Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 80/2021-25

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o: zaplacení 2 045 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 855 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 855 Kč od 31. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 190,00 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 190,00 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce na náhradu nákladů řízení částku 1.489,00 Kč.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 855 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 855 Kč od 31. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, co do částky 190,00 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 190,00 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce na náhradu nákladů řízení částku 1.489,00 Kč.</b>

1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 2 045 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný dluží za odběr elektřiny v odběrném místě žalované, na adrese adresa žalované, dodané žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 26.10.2015 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO, sídlem adresa, a žalovanou. Předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované odebranou elektřinu za období od 17.1.2017 do 12.1.2018, fakturou, která byla splatná 30.1.2018 částkou 6 660 Kč poníženou o zaplacené platby ve výši 4 805 Kč, tj. nedoplatkem ve výši 1 855 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované v souladu s obchodními podmínkami částku 2 x 95,00 Kč představující poplatek za zaslání upomínek. Předchůdkyni tak vznikla za žalovanou pohledávka ve výši 2 045 Kč, kterou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2017 převedla na žalobkyni. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Soud ve věci vydal dne 6.10.2020 elektronický platební rozkaz, který se však žalované nepodařilo doručit, a proto jej soud dne 9.2.2021 zrušil.

3. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí, žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání.

4. Podle v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 26.10.2015, upomínka ze dne 5.10.2017, ze dne 30.11.2017, faktura ze dne 16.1.2018, předžalobní upomínka ze dne 20.8.2020, podací arch ze dne 20.8.2020, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2017 včetně dodatku a příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.8.2020, obchodní podmínky a ceník služeb předchůdkyně žalobkyně. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškeré skutečnosti v žalobě tvrzené ohledně dodávky elektřiny a výše dlužné částky za dodávku elektřiny a má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel z a , energetický zákon a a násl. , úrok z prodlení byl přiznán podle .

5. Soud proto žalobě v rozsahu požadované částky za dodanou energii vyhověl.

6. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, resp. plynu vyplývá, že žalovaná uzavřela smlouvu jako nepodnikatel – tedy v postavení spotřebitele. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu a zejména nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 11.11.2013, v němž Ústavní soud ČR uvedl, že„ …Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vtahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. obchodního zákoníku nebo nového ). V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velkosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci obchodních podmínek a sazebníku. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

7. Z uvedeného plyne závěr, který dle názoru soudu dopadá na projednávanou věc, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající sankci zásadně nemohlo být součástí všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis a jíž za smlouvu považuje), v daném případě smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny. Soud tedy má za to, že ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o sankci, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá pro spotřebitele jinou situaci, než kterou by mohl očekávat. Je-li tedy ujednání o sankci uvedeno pouze v obchodních podmínkách a ceníku služeb, nikoli ve smlouvě samotné, je takové ujednání dle soudu neplatné ( a a až 1815 ).

8. V této souvislosti soud dodává, že dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srovnej Cpjn 200/2013, civ.) ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle .

9. S ohledem na shora uvedené, soudu nezbylo než žalobu v rozsahu 190,00 Kč, představující smluvní pokutu – 2 x poplatek za odeslání upomínky, s požadovaným úrokem z prodlení, zamítnout.

10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem ( st. 1 ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních až 151 (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle věty prvé , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

11. Jelikož žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, přiznal jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400,00 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 200,00 Kč dle vyhl. , 3x režijní paušál á 100,00 Kč dle vyhl. , (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle ve výši 189,00 Kč, celkem je tedy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 1.489,00 Kč.

12. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. -143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50.000,00 Kč, a to z titulu neuhrazení dodávky elektřiny dle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny.

13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle , když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

14. Dle je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , )

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.