Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 59/2021-36
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: zaplacení 9 161 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 161 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 161 Kč od 2.6.2015 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 161 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 161 Kč od 2.6.2015 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 9 161 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.6.2019 uzavřené se společností právnická osoba právnická osoba, IČO, jako postupitelem. Společnost právnická osoba právnická osoba, IČO uzavřela s žalovaným na základě žalovaným Účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací pro telefonní číslo: číslo. Ve Smlouvě si žalovaný s T-Mobilem dohodli, že se tento jejich smluvní vztah řídí zákonem č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, a že nedílnou součástí Účastnické smlouvy jsou Všeobecné podmínky právnická osoba, se kterými vyslovil žalovaný podpisem Účastnické smlouvy svůj souhlas. Na základě Smlouvy byl právnická osoba povinen poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací, a to včetně služeb s nimi souvisejícími, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Právě tato druhá skupina služeb tvoří nároky vymáhané tímto žalobním návrhem (jedná se zejména o tzv. služby třetích stran či služby obsahu). Žalovaný se zavázal za veškeré poskytované služby řádně platit ceny dle platného Ceníku služeb, a to nejpozději do 18 kalendářních dnů ode dne vystavení Vyúčtování služeb na účet právnická osoba právnická osoba zcela v souladu se Smlouvou služby žalovanému poskytoval a tyto poskytnuté služby vždy žalovanému vyúčtoval v pravidelném Vyúčtování služeb, která zasílal na žalovaným zvolenou adresu pro doručování. Žalovaný však přestal právnická osoba platit řádně a včas za poskytnuté služby, a ke dni podání žalobního návrhu žalovaný dluží žalobci z níže uvedených vyúčtování níže uvedené ceny služeb, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud neuhrazených vyúčtování 9161 Kč a úroku z prodlení od data: 2015 -06-02. Případné částečné úhrady dluhu jsou vždy použity k úhradě nejstaršího splatného vyúčtování. Žalovaný však žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil.
2. Soud ve věci vydal dne 16.9.2020 elektronický platební rozkaz, který žalované nepodařilo doručit, proto jej soud dne 11.1.2021 zrušil.
3. K jednání, které se ve věci konalo dne 14.5.2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy, a to oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2019, podací lístek ze dne 19.7.2019, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6.6.2019 včetně příloh, Vyúčtování služeb ze dne 13.6.2015, ze dne 13.5.2015, ze dne 13.8.2015, ze dne 13.7.2015, Účastnická smlouva ze dne 30.3.2015, Předžalobní upomínka ze dne 19.7.2019.
5. Podle ustanovení § 120 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení všech důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013.
6. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:
7. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti ohledně tvrzeného nároku ani jaké konkrétní služby třetích stran byly předchůdcem žalobkyně žalovanému poskytnuty a ani nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení.
8. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že nevylíčila všechny rozhodnuté skutečnosti jaké konkrétní služby třetích stran byly předchůdcem žalobkyně žalovanému poskytnuty ani nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně nároku na zaplacení částky 9 161 Kč. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
9. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007).
10. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
11. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
12. V dané věci byla žalobkyně zcela neúspěšná, žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, jak je z obsahu spisu zřejmé, žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu)