Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 40/2021-19
Městský soud v obec rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Mandátovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený/á advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím - koncesionářské poplatky
takto:
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč a náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 600 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč a náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 600 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobou se domáhal žalobce úhrady žalované částky z titulu nezaplacení televizních poplatků ve výši 675 a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 60,29 Kč.
Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila.
V daném případě soud postupoval podle § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, když oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce vyzval žalovanou, že není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, ačkoli je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě. Současně ji poučil, že se za této situace považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobce, jakožto provozovatele televizního vysílání nereagovala, žalobce ji zařadil do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byla žalovaná písemně informována. Na základě této skutečnosti se žalovaná stala poplatníkem televizního poplatku ze zákona a vznikla jí povinnost platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši, což je zřejmé z výzvy k přihlášení poplatníka, doručenky k této výzvě a písemné informace žalované o zařazení do evidence poplatníků. Žalovaná dluží žalobci celkem částku 675 Kč a to za měsíce září 2019 až leden 2020 v částce 135 Kč měsíčně, jak je patrné z předpisů poplatku. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků, jak je patrné z výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků spolu s doručenkou, výzvy advokáta a podacího archu prokazujícího odeslání výzvy advokáta (identifikace dle VS). Žalobce kapitalizoval zákonný úrok z prodlení, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 10. 2020.
Na základě shora uvedeného má soud za prokázané, že nárok žalobce je důvodný. Dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Žalovaná se tak na základě této fikce stala poplatníkem a byla povinna k úhradě televizního poplatku v částce 675 Kč za měsíce září 2019 až leden 2020 v částce 135 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná s plněním svého závazku ocitla v prodlení, vzniklo žalobci podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v platném znění právo požadovat úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení pak vychází z ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci byly přiznány úroky z prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých poplatků, která vyplývá z ustanovení § 7 zákona č. 348/2005 Sb. (tj. nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce), přičemž v souladu s návrhem žalobce mu tyto byly přiznány pouze do dne podání žaloby (15. 10. 2020 včetně), tj. v celkové výši 60,29 Kč.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ústavní soud při svém rozhodování několikrát dovodil, že i u lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů (srov. nález ze dne 26. srpna 2014 sp. zn. II. ÚS 405/14 a nález ze dne 30. září 2014 sp. zn. II. ÚS 1727/14 ). Žalobci tak nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ve formě odměny advokáta, ale náklady řízení úspěšného žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále bylo přiznáno 200 Kč jako paušální náhrady účastníka v souladu s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. , kdy náleží žalobci paušální odměna za každý úkon 100 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či návrhem na exekuci.