Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 187/2020-104

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9.597 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7.000 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 7.000 Kč od 19. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 2.597 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 7.000 Kč od 29. 2. 2020 do 18. 3. 2020 a s úrokem 0,1 % denně z částky 7.000 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 501 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7.000 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 7.000 Kč od 19. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 2.597 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 7.000 Kč od 29. 2. 2020 do 18. 3. 2020 a s úrokem 0,1 % denně z částky 7.000 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 501 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 22. 5. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 9.163 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.000 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, úrokem 0,1 % denně z částky 7.000 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení a s částkou 434 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které si žalovaný zapůjčil částku ve výši 7.000 Kč Smluvní strany si dohodly úrok ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr jednou splátkou nejpozději do 28. 2. 2020 v celkové výši 9.163 Kč (jistina 7.000 Kč, poplatek 1.960 Kč a smluvní úrok 203 Kč). Účastníci si rovněž sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky z neuhrazené jistiny a žalobkyně požaduje na smluvní pokutě za dobu do 29. 2. 2020 do 30. 4. 2020 částku ve výši 434 Kč. I přes upomínky žalovaný požadovanou částku neuhradil.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ( ). Mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. anonymizováno, na základě které žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit za smluvených podmínek v jedné splátce do 28. 2. 2020, přičemž dosud nebylo podle obsahu spisu vráceno ničeho (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal úhradu jakékoliv částky).

5. Soud dále v průběhu řízení posuzoval, zda a jakým způsobem došlo ze strany žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když v posuzované věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli). V tomto směru bylo zjištěno, že žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného posuzovala, avšak zjištěné skutečnosti nesprávně vyhodnotila.

6. V žádosti o úvěr žalovaný sdělil informace o své osobě tak, že je OSVČ ve stavební činnosti, jeho čistý měsíční příjem činí 48.000 Kč, je svobodný a bydlí u rodičů. Výdaje uvedl částkou 7.000 Kč (povinné výdaje na splátky) a 3.410 Kč (ostatní výdaje). Uvedené informace byly doloženy kopií občanského průkazu, rodným listem, živnostenským listem, výsledky lustrací v evidenci exekucí a insolvencí a výpisy z účtu za období od 8/ 2019 do 12/ 2019 včetně. Z výpisů z účtů však soud zjistil, že prakticky za celou dobu (snad s výjimkou srpna 2019) žalovaný vykazoval stovky platebních transakcí měsíčně, z jejichž výše a identifikace soud dovozuje, že se jednalo o platby u sázkových společností. Přitom z celkového obratu na účtech je patrné, že žalovaný takto vždy spotřeboval prakticky veškeré došlé příjmy nebo je i překročil. Nejmarkantnější byla situace v říjnu 2019, kdy příjmy žalovaného na účet činily 801.664 Kč (zřejmě i z ojedinělých výher) a výdaje 821.995 Kč. Je tedy zjevné, že bez ohledu na určité příjmy žalovaného, bezprostředně před uzavřením posuzované úvěrové smlouvy s těmito finančními prostředky nenakládal hospodárně a naopak lze dovozovat jeho hráčskou závislost.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

8. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

10. V daném případě žalobkyně podle obsahu spisu provedla z dostupných zdrojů posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na zjištěné skutečnosti však podle přesvědčení soudu neměl být úvěr poskytnut. Bylo totiž zjištěno (muselo být zjištěno) z doložených výpisů z účtů, že žalovaný prakticky veškeré získané zdroje spotřebuje na realizaci sázek a jednalo se řádově i o statisíce korun měsíčně. Proto měla být činnost žalobkyně při ověřování údajů o žalovaném pečlivější a žalovaný měl být s touto skutečností přinejmenším konfrontován, příp. měly být zjištěny další okolnosti poskytnutí úvěru vč. jeho účelu a možnosti jeho vrácení.

11. Na tomto základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele poskytla spotřebitelský úvěr, přestože z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného objektivně vzato vyplývaly závažné pochybnosti o jeho finanční morálce a schopnosti úvěr splatit. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je potom následkem nesplnění uvedené povinnosti žalobkyně neplatnost uzavřené smlouvy.

12. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

13. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod. Mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (v tomto směru ovšem žalovaný z důvodu pasivity v průběhu řízení nic netvrdil).

14. Z hlediska výpočtu dlužné částky soud vycházel ze zjištění o výši poskytnuté a žalovaným vrácené částky. Vzhledem k tomu, že spotřebitelský úvěr byl poskytnut ve výši 7.000 Kč a dosud nebylo uhrazeno ničeho, zbývá tak k úhradě 7.000 Kč. V tomto rozsahu pak soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit.

15. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě ze dne 13. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal na doručení výzvy žalobkyně – analogicky ve smyslu § 1958 o. z., k čemuž došlo při aplikaci ustanovení § 573 o. z. dne 17. 3. 2020 (žalovaný v průběhu řízení ani nenamítal nepřiměřenost takové doby plnění, ani netvrdil spor podle zákona). S ohledem na výši dluhu bylo na místě jej splatit nejpozději následující den, tj. 18. 3. 2020 a ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Výše úroku z prodlení vyplývá z

16. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků, smluvních pokut apod. přiznat.

17. K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta ( ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

18. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nebyly pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. za situace, kdy ve věci bylo vyhověno v rozsahu 69,28 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo žalobě v rozsahu 7.105,19 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 3.151,34 Kč) a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 38,56 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v částce 1.300 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.597 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. Z toho bylo přiznáno 38,56 %, tj. částka 501 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.