Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
8 C 307/2020-44
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 10 186,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 2 000 Kč od 29.6.2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje zaplatit částku 8 186 Kč a dále v části, ve které žalobce požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení z částky 3 814,05 Kč od 29.6.2018 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 2 000 Kč od 29.6.2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje zaplatit částku 8 186 Kč a dále v části, ve které žalobce požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení z částky 3 814,05 Kč od 29.6.2018 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 10 186 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaná coby úvěrovaná uzavřela dne 28.04.2017 se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru číslo dle zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalobce coby postupník uzavřel dne 11.12.2019 se společností právnická osoba IČO coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, a poplatky v celkové částce 18 186 Kč ve 14-ti splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 28.06.2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrované poskytl dne 28.04.2017, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalobce sdělil, že zkoumal úvěruschopnost žalované, s tím, že žalovaná doložila původnímu věřiteli pravidelný měsíční příjem. Dále sdělil, že žalovaná uhradila na splátkách na základě smlouvy o úvěru žalobci pouze částku 8000 Kč.
2. Žalobce se z jednání omluvil.
3. Žalovaná se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila.
4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listin y označené jako žádost o úvěr, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobce o úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž měla úvěr splácet ve splátkách po 1299 Kč měsíčně, v 14. měsíčních splátkách. V žádosti uvedla, že je na rodičovské dovolené, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, bydlí ve vlastní nemovitosti. Pobírá rodičovský příspěvek a výživné v celkové výši 15500Kč. Žalovaná uvedla, že má výdaje 3000 Kč na bydlení, 4000 Kč jídlo a osobní náklady.
5. Z listin y označené jako standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 27.4.2017 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce informoval žalovanou o podmínkách poskytnutí úvěru.
6. Z listin y označené jako smlouva o úvěru ze dne 28.4.2017 bylo zjištěno, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byl sjednán úvěr ve výši 10 000 Kč. Dále byl sjednán úrok ve výši 963 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 4000 Kč, náklady 723 Kč, inkasní poplatek 2500 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit 18186 Kč ve splátkách po 1299 Kč měsíčně. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila převzetí částky v hotovosti.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Tato skutečnost byla žalované oznámena, což vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu.
8. Z výzvy k plnění ze dne 7.3.2021 bylo zjištěno, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu.
9. Z předložených výpisů z účtu žalované soud zjistil, že v měsíci lednu 2017 žalovaná obdržela z úřadu práce částku 10 001 Kč a dále jí byla zaslána na účet částka 4 000 Kč označená jako výživné, dále žalovaná obdržela částku 2000 Kč. Konečný zůstatek na účtu na konci měsíce ledna byl minus 43,31 Kč, zůstatek na účtu v měsíci únoru 2017 činil minus 206 Kč, v měsíci březnu 2017 činil zůstatek minus 175 Kč.
10. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu, jejímž předmětem byl závazek poskytnout žalované peníze. Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala celkem vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 18186 Kč v měsíčních splátkách po 1299 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k vrácení dlužné částky upomínkou ze dne 27.11.2017. Právní předchůdce žalobce zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, a to tak že si nechal před uzavřením smlouvy předložit výpisy z účtu žalované.
11. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), účinný od 15.11.2016.
12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
15. a) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. , a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- Finance s. r. o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1 , resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
21. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
22. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Po provedené dokazování dospěl k závěru, že žalobce řádně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Žalobce vycházel ze situace, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem 15500 Kč. Vycházel pak z předpokladu, že žalovaná hradí 3500 Kč za bydlení a energie, dále vycházel z toho, že žalovaná má výdaje na jídlo a ostatní 4000 Kč měsíčně, přičemž v žádosti žalovaná uvedla, že má dvě vyživovací povinnosti. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná dostávala od úřadu práce měsíčně zhruba 10 000 Kč (tato částka zahrnovala rodičovský příspěvek, přídavek na děti a bydlení), další měsíční příjem žalované bylo výživné na děti ve výši 4000 Kč. Podle názoru soudu závěry žalobce, že žalovaná je schopna měsíčně hradit částku 1299 Kč je nesprávný. Žalovaná sice uvedla, že má s dětmi výdaje 7700 Kč měsíčně, toto však neodpovídá předloženým důkazům. Podle výpisu z účtů, jenž žalobce předložil, byla žalovaná každý měsíc v mínusu, tudíž další měsíční výdaj při splácení úvěru pak představoval pro žalovanou finanční zátěž. Žalovaný sice zkoumal příjem žalované, nicméně se nezabýval jejími výdaji.
24. Žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 2000 Kč, neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslal žalobce, uhradila 8000Kč. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 2000Kč ode dne sesplatnění (29.6.2021).
25. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.
26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly.
27. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.