Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 14/2021-54

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Johnovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 28 072 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 300 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 9. 12. 2020 do zaplacení, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek; první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 772 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 075,08 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 11 022,98 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 798,35 Kč ve výši 8,5 % ročně od 27. 5. 2018 do 8. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 498,35 Kč ve výši 8,5 % ročně od 9. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 300 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 9. 12. 2020 do zaplacení, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek; první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci. II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 772 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 075,08 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 11 022,98 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 798,35 Kč ve výši 8,5 % ročně od 27. 5. 2018 do 8. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 498,35 Kč ve výši 8,5 % ročně od 9. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 28 072 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou dne 27. 3. 2017 Smlouvu o úvěru číslo (dále jen "smlouva"), na jejímž základě poskytla žalované hotovost ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli celkem částku ve výši 27 272 Kč (půjčku ve výši 15 000 Kč, úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 078 Kč, za hotovostní režim splátek 3 750 Kč), a to formou 14ti měsíčních splátek á 1 948 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh zaplatila pouze splátky v celkové výši 7 700 Kč. Žalobkyni tak vznikla pohledávka ve výši 28 072 Kč (jistina 11 022,98 Kč, úrok 775,37 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 690,51 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 778,36 Kč, za splátky v hotovosti 4 304,78 Kč, smluvní pokuta 8 500 Kč). K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žalovaná uvedla, že je vedená jako OSVČ s platem 27 000 Kč měsíčně, výdaje 5 500 Kč měsíčně, nemá vyživovací povinnosti. Žalovaná na svůj dluh ani přes předžalobní výzvu žalobkyni neuhradila ničeho dalšího.

Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 27. 3. 2017 (včetně smluvních podmínek), a přílohy č. 1 smlouvy o úvěru„ předpis splátek“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 3. 2017 smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč a žalovaná se celkovou částku 27 272 Kč zavázala splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 14ti měsíčními splátkami po 1 948 Kč. Žalovaná podepsala žádost o úvěr, ve které uvedla, že má příjem z podnikání ve výši 27 000 Kč, výdaje celkem 5 500 Kč, z toho 3 500 Kč na bydlení, 2 500 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady. Má střední vzdělání, bydlí v nájmu a je vdaná. Z výpisu veřejné části živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaná má živnost, z faktur soud nezjistil nic, jelikož faktury samy o sobě nejsou důkazem o příjmech (můžou být fiktivní). Z výzvy před podáním žaloby ze dne 23. 11. 2020 a podacího lístku ze dne 23. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná zaplatila 7 700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, dodatku č. 1, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, prohlášení o pravosti podpisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, oznámení o provedení příkazu k úhradě soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a že žalovaná byla informována o postoupení pohledávek na žalobkyni. Z výpisu z veřejného rejstříku soud zjistil subjektivitu žalobkyně.

Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s , 3 vyzvána, aby vylíčila a prokázala okolnosti platného uzavření smlouvy o úvěru, tedy splnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí (nikoli spoléháním se na prohlášení dlužníka) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a současně by byla poučena o následcích nesplnění této výzvy. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle i poučení podle a podle (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

Po skutkové stránce má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, se žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu, na základě které žalované poskytla peníze v dohodnuté výši (15 000 Kč), které se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení na částku 27 272 Kč, zaplatit ve 14ti měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část (částku 7 700 Kč), předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedla na žalobkyni.

Podle , (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

Podle se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení stanovuje výši úroku z prodlení.

Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně unesení břemene tvrzení o platnosti uzavřené smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru sdělila, že předchůdkyně žalobkyně zkoumala solventnost prohlášením žalované uvedené ve Smlouvě, kdy byly zjištěny volné zdroje ve výši 21 500 Kč při příjmu 27 000 Kč a výdajích 5 500 Kč. Soud neshledal postup předchůdkyně žalobkyně dostačujícím, neboť příjem nebyl ničím doložen, když faktury dokládaly pouhé vyúčtování 2 prací (navíc není postaveno najisto, že faktury byly pravé), tvrzené výdaje nekorespondují se skutečností, když žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, ale výdaje na bydlení uvedla jen 3 500 Kč, na jídlo 2 500 Kč. Právě naopak, při hodnocení stavu žalované, jejího podnikání, měla být předchůdkyně žalobkyně obezřetná a vyžádat si prokázání tvrzení k příjmům, nájmu – inkasem a nájemní smlouvou. Navíc prohlášení klienta musí předchůdkyně žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 25. 7. 2018).

Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v  odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. .

Pokud jde o jistinu samotnou, úvěr poskytnutý žalované předchůdkyní žalobkyně ve výši 15 000 Kč ponížený o zaplacené splátky v celkové výši 7 700 Kč, dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaná na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto v souladu s , 2 má soud za to, že plnění předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech ostatních smluvních nároků žalobkyně včetně poplatků i úroků zamítl. Žalobkyni podle náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle , od prokazatelné výzvy k zaplacení (arch ze dne 23. 11. 2020 + 3 dny k doručení + lhůta k plnění).

V dané věci byla žalobkyně převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

S ohledem na finanční situaci žalované, soud žalované poskytl výhodu splátek ( ), a to ve výši 2 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Při stanovení výše měsíčních splátek musí soud zvážit jak finanční, majetkovou a sociální situaci žalované, tak i to, aby stanovením příliš nízkých splátek nebyla nepřiměřeně znevýhodněna žalobkyně. Soud musí s ohledem na okolnosti konkrétního případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran. S ohledem na výše uvedené se soudu jeví spravedlivá výše splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně, rovnováhu mezi zájmy obou stran soud nastolil i pomocí ztráty výhody splátek pro případ, že by žalovaná některou z nich nezaplatila řádně a včas.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.