve výši 427,31 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k 14. 6. 2018 s tím, že nadále po žalované požaduje částku 13.210,06 Kč (tj. součet jistiny ve výši 8.512,95 Kč a poplatku ve výši 4.697,11 Kč), zákonný úrok z prodlení z částky 8.512,95 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok ve výši 28,00 % ročně z částky 8.512,95 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 993,18 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 589,21 Kč. Soud pak v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby postupoval podle § 96 a řízení o zaplacení částky 427,31 Kč zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).
3. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.
4. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4 , příp. § 50 o. s. ř. o. s. ř. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
5. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou dne datum pod číslo. Na základě smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala vrátit dále částku ve výši 8.807 Kč, jež představuje úrok 1.724 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1.250 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení 5.833 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 314 Kč (poslední splátka 281 Kč).
6. K charakteru smlouvy nutno dodat, že má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č 43/2013 Sb. , podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
7. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 19. 2. 2021. Žalobkyně pak v průběhu řízení doložila zákaznickou kartu ze dne 22. 11. 2016, v níž žalovaná uvedl, že je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a pracuje jako šička s příjmy 10.500 Kč čistého měsíčně. Odhadované měsíční výdaje uvedla v částce 7.000 Kč Tyto poměry měly být ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v průběhu řízení nenabídla.
8. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalované úvěr splácet soud předně považuje za neprůkazný, neboť žalobkyně jej s výjimkou jednostranného prohlášení žalované ve formě zákaznické karty nedoložila žádnými dalšími důkazy. To se týká jak příjmů, tak prezentovaných odhadovaných výdajů. U výdajů uvedených žalovanou pak není zřejmé, zda zahrnují i náklady na bydlení a v jaké výši, přičemž toto mělo být realizováno formou nájmu. Ani soud tak neměl možnost náležitě ověřit, zda údaje uváděné žalovanou odpovídaly skutečnosti či nikoliv.
9. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
10. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).
11. Lze dodat, že z citovaných ustanovení, v nichž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice kladen důraz i na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).
12. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.
13. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
14. V daném případě nebyla žalovaná podle obsahu spisu a předložených dokladů v potřebné kvalitě dotazována na pravidelné výdaje, které nepochybně mohou mít zásadní vliv na schopnosti a možnosti spotřebitele dluhy splácet. Nebylo tak mj. zřejmé, zda a jaké měla žalovaná v době uzavření smlouvy výdaje spojené s bydlením či jaké měla další pravidelné měsíční výdaje. Jen odhadnuté výdaje souhrnnou částkou 7.000 Kč soud nepovažuje za dostatečně vypovídající. Žalobkyně dále nepředložila jakékoliv doklady, jimiž měly být ověřovány příjmy a výdaje žalované a nemohlo tak být posouzeno, zda deklarované poměry žalované odpovídaly skutečnosti či nikoliv. Pouhé potvrzení na zákaznické kartě, že došlo k předložení uváděných dokladů a jejich ověření, soud považuje z výše uvedených důvodů za nedostačující. Samo o sobě to totiž nevylučuje uvedení nepravdivých nebo zkreslených skutečností jednou či druhou stranou za účelem poskytnutí nebo získání zápůjčky (ať už by pro to byly důvody jakékoliv).
15. Na uvedeném základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál řádně povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou) a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr.
16. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.
17. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalovaného došlo za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení § 2991 a násl. o. z.
18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.
19. Z hlediska vymezení výše dlužné částky soud vycházel z tvrzení žalobkyně, o němž není důvod pochybovat, že žalovaná dosud z titulu uzavřené smlouvy uhradila částku 2.000 Kč (viz rovněž tabulka umoření č.l. 18 spisu). Vzhledem k tomu, že zápůjčka byla žalované poskytnuta ve výši 10.000 Kč, činí ke dni rozhodnutí soudu neuhrazený zůstatek jistiny zápůjčky částku 8.800 Kč. V tomto rozsahu, tj. co do částky 8.800 Kč, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované dlužnou částku zaplatit.
20. V otázce vzájemného zúčtování plateb dospěl soud k přesvědčení, že soud ve smyslu § 2993 o. z. provede zúčtování všech tvrzených a prokázaných plateb, kdy od jistiny úvěru se odečtou veškeré platby dlužníka z uvedeného vztahu; a případný kladný rozdíl tvoří existující dluh). Ačkoliv dikce zákona upouští od důrazu na vyjádření podmíněnosti vzájemných plnění, nepopírá zcela synallagmatičnost závazků takto vzniklých. Lze pak usuzovat, že i nadále budou aplikovatelné závěry soudní praxe, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Jelikož v tomto případě bylo bezdůvodné obohacení v podstatě představováno právě zmíněným rozdílem peněžitých plnění, nebylo třeba se zabývat podmíněností vzájemných závazků stran neplatné smlouvy.
21. Vedle přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum odeslaného podle podacího lístku dne 13. 7. 2018 a doručeného ve smyslu § 573 o. z. dne 18. 7. 2018. V oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku z titulu bezdůvodného obohacení není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal právě na uplynutí lhůty k zaplacení v oznámení – analogicky ve smyslu § 1958 o. z., tj. do 30. 7. 2018. Ode dne následujícího se pak žalovaná dostala do prodlení. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , přičemž soud je limitován výší úroku z prodlení uplatněnou v návrhu.
22. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků, smluvních pokut apod. přiznat.
23. K zaplacení přiznané částky byla žalované stanovena obecná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.
24. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena kromě smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou již zmíněným oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne datum adresovaným žalované a podacím lístkem ze dne 13. 7. 2018. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaná je povinna plnit žalobkyni.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dodatečně podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když ve věci úspěšnější žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly (včetně kapitalizovaného příslušenství do vyhlášení tohoto rozsudku bylo žalobě vyhověno co do částky 9.817,32 Kč, zamítnuta byla v částce 14.022,14 Kč) a k částečnému zastavení řízení nedošlo z důvodů na straně žalované.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.