Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 253/2020-17
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Mandátovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 7 322,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 500 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 500 Kč od 9.11.2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žaloba se zamítá v částce 3 882,35 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 822,35 Kč od 9.11.2018 do zaplacení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 500 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 500 Kč od 9.11.2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žaloba se zamítá v částce 3 882,35 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 822,35 Kč od 9.11.2018 do zaplacení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 8. 2020 dožadoval zaplacení částky ve výši 7 322,35 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení z částky 7 322,35 Kč od 9. 11. 2018 do zaplacení) po žalovaném z titulu smlouvy o úvěru ze dne 9. 10. 2018 uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“).
Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občasný soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
Mezi žalovaným a předchozím věřitelem byla dne 9. 10. 2018 uzavřena smlouva o úvěru č. anonymizováno, ve které se předchozí věřitel zavázal žalovanému poskytnout jistinu úvěru ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal ve lhůtě 30 dnů poskytnutou jistinu navrátit spolu s úrokem ve výši 3 822,35 Kč (smlouva o úvěru č. anonymizováno). Předchozí věřitel žalovanému poskytl žalovanému částky ve výši 3 500 Kč dne 9. 10. 2018. Předchozí věřitel žalovaného vyzval žalovaného k uhrazení poskytnutého úvěru naposledy přípisem ze dne 17. 4. 2020 (předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 17. 4. 2020) ve kterém žalovaného vyzval k okamžitému plnění. Pohledávka za žalovaným byla předchozím věřitelem postoupena na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017) Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17. 4. 2020 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2020).
Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
Soud se nejprve zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 9. 10. 2018 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, i když je povinností žalobce tvrdit rozhodné skutečnosti a to i splnění jeho povinnosti zkoumat úvěruschopnost.
Původní věřitel nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl původní věřitel žalovanému plnění ve výši 3 500 Kč bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na žalobkyni. Žalovaný je proto podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil. Žalovaný žalobci nevrátil na základě smlouvy o úvěru ničeho, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 500 Kč od 9. 11. 2018 do zaplacení, kdy úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Ve zbytku soud žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobce byl v řízení úspěšný, co do částky 3 500 Kč, a žalovaný byla v řízení úspěšný, co do částky 3 822,35 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný, co do 47 % a žalovaný do 53 %. Odečtením zůstává 6% úspěch žalovaného. Jelikož žalovanému však žádné náklady nevznikly, tak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a ve lhůtě, lze podat návrh na výkon rozhodnutí.